Tak jsem zpátky z cest. Z předvánoční atmosféry, kterou dýchá celé město, z předvánočních trhů, které tam, kde jsem byla, ještě povoleny jsou. A z obrovské zimy, která tam dýchá odevšad a prostupuje vším oblečením až k morkům kostí. A tma je tam už ve tři hodiny odpoledne.
Ano, ještě i taková místa na světě jsou. Taková plná skřítků a čisté zimy, jakou jsme kdysi o Vánocích znávali i tady u nás doma...
Ale zase tam chyběly adventní věnce. Ty jsem tam neviděla nikde a ani jednou. Zatímco na našich stolech už od první neděle adventní hoří první svíčka na adventním věnci, symbolizující Naději. Je to svíce proroků, svíce tisíciletého očekávání příchodu Spasitele; je to svíce naděje, že vše kolem nás má svůj smysl. I láska, život, svět, i smrt. I tuhá zima a mráz.
Otázka už osmá:
1. Ptáte se někdy po smyslu toho všeho kolem nás i v nás?
2. Ptáte se někdy po smyslu Vánoc?
3. A otázka velice osobní - vzpomínáte si ještě na své nejkrásnější Vánoce z dětství? a pokud ano, proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat