Mikuláš.
Od dětství mám tento svátek velice ráda.
Mám doposud v očích Mikuláše tenkrát z mého dětství v naší školce. Ještě dnes cítím atmosféru toho večera, té tzv. mikulášské besídky. Mikulášem byla naše paní ředitelka... Dostaly jsme všechny děti balíčky a pak se společně na památku všichni vyfotili. Vůni toho posvátného večera, vůni sněhu v naší ulici a maminčinu přítomnost si vybavuji i dnes.
Jinak ale - k nám domů Mikuláš s čertem a s andělem nikdy nechodil. Zavinil to můj starší bratr, který se této trojice natolik vyděsil, že už to pak naši rodiče nikdy nezopakovali a nikdy už je k nám nepozvali. Jako děti jsme dávaly na okenní parapet talíře, a ráno 6. prosince se těšily, co nám v noci Mikuláš přinesl. Aplikovala jsem totéž také u našich dětí...
Dnes večer se nad Ostravou na obloze objevila červenalá záře. Viděli jste ji? Když už nemůže Mikuláš a spol. chodit kvůli covidu po domech jako obvykle, pak aspoň ten skutečný nebeský to vzal do svých rukou a pekl o sto šest, až celá obloha zčervenala.
Bylo to nádherné.
Otázka už dvanáctá, mikulášská:
Jaký býval (je) ten Váš z dětství Mikuláš?
Žádné komentáře:
Okomentovat