Ale člověk není jen tělo a duše. Navíc má ještě ducha.
Krásně to vnímali staří Hebrejové jako basar - tělo, nefeš - duše a ru´ach - duch.
Krásně to vnímal J. A. Komenský jako světlo vnitřní, vnější a Boží. Tedy jako světlo duše, těla a poznání.
Krásně to vnímal R. Steiner, duchovní otec waldorfské školy, jako trojnost člověka, tedy tělo, podléhající zákonům dědičnosti, pak jako duši, podléhající zákonům osudu a nakonec jako ducha, podléhajícího zákonům reinkarnace.
Krásně to vnímáme i my samotní, když sebe vnímáme jako ... jak vlastně sebe vnímáme?
Já osobně to někdy vnímán ve smyslu staroindického chápání jako duše - atman, která je součástí světového brahma. Neboli - všichni jsme součástí jednoho velikého celku.
Otázky deváté, tentokrát opravdu těžké:
1. Prolétáváte se někdy chaosem na koštěti čarodějnic? (tak, jak jsme si dle G. Deleuze a F. Guattariho povídali na jedné z prvních přednášek?)
2. Jak vnímáte onen chaos? Proč vzhledem k jeho pojetí nemůže být náš svět zcela poznatelný?
3. A co na to sv. Tomáš Akvinský a jeho teorie dvojí pravdy?
4. Komu zvoní hrana? A jak souvisí s pojetím brahma - atman?
Žádné komentáře:
Okomentovat