Zůstaneme ještě u lásky.
Kdysi na přednáškách marxismu-leninismu jsme se s mými spolužáky snažili pochopit Hegelovu dialektiku. Zákon jednoty a boje protikladů, zákon přeměny kvantity v kvalitu, zákon negace negace. Jinými slovy teze, antiteze a synteze.
Pochopila jsem to až ve spojitosti s láskou. V tezi si uvědomuji, kdo jsem, a to především proto, že pokud se zamiluji, tak až moc dobře vím, že jsem to já, kdo miluje. Uvědomuji si sebe sama. Tak, jak nám to říkala kdysi dávno také naše profesorka francouzštiny na gymnáziu - když se zamiluji, vím, že jsem. Ale ono se to kolikrát "přesouvá dál - kvantita se přeměňuje v kvalitu. Je to situace, kdy ze samé lásky zapomenu na sebe sama (na svou kvantitu) a uvědomuji si existenci toho druhého. Občas se v tom druhém dokonce ztratím, myslím jen na něj a na sebe zapomenu. Toto však nemůže trvat věčně, nejde se ztratit sama sobě, člověk se musí vrátit pevnýma nohama zpět na zem. Proto najednou ta negace, kdy neguji předchozí antitezi a dochází k negaci negace. To je ta chvíle, kdy se vracíme opět sami k sobě a jsme navždy bohatší o tento svůj zážitek. Vše, co prožijeme, co prožijeme v lásce a s láskou, nás vždycky obohatí. Žádná láska není zbytečná, marná, nešťastná. Dokonce ani ta, která není opětována.
Napadají mne k tomuto slova F. Hrubína z jeho Romance pro křídlovku: Navždy mne bude víc o člověka, z něhož břímě lásky, smrti a života vyrazí zpěv.
Navždy jsme bohatší. A k tomu si zpíváme. (?)
Otázky jedenácté:
1. Tak najednou po těch slovech od Hrubína ani nevím, nač se vlastně ptát... ale přeci jen: zpíváte si?
2. Znáte nějakou krásnou pohádku nebo film, či román o lásce, která obohatila Vaše srdce?
3. A co na to rozzářená vánoční světýlka?
Žádné komentáře:
Okomentovat