Teprve dnes jsme "vánočně" zdobili, a dokonce jsme dávali hvězdičky i do oken. Vnouček nám při této činnosti vydatně pomáhal. Nebo spíše naopak, my jsme pomáhali jemu. Práce to byla urputná.
Světýlka jsme dokonce dali i na zábradlí terasy. Poprvé v životě tak také do daleka "svítíme."
Jen okno v místnosti, které říkám pracovna, a které je před nebo za? mým počítačem, jsme nenazdobili.
"Babičko, dej si taky hvězdičku!"
"Ale ne, já tady nic takového nepotřebuji, to je i tak v pohodě," odpověděla jsem.
"Ne, ne, babičko, každý přece má svou hvězdičku!"
A tak jsem uposlechla.
Tomuto se nedalo odporovat. Každý přece máme svou hvězdičku...
A jinak to nejde.
Otázky devatenácté:
1. Taky máte svou hvězdičku?
2. Souvisí "hvězdička" s chuti žít? Co víte o této teorii a kdo je jejím autorem?
3. A souvisí "hvězdička" s dvojí naivitou? Pokud ano, pokuste se vysvětlit.
Žádné komentáře:
Okomentovat