Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy... zpíval před časem Karel Gott.
V předvánočním čase tento čas vnímáme možná ještě rychleji než normálně. S časem je vůbec potíž. I ve filosofii. Podle některých filosofů vlastně ani není, čas je pouze výmyslem lidí. No kdo ví. U mé hlavy, vlastně u počítače, visí staré kyvadlové hodiny. A ty odbíjejí čas svým kovovým hlasem zcela pravidelně, až hmatatelně.
Na konci našeho času není nic jiného než smrt. Hmm.
Filosofie je podle některých filosofů vlastně o smrti jako takové.
Podle Karla Jasperse filosofovat vlastně není nic jiného, než učit se umírat. A podle M. Heideggera je náš život vlastně neustále ke své smrti předbíhající se.
Vánoce ale nejsou o smrti, jsou o životě, o narození, o vítězství nad smrtí. Jsou o tom největším dárku, že nikdy nezemřeme. I když umřeme.
Achich jo.
Omlouvám se za tento podivný vstup do naší poutě. Před vrcholem našich cest, našich putování, se přece nikdy neumírá...
Otázky dvacáté, osobní:
1. Na co byste se rádi zeptali Vy mne?
Žádné komentáře:
Okomentovat