Zastavení osmnácté - dnešní

"Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, a když se konečně otevřela, zjistil jsem, že jsem na ni klepal zevnitř..." Toto sdělil světu perský básník a myslitel z 13. století, zvaný Rúmí.

Štěstí. to je to, co je dnes. Štěstí je vždycky jen přítomné - a hned se stává minulostí.

Doopravdy prý ve svých životech podle sv. Augustina šťastní být ani nemůžeme. Když jsme šťastní, tak vlastně šťastní nejsme, protože se o to štěstí bojíme a strachujeme se, čím to štěstí jednou budeme muset "zaplatit." A když jsme nešťastní, tak šťastní nejsme, protože po štěstí jen toužíme..., protože si myslíme, že ho nemáme.

Dnes ráno jsem vstala, nakrmila jsem našeho koně, kočky, pustila slepice, nasypala ptákům venku i doma, zavolala či napsala dětem, s manželem jsme si vypili ranní kávu...

Jsme zdraví, žijeme, ještě pořád jsme tady, (i když slovy včerejšího řidiče, už dlouho :-) )

Jsme prostě šťastní.

Budou Vánoce. 

Otázky osmnácté, dnešní štěstíčkové:

1. Klepete na bránu štěstí?

2. Jak rozumíte výroku P. Teilharda de Chardina, který hovoří o štěstí růstu, štěstí lásky a štěstí adorace?

3. Ha - a budete šťastní, až skončí tato naše pouť? 

Zastavení sedmnácté - včerejší

Stává se, že některé dny už byly včera.

Tak jako dnes. Jela jsem včera večer před osmou hodinou večer z práce a zavolala si k tomu Bolta. Mladý muž se mne ptá: odkud jedete? (Nápis na budově Pedagogické fakulty asi neviděl:-) ) Tak mu říkám:  z práce. Vy ještě pracujete? Zeptal se udiveně. Uff. Otázka zněla divně, jako kdyby vezl babku před hrobem. Ale on pokračoval. A co děláte? Učím, špitla jsem. A on na to: ale už dlouho, že?

Zbytek jízdy byl už bez vzájemné konverzace. Ale na jejím konci jsem mu dala všech pět hvězdiček.

Holt, čo bolo, to bolo..., terazky som....ach jo.

Otázky sedmnácté:

1. Vzpomínáte rádi na své dětské Vánoce?

2. Vzpomínáte rádi na svá školní dětstká léta? 

3. Mohli byste se se mnou podělit o nějaký školní zážitek, vzpomínku, která Vám utkvěla v paměti?

Zastavení šestnácté

Představuji si ji jako křehkou vílu, krásnou paní v bílém, s radostnýma, ale častěji uplakanýma očima.

Často přichází nečekaně, nikým nepozvaná, a ještě více nečekaně se občas ztrácí a najednou zmizí, aby se zase někdy někde nějak objevila či vrátila.

Je tajemná, nedostupná, nepochopitelná, nejde ji zachytit, spoutat, uchopit a vlastnit. Pokud to uděláme, rozplyne se, zemře.

Potkáváme ji na všech cestách našeho života. V dětství, v dospělosti i ve stáří. Dokáže nás úplně omámit, znehybnit, zmást, vzít rozum a způsobit naprosté zmatení.

Často nás proto hodně bolí a trápí.

A i když si kolikrát myslíme, že ji jako kdyby "máme", nikdy si tím nemůžeme být jistí.

Jak se ta křehká víla, krásná paní v bílém, jmenuje? Má vůbec jméno?

Má i nemá.

A přitom ji celkem často pojmenováváme, když ji chceme oslovit.

A jaké jméno jí dáváme nejčastěji? 

Nepřekvapí vás to. Říkáme ji Láska. 

Otázky šestnácté:

1. Kdo řekl, že: Láska je vykoupením srdce ? a v jakém kontextu to bylo - je - myšleno?

2. Kdo řekl, že: Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec nic neví? A myslíte, že měl onen pán pravdu?

3. A kdo řekl, že: láska je šílenství?

4. Znáte nějaké jiné výroky o lásce?

Zastavení patnácté

Ach, ta láska nebeská...

Téma láska. Indické, řecké, křesťanské pojetí dle M. Schelera.

Kdo všechno kdy psal o lásce a co o ní vlastně víme?

Že bolí?

Že naopak povznáší, až k létání?

Že nevíme, že víme, že co vlastně?

Miluji, tedy jsem. 

Lásko, bez Tebe život není životem.

Otázky patnácté, láskové:

1. Hodilo by se zeptat, jaká znáte pojetí lásky. Znáte je?

2. A co na to Empedokles a M. Scheler?

3. A co na to Platón?

4. A co na to vy samotní?

Druhé intermezzo

Máme v rodině téměř 94letého dědu. Podle lékařů mu už moc času nezbývá, je v terminálním stadiu nemoci.

Dědo, víte, že si můžeme objednat sanitku přání a mohli bychom ještě zajet do Vašeho rodného města, jak jste si onehdy přál? 

Rozloučit se?

Tak je tady ta možnost zajet tam tou sanitkou... rozpačitě namítnu.

A co bych tam dělal?

Jako malý jsem tam běhával s Lojzíkem, Pepíkem, Kájou. To jsme ještě nechodili ani do školy. A co bych tam teď dělal, když oni už tam nejsou?

Ani nevím jak, v očích mám slzy.

Zastavení čtrnácté, přátelské

 Čtrnácté zastavení o 4. adventní neděli. Svíčka na věnci je tentokrát ve znamení radosti. Říká se jí také pastýřská a symbolizuje mimo radost také přátelství.

O přátelství jsme ještě ve filosofii v podstatě nemluvili. Řeč byla o spoustě věcí: lásce, dobru a zlu, pojetí duše, pojetí člověka... Ale přátelství se nám prozatím tak nějak vyhýbalo.

Mám přátel pár - zpíval kdysi zpěvák Petr Novák. Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít, a nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát... zpívá Michal David. Nebo že přátelství je někdy víc než láska... zpívá Petr Rezek.

Přátelství. Vědět o tom druhém a mít ho rád, i když víme, že není dokonalý. Anebo spíše tu nedokonalost ani nevnímat.

Mám přátel pár...

a dokonalá opravdu nejsem.

Otázky čtrnácté, poněkud odpočinkové: 

1. Máte nějaký oblíbený citát o přátelství?

2. Který příběh (literární, filmový, prostě jakýkoliv) o přátelstí byste mi doporučili?

3. A otázka vlezlá: máte ještě nějaké své přátele z dětství? Jste s nimi v kontaktu? Nebo už je nemáte ani v baťůžcích, ani v botičkách?

Zastavení třinácté - pranostické

Svatá Lucie prý noci upije a dne nepřidá.

Dnes nám tedy všechny Lucinky upíjejí noc. Tedy asi bude kratší.

Pamatuji si jednu pranostiku, že od svátku Lucie do Vánoc - Štědrého dne si můžeme vypozorovat, jaké bude po celý další rok počasí. Prostě dnešek 13. je leden, zítřek bude únor, pozítří březen... atd., a podle toho, jaký bude ten den počasí, takový pak bude v příštím roce i celý měsíc. Pokud bude zítra pršet, únor bude deštivý, pokud bude pozítří krásné prosluněné pondělí, březen bude taky takový... a tak to bude platit po celý příští rok.

Však vyzkoušet si to nakonec můžete sami a zároveň i prozkoumat pravdivost této pranostiky každý sám za sebe.

Otázky už třinácté:

1. Kdo řekl, že svět je to, co si sami "prosvětlíme", tedy světlina?

2. Kterou pohádku ze svého dětství máte nejraději? Která Vás osobně "prosvětlila?"

3. Je dvojí naivita prosvětlením Vašeho světa?