Dušička se jen usměje a řekne, ale kdepak, paní, to ne. Duše nejsou hezké ani ošklivé. Jsem jen předvánoční.
A já zůstanu mlčky stát a budu se náhle bát, že mi někam uteče, že ji ztratím, přesněji, že se navzájem samy sobě ztratíme.
Až tedy někdy potkám svou duši, nebudu jí říkat, že jí to dnes sluší.
Otázky patnácté:
1. Kdo řekl, že nikdy nedojdeme až k hranicím své duše, protože tak široké má určení? a jak tomu rozumíte?
2. Hoříte?
3. Uměli byste nakreslit - namalovat či jinak znázornit svou před-vánoční duši? Prosím, pokuste se o to.
Žádné komentáře:
Okomentovat