bez nadpisu

Tak to tady máme znova.
Vzpomínka. Květiny. Svíčky.
Maminko!!! Vbíhám do kuchyně, ty stojíš u plotny, otáčíš se, usmíváš se...
Maminko!!
Ležíš bezmocná, nemluvíš, neodpovídáš.
Maminko!
Studená v rakvi jako hrob bez svíček a bez květin.

Je to již dlouhých 33 let. A jako kdyby to bylo včera.
Jsi stále se mnou, stále má, stále živá.

C´est la vie

Takový je život.
Měli jsme krásná koťátka. Měla jsem z nich velikou radost.
Ale náš dům, naše zahrada je místem, ve kterém se nachází patrně bermudský trojúhelník koťat. Mizí v něm pravidelně, a to ať dělám, co dělám.
Prý nějací dravci. Orlové, káňata či co.
Nebo liška.
Měli jsme těch koťat letos od května do října celkově devět.
Ráno byly, večer už ne.
Večer byly, ráno už ne. Nemizely najednou, ale postupně.
Zhotovila jsem jim domeček z dřevěných krabic u vchodu do našeho domku s tím, že přece jen tady budou v bezpečí. Jenže koťata neuvážete.
Minulé pondělí jsem to ráno, než jsem odešla do práce, viděla ta poslední dvě koťata naposledy. Večer už nebyly.
A tak - čekám. Možná, že se najdou. Možná, že jednoho dne přece jen přijdou. Kočky to tak prý dělávají. Někdy se prý i vracejí.
A naše zahrada bude plná ztracených koťat....

Cést la vie....

Otázky čtvrté: 
1. Jsou ztrácející se koťata součástí paradigmatu Mythos, Logos, Theos nebo Mechanos? Pokud ano, proč?

2. Vzpomínáte? Znáte?:

Kocourku milej, čerte můj,
já pro tebe pláču...

Prosím tě vrať se. Vezmu si tě s sebou.
Co se tě člověk všude nahledá!

Kocourku drahý!
Čerte škaredá.

3. Vzpomínáte si ještě na některá říkadla či básně ze svého dětství? Pokud ano, na která?

Chvíle slávy

Hmm, musím se pochlubit. Zažila jsem chvíle slávy. Jeli jsme s manželem v limuzíně a zdravili lidi stojící na chodníku a mávající... Taky jsem jim mávala.
A nebyl to sen. Byla to skutečnost.
Chvíle slávy, která však nebyla moje a nepatřila mi. Jen jsem se k tomu tak nějak přichomejtla. Vzala jsem si člověka, který je pravnukem jiného slavného člověka. Tak ani jeho, ani moje zásluha. Slavný byl tamten předek kdysi před sto lety.
Ale ten pocit jásajícího davu byl superní.
Už dávno, vlastně nikdy ještě, jsem nezažila tento pocit.
Škoda jen, že mi ta "sláva" vlastně nepatřila...


Otázky třetí: 
Kdo jsme vlastně my, lidé?
Co chceme, kam jdeme, na čem nám záleží? Víte to?
Kdo jste?

Lízátko aneb nesamozřejmost samozřejmého

Hlídala jsem svou vnučku a vnuka.
A lízátko.
Bylo jen jedno. Nejprve si ho vzal starší vnuk, ale malá se rozbrečela, že je její. Tak jí ho vrátil.
Seděl ale celý smutný. Aby nebyl, nabídla jsem mu jiné lízátko, které bylo k mání. Ale ne. Předpubertální kluk chtěl zrovinka to, které spokojeně cucala ta malá (v předškolním věku).
A ta malá na má slova, že ten větší je smutný, mu to své lízátko prostě dala.
Řekli byste, koloběh života, koloběh lízátka.
Až na to, že se hned poté, co dobrovolně to lízátko oželela, aby bráška nebyl smutný, usilovně rozplakala.
Proč brečíš?
Já chci to lízátko....!
Tak proč jsi mu ho dávala?
No proto! Ale já ho chci!

Složitá jsou tajemství života. A lízátek.



Otázky druhé: 
Jak byste z vlastního pohledu a zkušeností vysvětlili onu nesamozřejmost samozřejmého? Má to nějakou souvislost s lízátkem?
Žijeme v samozřejmém nebo v nesamozřejmém světě? Jaký je svět, ve kterém žijeme?
Bloudíme dnes domem světa? (Čí je to výrok?). 
Znáte nějaké jiné výroky, charakterizující současný svět? Pokud se Vám nějaký obzvláště líbí, prosím, napište.

Na startu

Bavka - nebavka :-))
Takže neutíkejte, půjdeme si hrát :-)
Protože život je vlastně také taková veliká hra.
Hra, kterou jen tak rychle prolítneme, aniž to vnímáme.

Nabízím vám tedy také takovou "hru."
Už jsem od některých z vás k mé převeliké radosti dostala na své předchozí otázky odpovědi. Moc, moc děkuji!!!

Tak tedy:
své odpovědi mi prosím zasílejte na tuto e-mailovou adresu: tohu-vabohu.seznam.cz. Z této adresy vám také budu schopna okamžitě odpovídat (z profesní to nejde, tu mám pořád přeplněnou :-(
Pravidla našeho putování jsou následující:
Do půlky listopadu se budeme setkávat jen několikrát týdně, ne každým dnem. Od 26. listopadu do vánoc to pak již každý den bude. Odpovídat můžete v závislosti na tom, jak budete chtít vy samotní, buď průběžně nebo až pak najednou na všechny otázky, ale s termínem do 31.12. 2018.
Uvidíme se tuším hned v první sobotu v novém roce 2019.

Tak tedy otázka startovní: 
1. Jak to máte s filosofií? Je podle Vás filein sofia nebo sofein filia?
2. Máte ve svém životě ještě možnost divit se? A pokud ano, co Vás samotné nejvíce přivádí k údivu?
3. A co na to Immanuel Kant?

Bavka - nebavka?

Máme krásný podzimní den.
Slunce dokonce ještě hřeje, sice už jen tak tak, ale přesto ještě ano.
Za chvíli se to přehoupne do sychravých dnů. A přijde chlad a zima.
Někdy se to tak stává i ve vztazích.
Sedím na lavičce na dětském hřišti, a opravdu, je to nenápadná škola života.
Má téměř čtyřletá vnučka si hraje se svým téměř čtyřletým kamarádem. Houpají se, sjíždějí ze skluzavky, smějí se, drží se za ruku a po chvíli na sebe křičí: Bavka?
Nebavka!!!
A kluk skloní hlavu a běží jinam. A holka se rozbrečí a křičí na něj: bavka, bavka!!
Bavíme se, bavíme, neutíkej! Pojď si hrát!

Na světě je krásně.
Jen občas je trochu zima.

Co vlastně má v životě smysl?
Hodně toho vědět, hodně znát,
milovat,
být

znát svou cestu
a po ní jít
?

Hmmm - volby

Hmmm.... za několik dní budou opět volby. Taky kandiduji. Několik studentů vidělo můj předvolební leták v tramvaji. Píšu tam, že věřím v dobro.
Prý - není to moc naivní?
Prý - to vám hlasy určitě nepřidá....
Prý - proč kandidujete?
Hmm, do města z nevolitelného sedmého místa... Musel by se stát zázrak, abych překročila ty, co jsou přede mnou. Jsem tam vlastně jen tak, do počtu.
Prý slušný člověk do politiky nejde.
Naivní, co věří v dobro, ano (?)
Proč?
Protože, jak říkal už Aristoteles, nelze sedět s rukama založenýma a nic pro tuto společnost neudělat. Nebo se o to aspoň nesnažit.
Člověk prostě má být zoon politicon.
Achich jo...

Podzimní putování 2018

Tak jsem zase tady. Tentokrát po větší odmlce než je zvykem :-))
Ale venku je krásný podzim, a slíbila jsem, že se sem vrátím, tak tedy ano. I když je doba poněkud hektická. Aspoň pro mne.
Nějak není jasné, co dříve..., však to určitě sami znáte. Ale o tom je přece život.
Uděláme si tedy tady takovou "oddechovou" chvilku s filosofií a výchovou tím spojenou. Začneme naše putování, nejprve jen pomaloučku, polehoučku, vlastně jen tak, abychom se porozhlédli.
Vítejte tedy všichni vy, kdož se chcete zúčastnit naší podzimní poutě :-))