Ne, nemyslím tím nějaká nebeská stvoření. I když, možná i ano.
Spatřila jsem před chvílí všechny andělíčky i se zástupem všech svatých k tomu. Ne, nebyl to žádný posvátný zážitek, žádná mystická extáze. To jsem si jen tady doma v zamyšlení před chviličkou ukopla o štokrle kousek prstu u nohy. Andělíčci snad i krátce zapěli. Taková bolest to byla.
Prý - řekl někdo moudrý - v životě je nutné, aby občas něco zabolelo. Pozvedá nás to. Učí nás to žít. A nakonec, bez bolesti by nebylo ani té radosti... (?)
Uff. Ať si pánové klidně filosofujou, ale ať se z toho pozvedání vynechá můj nebohý prstíček. A nakonec i ti andělíčci...
Otázky šesté, odpočinkově relaxační:
1. Patří andělíčci do postmoderního světa?
2. A co na to Anděl Páně? Měl by radost?
3. A do třetice: Znáte nějaká výchovná rčení o andělích? (Nápověda - že by např. Komenský?)
Žádné komentáře:
Okomentovat