Procházím tmou, tápu, nevím kudy kam, nic před sebou nevidím.
Nikde žádná světýlka. Bojím se.
Ale najednou, najednou tam někde v dálce zasvitla malinká jiskřička. A prozářila dechberoucí tmu.
Jdu za tím malinkým světýlkem, které se postupně zvětšuje. Nabírám odvahu, přestávám se bát.
A najednou vidím před sebou malinké děťátko v jesličkách. Bezmocné, bezbranné, odkázané na pomoc ostatních. Říkají, že to je král. Očekávaný Mesiáš. Malé dítě v chudém chlívku. Pán světa, Vesmíru, Pán života a smrti. A leží tady jako malé miminko.
Rozumem to nejde pochopit. Srdcem ano.
A svět se stal světlem, prosvětlující tmou.
Už není třeba se ničeho bát.
Žádné komentáře:
Okomentovat