Ano, vzpomínat je někdy pěkné, milé, až zarážející, ale to, co žijeme, je naše přítomnost.
Pokud vůbec nějaká přítomnost je. Pohybujeme se tak nějak na špičce okamžiku, z minulosti do budoucnosti, a přítomný okamžik nezachytíme. Možná ve vzpomínkách? Takže nakonec minulost je to, co jako jediné vnímáme v přítomnosti.
Ajaj.
Je pak také láska a vše s ní spojené "pouhá" minulost?
Hraju si se svými vnoučaty, s těmi většími skládáme puzzle, s menšími si hrajeme např. na beduíny v poušti, úplně s těmi nejmenšími čteme obrázkové knížky nebo si hrajeme s kostkami. Jedno jestli s dřevěnými nebo legem - duplem.
A přítomnost je přítomna. Láska je tu.
Otázky už desáté:
1. Jak to je s pojetím lásky? Znáte rozdělení podle M. Schelera?
2. Vyberte si jedno z pojetí a blíže vysvětlete.
2. A jaké je to Vaše osobní pojetí lásky? Dokážete se s nějakým, se kterým jsme se seznámili, ztotožnit?
Žádné komentáře:
Okomentovat