Tato otázka byla přímo namířena na odpověď podle M. Schelera.
Každý člověk má své jádro lásky a tím jádrem vidí svět.
Bylo mi divné koukat na svět jádrem, tož jsem tam dala "okna". Protože okna mohou mít okenice, a ty okenice můžeme otevřít dokořán, zavřít, přivřít, pootevřít, dovřít, přibouchnout, zabouchnout...
a láska nebude mít kudyma ven
ale to neznamená, že nebude.
Kdo okny své lásky vidí svět?
Všichni my, lidé.
Dítě, dospělý, starci a stařeny
všichni "koukáme" na svět okny své lásky.
Tak toto byla pro mne správná odpověď, toto jsem chtěla slyšet (tedy spíše číst).
Některé z vašich odpovědí: Kdo okny své lásky vidí svět?
A vidíme svět láskou? Není to jen iluze? Taková ta "vánoční?" Věřím, že někteří ano. Někteří se o to snaží, ale nejde jim to. No a někteří to neřeší, neb byli obětování bohu Molochovi...a stačí jim materiál. Okno lásky nejen že je zavřené, ještě je zablácené, takže přes něj není vidět už vůbec nic (ale mělo by se dát umýt).
·
Snad každá máma vidí
okny své lásky svět, první krůčky, první pády, první lásky, první
vrásky...svých dětí :)
·
Já osobně mám pocit, že
vidím svět láskou, pomáhá nám žít, být šťastný, naplňuje některé naše
potřeby. Když je nám těžko může nám láska pomáhat, ale jindy se může zdát že
láska snad není, nebo nepomůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat