Člověk je v současné době údajně označován buď jako člověk počítačový nebo jako člověk velice křehký, utkaný ze svých smutků a vzpomínek. Takto nás inspiroval Sigmund Freud, na něhož navazoval francouzský filosof Paul Ricouer. Podle S. Freuda vykonáváme ve svém životě, převážně však ve svém podvědomí, celkově dvě práce, jimiž jsou práce smutku a práce vzpomínek.
Práce smutku však nezpracovává pouze vzpomínky negativní, ale také ty pozitivní. Vzpomínka na krásné dětství v nás může vyvolávat neskutečný smutek z toho, že to již není a že se nikdy nevrátí. Freud to také pojmenovává jako domnělou ztrátu lásky. A ta ztráta, i když jen domnělá, docela hodně bolí. Nebo bolet může.
P. Ricouer k tomu dodává, že si na základě zpracovaných vzpomínek na dětství vytváříme svou vlastní identitu v dospělosti. A ta je mnohdy velice křehká. Řekla bych jako domeček z karet. Nebo jako domeček našich základních psychologických potřeb - a toto můžeme potvrdit opět na základě pyramidy potřeb dle A. Maslowa.
Jinými slovy, to, co každodenně prožíváme, je vlastně nesamozřejmé v samořejmosti....
Otázky osmé:
1. Vzpomínáte si ještě na Vánoce svého dětství? Jaké bývaly? Vzpomínáte rádi?
2. Vzpomínáte si ještě na dárek, který Vám osobně udělal největší radost? Co to bylo?
3. Nosíte si v srdci ještě nějaké nesplněné přání z dob dětství?
P.s. Pokud jsou tyto otázky pro Vás moc osobní, nemusíte odpovídat.
Žádné komentáře:
Okomentovat