Pozvánka

S podzimem jsme opět tady :-))), všechny zdravím.

A hned s pozvánkou na několik akcí, nazvaných 

Podzimní duchovní slavnosti

Tak tedy, srdečně zveme na akce, které proběhnou v kostele sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově.

První akcí bude:

Benefiční koncert Ostravského smíšeného sboru - ve středu 14. října od 18.00 hod

prosím, přijďte nás podpořit

Druhou akcí bude:

Přednáška pana prof. Ctirada Václava Pospíšila na téma Katolická teologie a objevy přírodních věd, od 18.00 hod - ve čtvrtek 15. října 

prosím, přijďte si poslechnout

Třetí akcí bude:

Setkání s paní Dr. Jiřinou Prekopovou, 19. listopadu od 14.00 hod v budově Ostravské univerzity na Fráni Šrámka 3, SD 202 a pak od 17.30 hod v kostele v Ostravě-Hrušově

Těšíme se na Vás :-))

Zapomenutí se

Trošičku jsem se na tom vrcholku "zapomněla."
Někdy to tak bývá - dostaneme se někam (aniž jsme před tím tušili, kam to vlastně bude), usadíme se tam, žijeme
a čas nám plyne.
A pak se najednou z toho probereme
a máme před sebou další kopečky a kopce a další cestičky a cesty.
Musíme vždy, když dosáhneme nějakého vrcholku, sestoupat dolů nebo je možné kráčet po dalších jen vzhůru?
Až kam?
Jen tak se ptám...

Být

Být na vrcholku
a vnímat krásu toho, co nás obepíná.
Slunce, vítr, oblaka, déšť
pod námi krajina
našeho života

bolest i  láska
blízkost i samota

být na vrcholku
a slovy básníka vědět,
že stále se něco končí
a stále něco začíná

Na vrcholku?

Jsme před vrcholem našeho "putovního" kopečku, chcete-li "kopce."
Za chvíli budeme na pomyslném vrcholku.
Když se obracím zpět, tak se přiznám, že vlastně ani nevím, kudy jsme šli. Měla to být "procházka" filosofií výchovy a procházka sebou samými. Nikdy nevím(e), jestli byla zdařilá. Cesty vedou cestou necestou...
a mne osobně vždy překvapí.
Zastavíme se na vrcholku kopce a položíme si snad (?) pro naše putování poslední otázky:

Má to všechno kolem nás i v nás nějaký smysl? Mělo pro nás smysl i toto putování?
Co nejdůležitějšího bychom měli zvládat v životě vzhledem k druhým "dělat a udělat?"
Spočívá odpuštění v zapomenutí?
Proč je člověk křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek?

Honzík :-))

Aha, vůbec mi nedošlo, že Komenský byl vlastně Honza.
Honzík, Honzíček, Janek.
Takové zvláštní, spojit si toto jméno s tamtím pánem :-))
s člověkem, který říkal, že bychom měli ve svém životě být vším, čím být můžeme.
Jinak celoživotní úkol.  Podstata výchovy.

Je tolik krásných pohádek s hlavním hrdinou jménem Honza.
Třeba : O hloupém Honzovi, nebo Honza málem králem, nebo mě také napadá Honzíkova cesta.

Otázky dvacáté druhé hravé:
Je život pohádka? Nebo spíše jen hra?
Dokázali byste sami vymyslet a napsat nějakou krátkou pohádku, vyplývající z našeho putování?
Nebo nakreslit obrázek?
Také máte pocit, že si málo hrajeme? Proč tomu tak je? Může za to náš Honzík?

Světélkování

Svět.
Svět je tím, co je nám nějakým způsobem "prosvětleno."
Svět je světlina.
Každý člověk je nositelem světla.
Komenský dokonce hovořil o třech světlech, které prostupují člověkem.
Světlo vnitřní, světlo vnější a světlo Boží.
Světlo vnitřní je světlem naší duše, světlo vnější je to, co z nás na ostatní lidi z té duše vychází, čili světlo našeho těla, a světlo Boží je světlem poznání, světlem, které to poznání umožňuje.

Přiznám se, líbí se mi toto filosofické "světélkování". Vidíme to už i u Herakleita a u jeho pojetí suché a vlhké duše. Suchá duše je duše ohnivá, a dobře hoří (čili vydává světlo), vlhká duše tleje a uhnívá a světlo v ní uhasíná.

Hmm.



Otázka dvacátá první komeniologická:
Vzpomněli byste si na nějakou myšlenku Komenského, která Vám utkvěla v paměti?
A co Vy a Komenský? Máte se rádi? :-))

Zvláštní úkol

Cílem výchovy člověka je naučit ho, jak najít své vlastní štěstí, které pak bude moci předávat jiným... tak nějak to kdysi dávno řekl J. S. Mill.

Měli bychom na té naší pouti životem nejen najít své štěstí, ale také pochopit, že šťastní v podstatě jsme. A nejen to. Měli bychom se naučit i v neštěstí být šťastní, aby byli také šťastní ti, které vychováváme a všichni, s nimiž se setkáváme a které máme rádi.

Měli, měli, měli bychom. Slova, slova, slova...

Ale i přesto:

Dávám Vám tento zvláštní domácí? a celoživotní úkol - naučte se, jak být šťastní.

Otázka dvacátá odvážná:
Na co byste se rádi zeptali vy mne?