Putování dějinami - deváté zastavení

Syn mnoha slzí.

Nejprve zhýralý mladík, milující víno, ženy, zpěv a - řečnické umění.

Posléze biskup a jeden z největších světců všech dob.

Navazoval svými myšlenkami na Platóna a vzhledem i ke své minulosti hlásal, že člověk je svobodnou bytostí, i když je predestinován. Přesto svou vůlí může změnit svůj osud. Věřila tomu i jeho matka, která se po 17 let nepřestávala modlit o jeho obrácení. A dočkala se. (Krátce na to však zemřela).

Ve svých vyznáních tento světec říká, že nepokojná jsou naše srdce, dokud nespočinou v tobě, Bože. A neklid nás provází, ať jsme šťastní či po štěstí jen toužíme -

šťastní se bojí o své štěstí, že jej ztratí, a nešťastní po štěstí touží, a jsou nešťastní z toho, že jsou nešťastní.

Pozdě jsem Tě miloval, Kráso tak stará a přece nová, pozdě jsem Tě miloval! Ty jsi byl uvnitř a já venku a tam jsem Tě hledal. Já odporný vrhl jsem se na všechny Tvé krásné tvory, které jsi stvořil. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem s Tebou nebyl. Vzdalovalo mne od Tebe všechno to, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v Tobě. Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu. Ty jsi se stkvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu. Tvá vůně mne zaujala, vdechl jsem ji a dychtil jsem po Tobě. Okusil jsem Tě a po Tobě lačním a žízním. Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po Tvém pokoji.

Otázky deváté: 

1. O kom že je to řeč? A co o něm dále víte?

2. Znáte nějaké dílo tohoto autora?

3. Co je to patristika? Odkud ten název?

4. A co na to sv. Monika?