Náš svět.
Náš svět je světem, ve kterém žiji, ve kterém jsem.
Kdo vlastně jsem?
Žijeme údajně v post-moderní, v post-faktické době. Jsem člověk postmoderní doby. Možná trpím prométheovským spádem, nebo jsem obětí boha Molocha, točím se v circumambulantiu a ráda si hraju na chléb a hry, čili panem et circences je moje hobby.
Kdo ví?
Momentálně jsem smutná, protože mi někam zalezla naše malá kočička, vlastně kocourek, volám ho, ale on nikde, a tak se o něj bojím. Možná si jen někam zalezl a netuší, že mám o něj starost.
Slovy básníka - kocourku, kde jsi? Čerte škaredá...
Otázky třetí:
1. Kdo jste? Kým jste? Proč jste?
2. Také na Vás doléhá postmoderní doba? Točíte se v circumambulantiu v zajetí boha Molocha?
3. Bojíte se někdy o svá živá i neživá zvířátka?
1 komentář:
1. Jak už s jemným šelestem naznačuje mé jméno: jsem Bludný kantor; těší mne! A tím se vlastně vyřeší i zbytek… neboť kdo jiný, než kantor na cestách by měl být věčně hledající a občas i rafinovaný (jako olej). Je v tom ostatně i kouzelná ironie: momentálně píši povídku o chlapci, který neznal své vlastní jméno. Proč jsem Inu, abych zabloudil. Někdo musí mapovat ty cesty, o které by se jiní ani neodvážili zakopnout.
2. Postmoderní tíha na mě dopadá méně než ta lidská – ta má totiž tu nepříjemnou vlastnost vršit se jako neuložení knihy na stole. Netančím kolem Molocha, ledaže by měl podobu mých každodenních povinností. Zato hlava se mi točí dost často… možná je to znamení, že bych měl usednout do lotosového sedu a nechat se utišit nějakou slušivou mantrou.
3. bát se by bylo příliš dramatické. To nechávám tragédům a antickým hrdinům… Já se raději jen obávám; je v tom přeci jen menší hysterie a více jemné bdělosti. Navíc to dá člověku prostor pro trochu poetického smíření
A když už jsme u té poezie:
Na topole nad rybníkem,
seděl vodník podvečerem –
Stop! Zase bloudím, zkusme to znovu;
Chleba má dnes tuze tvrdou kůrku,
snad pomůže plamen starého Prométhea.
Zábava začíná, loď se spouští na vodu
a opona stoupá, zatímco publikum tleská.
A kocourek malý, černý,
někde bosý pobíhá.
Až jednou najde odvahu… vrátí se,
stejně statečný jako Josef Lada –
v kresbě, i v životě.
Okomentovat