Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud... hluku nadělá, ten vánek pouhý...
Slova o člověku ze Starého zákona. Jsme pouhým vánkem, provaneme se tímto světem, a zůstaneme jen přeludem v myslích jiných. A nebo rovnou jsme přeludem sami o sobě.
Nebo to je jinak?
Studovala jsem kdysi dávno, už opravdu dávno, klínopis a uviděla jsem na netu nabídku té dávné učebnice. Protože už ji, jak jinak, dávno nemám, přišla mi poštou do zásilkovny. Otevřela jsem ji a byla jsem opět v těch dávných dobách svého mládí, - a nechápala jsem. Jak jsem toto mohla umět? Číst a překládat? A dýchl na mne ten vánek tehdejší doby... A nejen vánek, ale i vůně té doby minulé.
Prostě - profičíme tímto světem ani nevíme jak. Však není třeba říkat to studentům a dětem :-)
Otázky čtvrté, člověčí:
1. Které paradigma a v něm ukryté pojetí člověka Vás osobně nejvíce zaujalo a proč?
2. Jak a čím ovlivnil Aristoteles našeho Komenského v pojetí nápravy člověka? (Na tuto Vaši odpověď jsem opravdu zvědavá :-) )
3. A co na to sv. Barbora? Souvisí nějak s oním vánkem?
Žádné komentáře:
Okomentovat