Šlapu si ani nevím jak, vždyť nemám boty, nemám vak, mám jen hlavu plnou ideálů...
Tak už jsme dnes v půlce naší cesty. Utíká to, že ano?
Vždycky mám pocit, že se vás vlastně ani na nic podstaného neptám. Že cesta ubíhá, a nic, že si jen tak samovolně plyne. A nic.
Jsme homo viator a homo adoremus, jsme na své životní pouti, žijeme své příběhy, každý z nás má ten svůj, a každý z nás má ten náš.
My way... our way.
Co všechno na té cestě bylo, je a bude?
Otázky dvanácté, dotěrné:
1. Prosím, mohli byste mi napsat, kým jste profesně? Co jako "děláte" ve své profesi? (Samozřejmě, pokud už nějakou máte)
A dvě otázky, které mám ráda:
2. Co si nesete ve svém "vaku" - baťůžku?
3. Kam se ztrácejí dětstké botičky? I ty Vaše? Ztratily se? Pokud ano, proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat