A už je máme opět tady. Koho? No přece zmrzlíky!
První zmrzlík Servác je zde. Přišel s včerejší u nás aspoň první jarní bouřkou. Tráva na zahradě je ještě mokrá, napitá deštěm. I našim koníkům docela chutná. Ale ptáčci v keřích zrána poněkud umlkli. Možná údivem... Popíjím svou ranní kávu a pročítám si vaše včerejší odpovědi. A přiznám se, ani nevím, co mě včera napadlo ptát se, jestli láska je tou, která někdy ublíží. Tuto otázku jsem tady na tohu-vabohu ještě nikdy nepoložila. Jste první :-)
Ale co na to všichni ti, kteří o lásce krásně filosofují? Co na to třeba sv. Augustin se svou větou: Miluj, a dělej, co chceš?
A co na to "unavená" srdce? Zmrzlá srdce? Nejsme někdy ve vztahů k jiným lidem právě my samotní oni zmrzlíci? Ne Servác, Pankrác, Bonifác, ale já, ty, on, ona....?
Mít unavené, mít zmrzlé srdce. Někdy se to stává.
Otázky jedenácté, nesouvisející, ale o to zvídavější:
1. Kdo to vlastně byli, ten Servác, Pankrác, Bonifác a proč jsou "zmrzlíky?"
2. Dokázali byste zmrzlíky nakreslit? (třeba dětem?)
3. A vymyslet k tomu krátkou pohádku? (Pokud už neexistují...)
Žádné komentáře:
Okomentovat