rozzívané ráno?

Tak na toto jste odpověď hledali téměř marně :-))
Ale někteří z vás přece jen - popis rána, kdy se pomalu probouzíte, kdy ještě nechápeme, že už nespíme...
po temné noci, snech.
Ale někteří jste to pochopili tak nějak "dějinně" a nadějně - po noci, po tmě, po něčem nedobrém přijde vždycky ráno. "Rozední" se i v nás samotných.
Neboli ráno moudřejší večera. Nebolí ráno moudřejší večera. 
Nebo také, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe.

Už při této otázce jste se mnozí z vás projevili navýsost filosoficky.
A kupodivu ti, kteří o sobě tvrdili, že k filosofii mají daleko a že jsou jí nedotčeni.

Že by můj "pedagogický" úspěch?
Nemám být tak namyšlená, že ano...

Jedna z vašich odpovědí:

temná noc nemusí být jen v noci, ale třeba i ve dne, pokud máme temné myšlenky a něco nás tíží a trápí, pak i den se nám zdá jako temná noc, ve které se ztrácíme a nevíme, kudy z ní jít ven, kterou cestu a směr zvolit a nebo nás ani nenapadá, kudy z ní vede cesta …Tedy někdy i den  se nám může zdát temnou nocí, po které nastává rozzívané ráno, za které jsme moc rádi, neboť byť jsme unavení a zíváme, nalezli jsme cestu a řešení… J

Temnou noc ale můžeme zažít také i bez trápení a chmurných nevyřešených trápení a myšlenek…- stačí jen, aby bylo nebe bez hvězd a měsíce.. A my nemohli usnout.. a pak následuje rozzívané ráno…