Tak si tak kráčíme dějinami, a ejhle, kdo to tam sedí pod stromy? Taková podivná, temná postava. Trávu si žmoulá mezi prsty a přikusuje si k nim nějaké brouky, či co...
Haló, pane, jak jste to myslel s tou vodou, která pořád teče, a do které dvakrát nikdy nevstoupíme?
A jak jste to myslel s tou duší, která nikdy nedojde ke své hranici, neboť tak široké má určení?
A jak jste to myslel s tím, že máme hledat sami sebe?
A jak - jste....
přerušil mě svým zamyšleným pohledem a trhl hlavou. V očích měl slzy.
A já náhle pochopila, že má duši, která hoří...
A šla jsem raději o kus dál.
Otázky páté:
1. Kdo byl onen pán? A jak by mi asi odpověděl?
Žádné komentáře:
Okomentovat