Žijeme prý v postmoderní, v postfaktické době.
Někdy přemýšlím o tom termínu post-fakt. Že jako už nás nezajímají fakta? A když, tak jaká? Ta skutečná? A co jsou ta skutečná fakta? Když v postmoderně je vše relativní?
Stačí si k ranní kávě otevřít noviny. A napadá nás otázka Pilátova: Co je pravda? Post-faktické na tom je možná i to, že se jednomu už ani nechce o tom přemýšlet 😙😙
Hmm. Otevřela jsem si před chvílí svou e-mailovou adresu tohu-vabohu@seznam.cz s tím, že se podívám, jestli "už" putujeme a zda-li o této adrese víte, když jsem vám ji tady zapomněla napsat -
a ejhle! Už zvesela kráčíme!!!!
Tak tedy moc děkuji, že jsme spolu, že už vcházíme do světa podivné-nepodivné filosofie.
Otázky třetí:
1. Který ze tří "našich" přístupů k filosofii se Vám osobně nejvíce zamlouvá? (Nápověda z přednášky, ve skriptech nenajdete: údiv, zodpovědnost, let)
2. Které symptomy postmoderního světa se Vám zdají být nejzáludnější? (Nápověda přednáška a skripta)
3. A co na to mraveneček pod Eiffelovkou?
Žádné komentáře:
Okomentovat