Říká se, že Vánoce jsou nejvíce spjaty s dětstvím. V dospělosti nám v paměti vyvstávají na tyto svátky vzpomínky, a podle toho tak i Vánoce jako takové prožíváme. Slyšela jsem jednou, že Vánoce jsou o pohádkách. Nesouhlasím, pokud však nevnímáme pohádky jako to, co je po-hádce, kdy všechny konflikty a spory jsou ukončeny, všude je klid a mír. Ve světě i v lidských srdcích.
Když už jsem tak sama vzpomínala na některé události z dětství, a přivolala si je, jako kdyby to bylo nedávno, vklínila se mi do mysli ještě jedna vzpomínka, spojená s adventním věncem. Často ji i vyprávím. Jestli jsem ji tady nějak vzpomněla na blogu, to teď ale už netuším, nevím.
Seděla jsem u našeho také již svátečně nazdobeného stolu, na kterém už hořely všechny adventní svíčky. Měli jsme tenkrát černého kocoura. A jak to nikdy nedělal, najednou vyskočil na ten stůl a vida mne, šel ke mně, ale cestu si nijak nevybíral a prošel se tím rozsvíceným adventním věncem. A vzplál. Byl to hodně zvláštní pohled - hořící kočka, kterou to však nijak nevzrušilo a klidně si kráčela dále tím svým započatým směrem, na jehož konci jsem seděla já. Rychle jsem ji začala plácat a hasit. Schoulila se ke mně, strašlivě tím ohněm a spálenou srstí smrděla, ale spokojeně si vrněla.
Tak toto byl cíl také této naší cesty. Ne, abyste smrděli spáleninou!, ale abyste zahořeli, hořeli, jiskřili zájmem o filosofii a to i přesto, že jste třeba někdy cestou možná i klopýtali a možná i trpěli. Momentálně byste si v tom našem cíli měli spokojeně vrnět :-)
Pokud se mi to nepodařilo, moc se omlouvám.
Otázky dvacáté třetí: (cože, ještě otázky?)
1. Jaké znáte či máte vzpomínky na dětství?
2. Souhlasíte s větou, že život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutlými žaly, ale že není třeba říkat to dětem?
3. A co na to profesor Z. Helus? Jak charakterizoval současné dětství?
Žádné komentáře:
Okomentovat