Představuji si ji jako křehkou vílu, krásnou paní v bílém, s radostnýma, ale častěji uplakanýma očima.
Často přichází nečekaně, nikým nepozvaná, a ještě více nečekaně se občas ztrácí a najednou zmizí, aby se zase někdy někde nějak objevila či vrátila.
Je tajemná, nedostupná, nepochopitelná, nejde ji zachytit, spoutat, uchopit a vlastnit. Pokud to uděláme, rozplyne se, zemře.
Potkáváme ji na všech cestách našeho života. V dětství, v dospělosti i ve stáří. Dokáže nás úplně omámit, znehybnit, zmást, vzít rozum a způsobit naprosté zmatení.
Často nás proto hodně bolí a trápí.
A i když si kolikrát myslíme, že ji jako kdyby "máme", nikdy si tím nemůžeme být jistí.
Jak se ta křehká víla, krásná paní v bílém, jmenuje? Má vůbec jméno?
Má i nemá.
A přitom ji celkem často pojmenováváme, když ji chceme oslovit.
A jaké jméno jí dáváme nejčastěji?
Nepřekvapí vás to. Říkáme ji Láska.
Otázky šestnácté:
1. Kdo řekl, že: Láska je vykoupením srdce ? a v jakém kontextu to bylo - je - myšleno?
2. Kdo řekl, že: Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec nic neví? A myslíte, že měl onen pán pravdu?
3. A kdo řekl, že: láska je šílenství?
4. Znáte nějaké jiné výroky o lásce?
Žádné komentáře:
Okomentovat