Dnes máme třetí adventní neděli, a
zapalujeme třetí svíčku, zvanou Gaudete, v překladu radujte se! Tato svíčka by
měla být růžová, je nazývána také pastýřská, a představuje radost jako takovou.
Radost... ale proč pastýřská?
Radost pocítili nejprve pastýři. Chudí,
bez ničeho, bez bohatství, toulající se za svým stádem po kopcích... Uviděli
hvězdu a uvěřili. Že život má smysl. I ten pod oblohou, i ten zdánlivě beze
smyslu.
V minulém století filosof M. Heidegger
hovoří o tom, že člověk je "pastýřem svého Bytí." On měl vůbec
spoustu takových zvláštních výroků. Člověk je vpádem do celku jsoucího, je před
svou smrtí předbíhající se, naslouchá volání bytí, nic nicuje, žijeme na špičce
okamžiku, filosofie je zodpovědné odpovídání na bytí jsoucna... a mnohé
další.
A radost? Ta je podle E. Fromma
"neutuchajícím žárem v naší mysli."
Tak se podívejme na třetí adventní svíci,
zastavme se v běhu starostí, a mysleme na radost jako na něco, co nehledáme pro
sebe, ale pro ty druhé, které chceme obdarovat... v nastávající době
Vánoc.
Otázky hluboce zamyšlené pro filosofy
výchovy:
Co znamená být pastýřem svého Bytí? A co s
tím může mít nebo má společného výchova?
Otázky rovněž hluboce zamyšlené pro
pedagogy: Co má učitel - vychovatel společného s pastýřem? Respektive měl by
mít? Je učitel, vychovatel pastýřem?
Otázky pro pedagogy i filosofy společné:
Pásla ovečky v zeleném háječku.... co
mají ovečky udělat? Proč asi?
Žádné komentáře:
Okomentovat