Aspoň já je mám ráda.
Na Ondřeju, Ondřeju, já ti plotem chvěju, jsem tentokrát v zápalu práce zapomněla.
I na svatú Kateřinu.
Ale dnes je Barbory.
Byla jsem nakrmit teď, už za tmy, naše koně. Kobylka zařehtala na pozdrav.
Kbelíky s granulemi jsem jim nachystala rovnou pod třešeň.
Na nebi už svítil měsíc...
A téměř omylem, nechtěně, jsem zavadila o třešňovou větev.
Zlehka jsem si jednu ulomila
Snad vykvete...
Otázky (už 11?) zvídavě vlezlé pro pedagogy:
Jsou tradice ve výchově důležité?
Dodržujete Vy sami nějaké tradice? Čím jsou pro Vás přínosné či vzácné?
A abychom nezapomněli na otázky, vztahující se k pedagogice: jaké znáte přístupy k pedagogice?
Mají třešňové větvičky, tzv. barborky, něco společného s pedagogickými principy, neboli zásadami?
Otázky pro filosofy výchovy nejprve lehce rozverné, poslední jedna ukrutně těžká :-)
Které pojetí člověka odpovídá tradicím a pověstem s nimi spojenými?
Proč se na svátek sv. Barbory dávají do vázy zrovinka třešňové větvičky?
A co na to postmoderní svět a pojetí duše?
Otázky pro filosofy výchovy nejprve lehce rozverné, poslední jedna ukrutně těžká :-)
Které pojetí člověka odpovídá tradicím a pověstem s nimi spojenými?
Proč se na svátek sv. Barbory dávají do vázy zrovinka třešňové větvičky?
A co na to postmoderní svět a pojetí duše?
Žádné komentáře:
Okomentovat