ještě prosba :-)))

Dobrý den všem putujícím na začátku naší poutě. Prosím, ještě mám takové zvláštní přání. Znám vás jednotlivě podle vašich tváří z přednášky - prosím, mohly byste mi poslat také svou fotku, ať vím, s kým putuji? Podle jména vás neznám, když si nedělám prezenci....tak ať si vás každou můžu přiřadit...
Moc děkuji,
miriam prokešová

Ráno moudřejší

Vykročit na cestu by se mělo ráno.
Nebo v noci?
Nebo je to jedno?
Ale staré dávné přísloví říkává, že ráno je moudřejší večera.
Ráno jsme odpočatí, vyspaní, plní síly, plní energie.
Ránem začíná nový den.
Ne nadarmo kdysi zpívala jedna česká zpěvačka, že: "už je tu ráno, slunce jde slavobránou..."
Ne vždy tomu tak ale je.
Bývají i smutná, deštivá, větrná, temná, zamlžená, zasněžená rána. Prostě rána bez slunce, rána nic moc.
Přesto vycházíme na cestu....


Otázky č. 2 zasněné a matoucí: 
Mají také lidské dějiny svá rána? (např. ....... období?)
Ve kterém období byl člověk vnímán jakou poutník? A jak?
A víte dnes, kudy životem jdete? Je to Vaše cesta? Váš životní příběh? A jak toto souvisí s filosofií výchovy?

Malé jarní putování

Před začátkem cesty:
Vítám studentky speciální pedagogiky na našem společném "malém jarním putování" filosofií výchovy. Jak jste si samy přály - jsme tady :-)
Vysvětlíme si tedy základní principy naší poutě.
Od dnešního dne najdete na těchto stránkách pravidelně každý den malé zamyšlení nebo komentář a pod ním otázky, na které budete odpovídat. Otázek bývá obyčejně 3-4, některé jsou přímo "vědomostní", jiné spíše k zamyšlení, některé jen tak, jak mne napadnou. Odpovídáte na všechny. Své odpovědi můžete zasílat buď každý den, nebo průběžně, záleží jen na Vás. Můžete je odeslat také celkově až na konci putování. Začínáme dnes, 18. dubna, skončíme nějak v půlce května (ještě nevím přesně, uvidíme, jak se nám "půjde", ale včas si dáme vědět, že cíl se blíží, nebojte). Putování je náhradou zkoušky.
Co si vzít s sebou?
Dobrou náladu, jarní pohled na svět, vědomosti....
a lásku k filosofii výchovy.
Takže hezkou cestu! :-))

Otázky č. 1 zahřívací:
- Putujete rády? Co si představujete pod slovem "pouť"?
- Už jste někdy "putovaly" filosofií? Čím je pro vás filosofie?

A málem bych zapomněla: odpovědi posílejte na adresu: mia.proki@seznam.cz

Bez slunce

Bez slunce
venku i vevnitř
je možná smutno

ale příslib světla
je silnější než
smrt

Bílé Velikonoce

Tak je tady máme.
Po Velikém pátku přišla Bílá sobota.
A po Bílé sobotě rovnou zasněžené, krásné, běloulinké Velikonoce.
Bílé vzkříšení.

Je to takové fajné :-)))

V getsemanské zahradě

občas je i náš svět
zahradou
ve které hledáme
únik před samotou

ale ostatní lidé jen spí...

zatímco my krvácíme
bolestí

Na Zelený čtvrtek....

Nevím, jestli víte, ale jednu dobu jsem se hlouběji zabývala lidovými tradicemi a zvyklostmi u nás na Ostravsku. Tak jen něco málo z těch, které se vztahují k Velikonocům.

Zelený čtvrtek dostal název od svého půstu, kdy se nesmělo jíst maso, ale jen zelenina, k obědu muselo být něco zeleného, např. salát z kopřiv a jiskérek – sedmikrásek (též chudobka nebo širotka nebo též huši kvitko). Víte, že sedmikráska přivolává lásku? Může přivolávat dokonce i ztraceného milence. Ale pozor, když je však sedmikrásek příliš, prý umírají děti – „jak teho je moc, to mřu džeči“.

Na Hlučínsku se vařily kopřivy (pokřyvy) se zelím (na památku Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě), také se vaří zelený hrách. Na Zelený čtvrtek se chodilo na sv. zpověď a sv. přijímání, a to na památku uctění poslední Večeře Páně, na které bylo sv. přijímání ustanoveno. Zvony odlétají do Říma, a proto děti odklepávají řehtačkami místo zvonů svítání, poledne, svatvečer až do Bílé soboty. Večer se chodívali lidé modlit do zahrady, a připomínali si tak Ježíše, klečícího a modlícího se v zahradě, zatímco apoštolové usnuli.

Dále v tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli a vykropit svěcenou vodou z nového hrnečku slámy obilí jako ochranu proti čarodějnicím. Hospodyně vstávaly časně zrána, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se pak odneslo na křižovatku cest. Pověra měla zaručit, aby se v domě nedržely blechy, švábi, pavouci a jiná havěť. Nečisté síly se zaháněly chřestěním klíčů (řehtaček).

A pekly se jidáše, které se měly potřít medem nebo citrónovou polevou a ochránit tak před nemocemi. Jidáše mají tvar stočeného provazce. Jakékoliv jiné pečivo namazané medem a snědené před východem slunce chránilo v tento den před uštknutím hadů a žihadly vos.

Tak vidíte.... a my skoukneme televizi a bude nám dobře i tak...

 

Někdy mám pocit, že naší předkové s těmi všemi svými tradicemi a rituály, ať byly jakékoliv, prostě žili. Zatímco my jen přežíváme..