Jak to v životě chodí?
Jako v pohádce. Dobro vždy vítězí.
(?)
Ne, v životě tomu tak není.
Ale v pohádce je po-hádce.
Ne v životě, ale v duši. V srdci. V mysli.
Aneb slova, slova, slova.
Přiznám se, pro mne momentálně jsou.
Vidím před svýma očima pořád oči vystrašeného nebohého kocourka, kterého rvali dva neudržitelní psi
a kterého jsme nezachránili, i když pomoc hledal.
Otvírám dveře a pořád čekám, že tam bude...
je po-hádce
nebude už nikdy.
Tak to v životě chodí. A nejen se zvířaty.
Nekončí jako pohádky, ale čas jde dál bez hádky.
Nebo měl by.
Jinak se utrápíme...
O tom jsou pohádky.
A proto jsou...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat