30. 11. 2014

Den šestý - čekání

Advent.
Řítí se na nás ze všech stran.
Předvánoční doba je tady.
Měla by být o radostném očekávání.
Ne měla, je.
O radosti, o štěstí, o pozitivním naladění, o kráse, o nostalgii,
o lásce
a o dětství.

O čtyřech svíčkách na adventním věnci.
O rorátech. O: Ejhle, Hospodin přijde.

Být tak znovu dítětem, vstávat za tmy a jít v mrazivém zasněženém ránu
s prokřehlými prsty
s maminkou na roráty...
vnímat vůni pečícího se vánočního cukroví
a těšit se a čekat na co? Přece na Ježíška.

Být tak znovu dítětem...


Dnes je neděle, nedělá se :-))) Tak tedy, pro tuto neděli bez otázek.
Možná jen jedna jediná, zapeklitě svízelná:
Chtěli byste být  znovu dítětem?
Pokud ano, pokud ne, proč?
aha, tak tedy otázky vlastně dvě...

29. 11. 2014

den pátý - prométheus a oheň

Původně jsem se na to tentokrát ptát nechtěla.
Na co?
No na Prométhea. Prý dal přes zákaz bohů lidem oheň a byl za to potrestán.
Avšak oheň od té doby hořel a hoří...
Jako dobrý sluha, jako špatný pán.
Stejně jako technika. Je dobrou služkou, ale špatnou paní...

Sobotní otázka pro filosofy výchovy:
Které další znaky kromě Prométheova spádu můžeme chápat jako "znaky" postmoderního světa?

Sobotní otázka pro pedagogy:
Co děti a počítač? 

Sobotní otázka pro všechny: 
A co na to Ikarus? Souvisí se současným dětstvím?

28. 11. 2014

den čtvrtý - jaký je svět

Svět.
Jaký je vlastně tento náš svět?
Je krásný, dobrý, vlídný, úžasný, nepochopitelný...
tajemný
náš...
Když řeknu náš, tak čí? Čí vlastně je?

Vzpomínám na báseň kdysi kdesi se základní školy.
Říká se v ní:
Copak je tvůj ten svět?
I podiví se školáče:  a není?


Otázky páté zapeklité společné pro filosofy i pedagogy:
Jaký je podle vás dnešní svět?
Je takový, jakým ho chcete mít?
Pokud ne, proč tomu tak není?

A víte, ze které básničky a koho cituji? 

27. 11. 2014

Člověk je jen...

Jako bonus pro nás putující přidávám dva mé oblíbené citáty o člověku a o světě. Každý z jiné doby (a v jiném stylu):


Člověk je jen vánek pouhý
i kdyby stál pevně
každý žitím putuje jak  přelud

hluku nadělá, ten vánek pouhý...

-----------------------------------------------------------------

Svět je jen kupka sena, a lidé osli, co se o ni perou :-))





Den třetí - shledání...?

Dostala jsem letos na jaře od manžela krásný dárek. Kabelku. Prostě takovou tu vysněnou, do které se zamilujete na první pohled.
Pořádáme příští týden před Mikulášem benefiční koncert, a tak jsem včera jela z práce, obtěžkána šesti kasičkami, vypůjčenými z Charity, pěkně srovnanými ve dvou igelitkách, a s dvěma svými taškami a mou milovanou kabelkou. Na Karolině jsem vystoupila, na chvíli si sedla na lavičku a čekala na další tramvaj. Ta záhy přijela. I nastoupila jsem.
Stojím tak v té tramvaji, a koukám se ven, a vidím, že tam na lavičce má kdosi tutéž kabelku, co já. Ale je tam chuděra tak sama, samotinká.
Proč... To musí být ale divná osoba, která ji tam tak nechala...
Po chvíli tohoto hlubokého zamyšlení mi došlo, že tou osobou, 
která tam tu kabelku má, 
jsem patrně já...


Otázka čtvrtá, ranní, bloudící, přemítavá a k zamyšlení, pro pedagogy i filosofy:

Kdo je člověk? Jak byste jej charakterizovali (můžete se opřít o teorie, ale také o svůj vlastní názor).

26. 11. 2014

den druhý - ranní kuropění

Na putování je nejlepší, že je nejen tajemné, ale že putujeme neustále.
V každou denní, noční, v jakoukoliv dobu.
Proč?
Protože žijeme. Žijeme v čase. Za ranního kuropění, za večerních červánků, za ranní rosy, za přívalů deště..
V zimě, v horku, v teple , v chladu...
V bolesti i v radosti, v lásce (i v nenávisti?) žít se prostě musí.
A protože jsme se na naši pouť téměř ze startu rozběhli,
jdeme svou poutí
v kterýkoliv čas.




Otázky třetí, v nočním tichu, společné (zatím) pro pedagogy i filosofy:


A co láska a výchova?
A temná noc a rozzívané ráno?
A je rozdíl mezi láskou mateřskou (tzv. being) a otcovskou (tzv. dependent)?A co Vy na to?:-)

25. 11. 2014

Zastavení první

Na počátku.
Očekáváme - očekáváte - příjemnou cestu.
Cestu, která je svým způsobem důležitější než cíl.


Tak to je i se životem.
Pořád se na něco těšíme, něco čekáme, pořád jsme na cestě.
Pouzí poutníci... životem, láskou,
někdy i slzami.
Putujeme světem "slzavého údolí."
A jak je přitom krásný...




Otázky druhé, mírně zákeřné, pro filosofy i pedagogy zároveň:


1. Čím se vyznačuje vychovaný člověk? Co znamená: "být vychován?"
2. Schválně, kdo řekl, že člověk je jediný tvor, který "musí být vychováván"?
3. A jak souvisí výchova s lidskými potřebami?
4. A co s tím má společného komínek humoru na našem domečku?

24. 11. 2014

Na počátku pouti

Dobré ráno všem,
tak jsme na počátku - začátku naší pouti.
Píšu raději počátek, protože to více vystihuje daný smysl. Být na počátku znamená vrátit se zpět, do původního, počátečního stavu všeho.
A vracet se na "ono"místo znamená nechat za sebou všechny pozitivní i negativní zkušenosti.
Jak říkávala má profesorka filosofie, znamená to nenechat se nikdy a ničím otrávit, ani vlastním životem ne.
To začátek je o něčem jiném, ten začíná i v průběhu něčeho, co už je. Ale počátek se počíná.

Takže máme dobré botky do robotky, jsme dobře naladěni a umíme se vrátit k počátkům...
Takže jsme na startu :-))
Přeji pěkné putování...


Otázky č. 1 zahřívací pro filosofy výchovy:
Jak souvisí "počátek" s tím, čím je filosofie?
A čím pro Vás filosofie vlastně je?Jak ji vnímáte a chápete Vy samotní?


Otázky č. 1 zahřívací pro pedagogy:
Může být také výchova nějakým "počátkem"? 
A čím je pro Vás výchova? Jak ji vnímáte a chápete Vy samotní?


Otázka zbloudilá velice osobní č. 1 pro všechny: 
Chcete se na našem putování vracet také ke svým počátkům? Jste na to dostatečně připraveni? :-)
A pokud ano, víte proč a jak? Co od našeho putování očekáváte? 




23. 11. 2014

malý povzdech před poutí

Mé botky samochodky
už jsou vyšlapané
a k putování po cestách
se již nehodí

bolí na nohou
občas tlačí
a puchýře pukají
a někdy dohánějí
poutníka až k pláči

ale nevadí
protože:
tam někde vysoko
je slunce a oblaka
a vše, co k tomu patří


dobré botky do robotky

K přípravě na cestu patří hlavně - dobré botky.
Do robotky :-))
Protože ono to je práce, takto někdy putovat.
Putovat světem, městy, přes hory a doly
a svými myšlenkami
to není jenom tak.
K tomu musí být dobrá nálada, a chuť
a hlavně hodně síly, která plyne z té dobré nálady.
A také lásky je potřeba.
Protože láska nezná námahu, jak říkával náš starý dobrý kamarád
Komenský.
Takže si připravme hromadu toho, co nás nezmůže,
a tiše se připravujme
na cestu...

21. 11. 2014

Malé předvánoční putování 2014 - prolog

Co si vzít na cestu?
Náruč plnou starostí?
Odvahu?
Své vlastní sny?
Lásku i smutek,
spoustu bolesti?

Nejen to.
Přidáme si k tomu
trochu dětské radosti
na společné pouti
tou starodávnou, tajuplnou, krásnou,
adventní cestou

ke štěstí....

?


Co si vzít na cestu?

Vidím - podle komentářů :-))), že se pilně připravujete na cestu.
Co si tedy vzít s sebou?
Jaká budou pravidla?
Putovat začneme v pondělí 24. 11. 2014. Každý den se zde objeví menší povídání, doplněné otázkami. Cesty budou dvě - pro pedagogy a pro filosofy výchovy. Bude to jasně vyznačeno, takže se nemusíte bát, že budete bloudit po jiných stezkách...
Povídání bude vždy doplněno otázkami. Otázek bývá více, někdy tři, čtyři, někdy třeba jen dvě. Putující odpovídají na všechny, i když někdy se objeví otázky velice osobní, a tudíž dobrovolné.
Odpovědi na otázky budete moci posílat na e-mail: mia.proki@seznam.cz, a to zcela podle toho, jak se Vám samotným bude chtít. Můžete každý den, nebo průběžně, nebo pak najednou až na konci putování. To bude záležet na vás samotných. Platí jedna jediná zásada - budeme putovat v klidu, bez stresu, bez zbytečného spěchu a hlavně dobrovolně. Kdo nebude chtít putovat, nebude muset...
I pro putující platí, že se zapíšou na daný termín zkoušky. Zkouška pak probíhá v rozhovoru nad putováním.
Do cíle doputujeme na Štědrý den...


19. 11. 2014

pozvání na cestu


Dobrý večer,
přijměte mé pozvání na cestu. Na malé putování předvánočním časem, dobou adventní.
Ano,vím. Je ještě čas...
Ale je dobré vědět, že nás něco hezkého čeká. Že je na co se těšit.
Protože těšení se, to je v životě a na světě to nejkrásnější.

Takže se chystejme na cestu. Přemýšlejme, co vše si s sebou vezmeme,
jak velkou zátěž si pro sebe připravíme
a jak lehce se nám bude putovat
po stopách filosofie výchovy a pedagogiky.

Ještě je čas,
ale čas přeje připraveným
i v nečase...