Když se C. G. Junga na jeho přednášce někdo zeptal, jak to je s archetypem dítěte, údajně prý odpověděl, že dítě není v centru jeho zájmu. Ale patrně mu to nedalo, a nakonec napsal celou esej, nazvanou Psychologie archetypu dítěte. Dočtete se zde také podle mne naprosto úžasnou definici dítěte, podle které je dítě vše opuštěné a pohozené, ale zároveň božsky mocné. Bezvýznamný, pochybný počátek a triumfální konec.
Každý z nás v sobě podle tohoto autora nosí své věčné dítě, které je pro nás po celý život výzvou a prerogativem, tedy výsadou, patřící jen nám samotným. Jsme věčné děti, a kolikrát nevědomky to dítě v sobě neustále hledáme. Hledáme to dobro a lásku, se kterou jsme přišli na tento svět a která se nám možná během života někam postupně poztrácela.
Nebo tomu tak není a je to všechno úplně jinak?
Otázky osmnácté:
1. Kam se ztrácejí naše dětské botičky?
2. Vzpomínáte si ještě na svou oblíbenou knížku z dětství? Máte ji ještě?
Žádné komentáře:
Okomentovat