Abych vás trošku nalákala ...

v post-zastaveníčkách si budeme povídat o naší pouti. Nejen, že vám odpovím na některé otázky :-), ale také mám pro vás připravené různé teorie, především na babku, prodávající jabka, na ovečky, pasoucí se v černém lese, na naše uzlíčky a mnoho dalšího...
A víte, co máme dnes?
Hromnice.
Úžasný svátek. O hodinu více.
Svátek vracejícího se života, přicházejícího jara, prvních světýlek ve tmě. Zima, mráz, tma, spánek končí a pomaloučku, postupně přichází nový život...
Zapálíme svíčku
a těšíme se na všechno, co přijde.
Plameny nás nespálí a i když shoří, po tmě tmoucí přichází vždy nové ráno, nové světlo.

Naši předkové to věděli...

   Na Hromnice – pul žimnice.

Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc.

    Na Hromnice zima s létem potkala se.

Hromnice jsou známy a slavily se již od středověku, Během nich se hrály hry, kterým se říkalo „žalostné“ (chandeleur). K hlavním zvyklostem tohoto svátku patřilo zapalování svíček, kterým se říkalo hromničky. (Hořící svíce je symbolem života). Konala se také procesí, ve kterém kráčeli významné osobnosti se svícemi vyrobenými nejlepšími řemeslníky.

K Hromnicím se váže mnoho lidových pranostik, předpokládá se, že má být v hospodářství ještě polovina krmných dávek a polovina živin pro rodinu, aby se zima spokojeně přečkala. Tomu odpovídá pranostika: „Na Hromnice – půl krajíce, půl píce“ nebo jiná pranostika, týkající se počasí: „Svítí-li slunce na Hromnice, je toho roku mnoho trávy v ozimu“ (je hezké počasí a plevel má čas vyrůst a ohrožovat tak úrodu). Očekává se jaro, ale to je ještě někde vysoko nad mraky, zima ještě může udeřit a než se příroda prosvětlí teplem a sluníčkem, nějakou chvíli si ještě počká. 

Jsme i my ve svých životech jako hořící svíce...?
Nebo ne?