"Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, a když se konečně otevřela, zjistil jsem, že jsem na ni klepal zevnitř..." Toto sdělil světu perský básník a myslitel z 13. století, zvaný Rúmí.
Štěstí. to je to, co je dnes. Štěstí je vždycky jen přítomné - a hned se stává minulostí.
Doopravdy prý ve svých životech podle sv. Augustina šťastní být ani nemůžeme. Když jsme šťastní, tak vlastně šťastní nejsme, protože se o to štěstí bojíme a strachujeme se, čím to štěstí jednou budeme muset "zaplatit." A když jsme nešťastní, tak šťastní nejsme, protože po štěstí jen toužíme..., protože si myslíme, že ho nemáme.
Dnes ráno jsem vstala, nakrmila jsem našeho koně, kočky, pustila slepice, nasypala ptákům venku i doma, zavolala či napsala dětem, s manželem jsme si vypili ranní kávu...
Jsme zdraví, žijeme, ještě pořád jsme tady, (i když slovy včerejšího řidiče, už dlouho :-) )
Jsme prostě šťastní.
Budou Vánoce.
Otázky osmnácté, dnešní štěstíčkové:
1. Klepete na bránu štěstí?
2. Jak rozumíte výroku P. Teilharda de Chardina, který hovoří o štěstí růstu, štěstí lásky a štěstí adorace?
3. Ha - a budete šťastní, až skončí tato naše pouť?
Žádné komentáře:
Okomentovat