Mít takový ten normální den. Takový ten den, kdy jsme, jak zpívá Václav Neckář v jedné ze svých písní: Mezi svými.
Ale - kdy jsme mezi svými?
Cesta ode mne k druhému vede mými vlastními hlubinami, řekl jednou jeden francouzský filosof. Jmenoval se Gabriel Marcel. Takže nejprve se ponořit do svých vlastních hlubin, a teprve pak až potkat toho druhého člověka. Ty naše své. Nebo jak to vlastně asi myslel?
Nikdy nedojdeme až k hranicím své duše, tak široké má určení, tvrdil již dávno před ním temný filosof Herakleitos. A k hranicím těch druhých dojít lze? Jde vůbec být "mezi svými"?
Tož pojďme... dalekouť tou cestou, marným voláním :-))
Otázky desátá, jedenácté (chybička se vloudila) jednoduché, normálním dnem laděné:
1. Co nám nejvíce umožnuje být "mezi svými?"
2. Nápovědná otázka: Rusalka nebo malá mořská víla mezi svými byla?
Jsem moc zvědavá na vaše odpovědi :-)) Snad vás od dalšího putování příliš neodradí...
Žádné komentáře:
Okomentovat