Putování filosofií výchovy - dvacáté první

Zdají se vám sny? Určitě ano. Mi osobně se v době, kdy byly děti ještě malé, menší, zdával pravidelně sen o tom, že je Štědrý den, ale u nás doma tomu nic nenasvědčovalo. Neměli jsme stromeček, dárky, bramborový salát, prostě nic. A já v tom snu strašně rychle a ve stresu na poslední chvíli všechno sháněla a zajišťovala. Ten sen se mi skutečně opakovaně zdával v době předvánoční snad po dobu celých deseti let.

Dnes se mi to už nezdá. Nebo jinak - dlouho se mi tento sen už nezdál. Kdo ví, proč?

Zato jsem propadla či jak to říct, úplně jinému pocitu, který nemá se snem nic společného, ale přesto to jako sen vypadá - dívám se na lidi, pozoruji je, a připadají mi v této době tak nějak jiní, vánoční...

Vánoční lidé. Vánoce jim koukají prostě z očí. Lidé jsou takoví nějací jiní, plni klidu a míru. Prostě vánoční.

I když běhají po nákupních centrech..., ve kterých znějí vánoční písně a koledy. Ale ten pocit není vyvoláván tímto, ale prostě lidmi samotnými. 

Sama tomu vánočnímu pocitu moc nerozumím, ale je to zvláštní, takové tajemné a - krásné.

Otázky dvacáté první:

1. Vánoční lidé mohou být lidé, kteří jsou naplněni sny ze svého dětství. Z toho plyne má otázka: jste ze svého dětství? 

2. Naše dětství je v našich vzpomínkách. Vnímáte v sobě ještě stále to dítě, kterým jste kdysi byli?

3. Pokud ano - můžete vypovědět, kdy a jak?