Adventní putování 2024 - závěrečné intermezzo

 Procházím tmou, tápu, nevím kudy kam, nic před sebou nevidím.

Nikde žádná světýlka. Bojím se. 

Ale najednou, najednou tam někde v dálce zasvitla malinká jiskřička. A prozářila dechberoucí tmu. 

Jdu za tím malinkým světýlkem, které se postupně zvětšuje. Nabírám odvahu, přestávám se bát.

A najednou vidím před sebou malinké děťátko v jesličkách. Bezmocné, bezbranné, odkázané na pomoc ostatních. Říkají, že to je král. Očekávaný Mesiáš. Malé dítě v chudém chlívku. Pán světa, Vesmíru, Pán života a smrti. A leží tady jako malé miminko.

Rozumem to nejde pochopit. Srdcem ano.

A svět se stal světlem, prosvětlující tmou.

Už není třeba se ničeho bát.

Adventní putování 2024 - dvacáté čtvrté

 Štědrý večer.

Narodilo se děťátko a my lidé jsme si dnes rozdávali radost a dárky.

Za chvíli ten nejúžasnější den v roce opět skončí - a budeme opět celý další rok čekat na ten příští.

Je mi z toho vždycky tak nějak smutno. Je to zvláštní, ale pořád tento den tak nějak zvláštně prožívám. 

Vím, že už nejsem dítětem. Ale ta malá holčička ve mně mne pořád "tahá" zpět. 

A tak při pohledu na radost dětí z tohoto dne mám taky velikou radost. 

Mějte ji také. Ať již byl tento den jakýkoliv, byl krásný. 

Protože Vánoce. 

Otázky dvacáté čtvrté:

1. Je těžké odpustit, a zapomenout?

2. Pokud Vám někdy někdo nějak v životě ublížil, odpusťte a zapomeňte, i když to je (někdy) těžké. 

Děkuji Vám ze srdce za Váš čas a za Vaše putování. 

Mějte se krásně, dobře, radostně a šťastně. A to nejen v tento den, nejen o Vánocích.

Adventní putování 2024 - dvacáté třetí

 Říká se, že Vánoce jsou nejvíce spjaty s dětstvím. V dospělosti nám v paměti vyvstávají na tyto svátky vzpomínky, a podle toho tak i Vánoce jako takové prožíváme. Slyšela jsem jednou, že Vánoce jsou o pohádkách. Nesouhlasím, pokud však nevnímáme pohádky jako to, co je po-hádce, kdy všechny konflikty a spory jsou ukončeny, všude je klid a mír. Ve světě i v lidských srdcích. 

Když už jsem tak sama vzpomínala na některé události z dětství, a přivolala si je, jako kdyby to bylo nedávno, vklínila se mi do mysli ještě jedna vzpomínka, spojená s adventním věncem. Často ji i vyprávím. Jestli jsem ji tady nějak vzpomněla na blogu, to teď ale už netuším, nevím.

Seděla jsem u našeho také již svátečně nazdobeného stolu, na kterém už hořely všechny adventní svíčky. Měli jsme tenkrát černého kocoura. A jak to nikdy nedělal, najednou vyskočil na ten stůl a vida mne, šel ke mně, ale cestu si nijak nevybíral a prošel se tím rozsvíceným adventním věncem. A vzplál. Byl to hodně zvláštní pohled - hořící kočka, kterou to však nijak nevzrušilo a klidně si kráčela dále tím svým započatým směrem, na jehož konci jsem seděla já. Rychle jsem ji začala plácat a hasit. Schoulila se ke mně, strašlivě tím ohněm a spálenou srstí smrděla, ale spokojeně si vrněla.

Tak toto byl cíl také této naší cesty. Ne, abyste smrděli spáleninou!, ale abyste zahořeli, hořeli, jiskřili zájmem o filosofii a to i přesto, že jste třeba někdy cestou možná i klopýtali a možná i trpěli. Momentálně byste si v tom našem cíli měli spokojeně vrnět :-)

Pokud se mi to nepodařilo, moc se omlouvám.

Otázky dvacáté třetí: (cože, ještě otázky?)

1. Jaké znáte či máte vzpomínky na dětství?

2. Souhlasíte s větou, že život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutlými žaly, ale že není třeba říkat to dětem?

3. A co na to profesor Z. Helus? Jak charakterizoval současné dětství?

Adventní putování 2024 - dvacáté druhé

 Tak jsem zrovna dobalila dárky. 

Už léta tomu říkám "setkání s Ježíškem." Sednu si ke stolu (kam taky jinam? :-), a postupně se snažím úhledně zabalit všechny dárky. Proč si vlastně v tuto dobu, v den narození Ježíška, dáváme dárky? Někdy se bojím, že na ten pravý důvod občas zapomínáme.

Všichni jsme totiž dostali obrovský dar, všichni na tomto světě jsme obdarováni. A proto si na připomenutí tohoto dáváme navzájem dárky, v podstatě jako symbol toho největšího daru - daru života, daru lásky.

Při svém každoročním nočním balení dárků a setkání s Ježíškem za to vždycky moc děkuji. Že ještě můžu, že ten čas života mi byl a je ještě dán. Stejně jako dar lásky. A že to není dáno jen mi samotné, ale nám všem.

A Ježíšek se tomu jen mlčky usmívá...

Otázky dvacáté druhé: 

1. Na které z našich otázek se Vám odpovídalo nejlépe a na které méně snadno? 

2. Která otázka se Vám nejvíce líbila?

3. A o čem vlastně byla tato naše pouť? Co si z ní nejvíce do svého života odnesete (odnášíte)?

Adventní putování 2024 - intermezzo čtvrté

 Čtvrtá adventní neděle. Na stole na adventním věnci už hoří čtyři svíčky. 

Každá prý něco znamená. Za mého dětství jsme adventní věnce neznali. Jen si matně vzpomínám, že ani vánoční výzdoba předem nebyla ve zvyku. 

Maminka jedno odpoledne před Štědrým dnem přišla od sousedky a celá smutná a překvapená říkala - ona už má na stole i vánoční ubrus! 

A honem spěchala, aby taky... Krásný bílý ubrus se vyjímal na našem jídelním stole. A aby už Vánoce "zavoněly", nachystala maminka na talíř i vánoční cukroví. Venku mrzlo, všude sníh, a tak v té předvánoční náladě pustila na okamžik dovnitř do teploučka i našeho psa. Byl to velký černý pes, kříženec německého ovčáka se skotskou kolií, krásný, hodný, milý. Prostě náš.

Byli jsme všichni v obývacím pokoji, když se najednou ozval vyděšený výkřik. To maminka! Se strachem jsme s bratrem běželi do jídelny, cože se to stalo. A ten náš velký černý pes stál na tom bíle načančaném stole a zvesela a mávaje spokojeně ocasem pojídal to svátečně nazdobené cukroví. A na vyděšenou maminku se tlamou skrytě usmíval, spokojenost sama. 

Dodnes vidím ten obrázek před sebou :-) Jedna z nejkrásnějších vánočních vzpomínek. Tu si prostě nevymyslíte, tu musíte zažít. 

A tajně v skrytu své duše doufám, že tam někde na věčnosti stále stojí ten velký černý pes na našem jídelním stole a bílém ubruse, mává ocasem a šťastně pojídá cukroví...

Vždyť jsou Vánoce.

Adventní putování 2024 - dvacáté první

 Chuť žít - podle P. Teilharda de Chardina k nám tato chuť přichází z hlubin Vesmíru. Podobně jako láska. 

Koukám ze své postele oknem na hvězdy, a někdy o tom přemýšlím. O těch hvězdách, Vesmíru, nekonečnosti, věčnosti. A možné ztracenosti v tom nekonečném světě.

Ale možný je i úplně jiný pohled. Zrovna teď před Vánocemi, v těch dnech velkého úklidu, se také více než kdy jindy podivuji, odkud neustále přichází ten prach, který je všudypřítomný, a to i za několik dní poté, co je setřený. Dočetla jsem se, že mimo jiné příčiny je některý ten prach rovněž vesmírný, přilétá k nám odněkud z těch nekonečných dálek a usadí se třeba na mém kredenci v kuchyni.

Chuť žít, láska, ale i prach jsou vesmírného původu. 

Tak teď nevím, jestli mé dnešní zamyšlení je "filosofické". Nebo jen výplodem předvánoční únavy... 

Ale už kdysi dávno jsem si pro uklidnění vložila na jedno místečko do kuchyně cedulku s citátem, který zněl: Čistota hraničí s neskutečnem. 

Tak jako i ona chuť žít, 

a nakonec i ta láska.

Otázky dvacáté první:

1. Znáte ještě jiné názory P. Teilharda de Chardina? Např. jeho teorii příčin zlého? Co o ní víte?

2. A co na to Popelka?

Adventní putování 2024 - dvacáté

 Již jen několik dní, a Ježíšek začne balit dárky. A advent bude u konce.

Nemám ráda konce. Ať jsou jakékoliv. Konec mě vždycky tak nějak rozesmutní. A vždycky si musím připomínat, že každý konec je vždy spojený se začátkem. Že neustále něco končíme a zároveň začínáme. Že ono dávné Herakleitovo pantha rhei opravdu platí. Stejně jako výrok, že v životě se střetává vždy alfa i omega. Začátek a konec.

Slovy básníka: Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.

Ale chápete - jak můžeme být smutní z blížícího se konce adventu, když tímto koncem začínají Vánoce? Tedy to, na co jsme se celou tu adventní dobu těšili? Koncem adventu oslavujeme zrození života.

Není to tak nakonec i obraz života a smrti?

Otázky dvacáté:

1. Dneska to s otázkou obrátíme: Na co byste se rádi zeptali Vy mne?

2. A kterého že to básníka výše v textu cituji?

3. A jak to je s tou smrtí? Kdo řekl, že filosofie znamená učit se umírat? 

4. Souhlasíte s tím výrokem z předchozí otázky č. 3?