Adventní putování 2024 - devatenácté

 Teprve dnes jsme "vánočně" zdobili, a dokonce jsme dávali hvězdičky i do oken. Vnouček nám při této činnosti vydatně pomáhal. Nebo spíše naopak, my jsme pomáhali jemu. Práce to byla urputná.

Světýlka jsme dokonce dali i na zábradlí terasy. Poprvé v životě tak také do daleka "svítíme."

Jen okno v místnosti, které říkám pracovna, a které je před nebo za? mým počítačem, jsme nenazdobili.

"Babičko, dej si taky hvězdičku!"

"Ale ne, já tady nic takového nepotřebuji, to je i tak v pohodě," odpověděla jsem.

"Ne, ne, babičko, každý přece má svou hvězdičku!"

A tak jsem uposlechla. 

Tomuto se nedalo odporovat. Každý přece máme svou hvězdičku...

A jinak to nejde.

Otázky devatenácté:

1. Taky máte svou hvězdičku?

2. Souvisí "hvězdička" s chuti žít? Co víte o této teorii a kdo je jejím autorem?

3. A souvisí "hvězdička" s dvojí naivitou? Pokud ano, pokuste se vysvětlit.

Adventní putování 2024 - osmnácté

 Když se C. G. Junga na jeho přednášce někdo zeptal, jak to je s archetypem dítěte, údajně prý odpověděl, že dítě není v centru jeho zájmu. Ale patrně mu to nedalo, a nakonec napsal celou esej, nazvanou Psychologie archetypu dítěte. Dočtete se zde také podle mne naprosto úžasnou definici dítěte, podle které je dítě vše opuštěné a pohozené, ale zároveň božsky mocné. Bezvýznamný, pochybný počátek a triumfální konec. 

Každý z nás v sobě podle tohoto autora nosí své věčné dítě, které je pro nás po celý život výzvou a prerogativem, tedy výsadou, patřící jen nám samotným. Jsme věčné děti, a kolikrát nevědomky to dítě v sobě neustále hledáme. Hledáme to dobro a lásku, se kterou jsme přišli na tento svět a která se nám možná během života někam postupně poztrácela. 

Nebo tomu tak není a je to všechno úplně jinak?

Otázky osmnácté:

1. Kam se ztrácejí naše dětské botičky? 

2. Vzpomínáte si ještě na svou oblíbenou knížku z dětství? Máte ji ještě?

Adventní putování 2024 - sedmnácté

 Někdy na člověka padne únava. Ale jak to říkával náš Komenský? Láska nezná námahu.

Dívám se někdy na mladé maminky. Péče o děti, to je láska, která nezná námahu. Nesmí ji znát.                V podstatě je to obdivuhodné a neuvěřitelné, kolik energie, času a síly si ta péče vyžaduje. A maminky to zvládají.

A co my, poutníci? My už jsme také naší cestou unavení? Dívám se na vaše každodenní odpovědi, (těch, kteří putují každým dnem) a poslední dva dny odpovědi v poště řídnou. Zůstávají jen ti nejvěrnější... Ostatní už asi padají únavou. Nebo starostmi. Nebo nedostatkem času v zápočtovém týdnu. Je toho prostě moc.

Ne, nepodléhejte však únavě. Vždyť už staří Egypťané věděli, že ten, kdo má "unavené" srdce, je mrtvý za živa. A jak jsem psala, tuším, předevčírem - chce se žít :-) 

Otázky sedmnácté: 

1. Kdo řekl, že by raději zemřel, než aby byl znovu dítětem? A co o tomto člověku víte? (Nápověda - říká se mu rovněž muž mnoha slzí).

2. Chtěli byste být znovu dítětem? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?

Adventní putování 2024 - šestnácté

Má dušička je maličká a tiše se krčí v koutě. 

Má duše padá pod náporem starostí a obává se dnů příštích.

Má duše je veliká a neustále roste. Nikde se nekrčí, rozpíná se. 

Má duše je obrovská, stoupá a prostupuje celým Vesmírem. Ničeho se nebojí. Je sama sebou.

Otázky šestnácté: 

1. Jaké znáte pojetí duše?

2. Co znamená pojem trojnost člověka? 

3. Dokázali byste nakreslit svou duši? Prosím, zkuste :-)

Adventní putování 2024 - třetí intermezzo

 Ztratila jsem se v čase.

Jsem zase malá holčička a hraji si s panenkami. Na našem dvorku skáču přes švihadlo a představuji si, že už jsem veliká a dospělá. A představuji si, čím jednou budu.

Z kuchyňského okna mě volá maminka. Dělám se, že neslyším. Domů se mi ještě totiž vůbec nechce.

Vlaštovky na drátě si něco štěbetají a já pozoruji kdesi tam vysoko na nebi plynoucí oblaka a ptáky, kteří se prolétávají pod tou oblohou.

Jsem zase malá holčička a nechce se mi domů. Na světě je přece tak krásně.

"Tak kde jsi? Pojď už domů!" slyším opět maminčin hlas.

"Už běžím!"

To bylo dávno, dávno tak.

Maminko, už ani nevím, jak dlouho čekám - čekám?, že mě opět zavoláš. Že uslyším zase jednou Tvůj hlas, který mě bude volat domů. Domů. Ale kam vlastně?

Ještě mě prosím nevolej..., tak jako tenkrát, ještě se mi nechce...

Ještě stále skáču přes švihadlo a hra ještě není u konce.

Na světě je přece ještě pořád tak krásně!

Adventní putování 2024 - patnácté

Ještě nedávno jsem se procházela náměstím, na kterém již byly otevřeny vánoční trhy a hrály tam koledy a já si říkala, co že blbnou, vždyť ještě není ani advent. A helemese, už jsme dnes měli třetí adventní neděli. A Vánoce už na dosah.

Je to někdy úplně až děsivé, jak to všechno utíká a letí. Ten čas. Který vlastně jako takový ani není. Však to mnozí filosofové neustále připomínají, že to, tedy čas, je jen lidský výmysl.

Tak ale potom, proč, když ten čas není, tak proč v tom ne-čase stárneme? Vždyť v podstatě není důvod... (?)

Ale možná právě proto?

Mají to ti filosofové ale těžký život. V čase i v bezčasí. V časnosti i ve věčnosti. 

Někdy z toho až mrazí.

Otázky patnácté: 

1. Duše bývá chápána různě. Jako smrtelná i nesmrtelná. Jaká je ta Vaše?

2. Míváte někdy "malou" dušičku? A máte ji vůbec?

3. Hoříte? 

4. A co na to Herakleitos?

Adventní putování 2024 - čtrnácté

 Rozpoznat dobré od zlého. Jedna z nejtěžších otázek ve filosofii a jedna vůbec z nejtěžších otázek v životě.

Ale možná si s tím není třeba až tak lámat hlavu a trápit se tím. Vždyť to říkal už samotný náš Jan Amos Komenský. Nechte věci volně plynout, nečiňte věcem násilí.

Někdy to je ale velice těžké. Nechat věci plynout... a čekat, bez násilného zásahu, že se tak nějak (samy) vyřeší. Když se tolikrát chce do všech problémů i konfliktů okamžitě vstupovat, okamžitě reagovat, okamžitě "vypustit" emoce. 

I když i v těchto případech měl Komenský moudrou radu tzv. po ruce. Jakou?

"Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno."

Krásné a pravdivé. A patrně vycházející z hluboké životní zkušenosti a moudrosti. 

Otázky čtrnácté: 

1. Slyšeli jste někdy o Luciferově efektu? Co si o tomto experimentu myslíte?

2. A myslíte si, že věta: Každá facka letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí, že je pravdivá? A pokud ano/ne, proč?

3. A otázka velice těžká: čím je podle Vás podmíněno Komenského "jemné teplo lásky?"