Chuť žít - podle P. Teilharda de Chardina k nám tato chuť přichází z hlubin Vesmíru. Podobně jako láska.
Koukám ze své postele oknem na hvězdy, a někdy o tom přemýšlím. O těch hvězdách, Vesmíru, nekonečnosti, věčnosti. A možné ztracenosti v tom nekonečném světě.
Ale možný je i úplně jiný pohled. Zrovna teď před Vánocemi, v těch dnech velkého úklidu, se také více než kdy jindy podivuji, odkud neustále přichází ten prach, který je všudypřítomný, a to i za několik dní poté, co je setřený. Dočetla jsem se, že mimo jiné příčiny je některý ten prach rovněž vesmírný, přilétá k nám odněkud z těch nekonečných dálek a usadí se třeba na mém kredenci v kuchyni.
Chuť žít, láska, ale i prach jsou vesmírného původu.
Tak teď nevím, jestli mé dnešní zamyšlení je "filosofické". Nebo jen výplodem předvánoční únavy...
Ale už kdysi dávno jsem si pro uklidnění vložila na jedno místečko do kuchyně cedulku s citátem, který zněl: Čistota hraničí s neskutečnem.
Tak jako i ona chuť žít,
a nakonec i ta láska.
Otázky dvacáté první:
1. Znáte ještě jiné názory P. Teilharda de Chardina? Např. jeho teorii příčin zlého? Co o ní víte?
2. A co na to Popelka?
Žádné komentáře:
Okomentovat