Již jen několik dní, a Ježíšek začne balit dárky. A advent bude u konce.
Nemám ráda konce. Ať jsou jakékoliv. Konec mě vždycky tak nějak rozesmutní. A vždycky si musím připomínat, že každý konec je vždy spojený se začátkem. Že neustále něco končíme a zároveň začínáme. Že ono dávné Herakleitovo pantha rhei opravdu platí. Stejně jako výrok, že v životě se střetává vždy alfa i omega. Začátek a konec.
Slovy básníka: Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.
Ale chápete - jak můžeme být smutní z blížícího se konce adventu, když tímto koncem začínají Vánoce? Tedy to, na co jsme se celou tu adventní dobu těšili? Koncem adventu oslavujeme zrození života.
Není to tak nakonec i obraz života a smrti?
Otázky dvacáté:
1. Dneska to s otázkou obrátíme: Na co byste se rádi zeptali Vy mne?
2. A kterého že to básníka výše v textu cituji?
3. A jak to je s tou smrtí? Kdo řekl, že filosofie znamená učit se umírat?
4. Souhlasíte s tím výrokem z předchozí otázky č. 3?
Žádné komentáře:
Okomentovat