29. 12. 2008

Hlava poplantaná

Jela jsem v poslední pracovní den před Vánocemi trolejbusem do práce a potkala se tam se sousedkou z ulice, ve které bydlím. Předesílám, že té paní je 86 let.
"Kaj jeděš, děvucho? Do roboty?" zeptala se. Přikývla jsem. A taky se spíše ze slušnosti zeptala, jak se má ona a kam že tak brzy (bylo něco kolem sedmé hodiny ráno) vlastně jede.
"Tož, jedu do Kauflandu cosi nakupiť. To viš, rano jsem vstala, tak kolem pul pate, nakrmila kraliky, nasypala zrni a vodu dala kuram, zatopila v tym pecu, bo ustredni něfunguje, vyčistila kotel, narubala par kusku dřeva, zadělala na cukrovi, bo išče všecko němam, a teď honem nakupiť, bo rano tam tych ludi ešce moc něni, kolem pul devate budu doma, bo robota něpočka..."
Seděla jsem jak zařezaná. Ta paní za jedno krátké ráno udělá a stihne více práce než já za celý týden! A to mi je skoro o polovinu méně... a to jsem prý i pracovitá :-)
"No a já v Přivoze vystupuji, půjdu na tramvaj a jedu do Mariánek" - špitla jsem.
Udiveně se na mě zadívala a řekla:
"Ale dyť sediš ve stopětce!"
Chvíli jsem usilovně zapřemýšlela, proč jí to vadí, než mi došlo, že ta 105 jede jiným směrem. Jak jsem se na té zastávce zamyslela, nastoupila jsem do jiného trolejbusu, aniž jsem přemýšlela.
"To víte, to tím věkem, už jsem celá poplantaná" a zasmála jsem se.
"Ja, ja," kývla chápavě ta stará žena a soucitně na mě pohlédla.
Tak vám přeji, čtenářům těchto řádků, - a sobě vlastně taky - tolik elánu a síly a životního optimismu, jaký má ta 86letá paní...,
aby nám práce odsejpala sama sebou...sobě si
a hlava aby nikdy nebyla poplantaná,
jen stále čilá a zdravá :-)

27. 12. 2008

"Rozjímání v mezidobí"

Asi bych se neměla tak otevřeně k tomu přiznávat, ale - nemám toto období, mezičas mezi Vánocemi a oslavou příchodu Nového roku nijak moc ráda. Najednou je ticho... Ne, že by nebylo co na práci, spíše naopak, ale je to takové podivné prázdno v životě, nenaplnění, něco, co by mělo být uchopitelné, ale bůhví proč není...
Proto je dobré sednout k návštěvám, vařit, péct a smažit, a k večeru si něco číst nebo koukat na pohádky (hmm, letos jsem zatím neviděla ani jednu, nějak jsem nestíhala) nebo na nějaké romanticky zamilované filmy. A raději nepřemýšlet, nechat myšlenky téct a plynout, tak, jak si to přál Komenský - ale ten to asi myslel jinak :-), protože holt nebyl žena.
Pustím si DVD s filmem Mamma mia s českými titulky a budu vzpomínat na ABBU a učit se přitom anglicky, aspoň něco smysluplného tedy udělám.
A stejně smysluplně, ale zároveň smutně a asi i s pocitem prázdna vykročím do nového roku
a dám si hodně předsevzetí,
abych to prázdno zahnala...

23. 12. 2008

Předvánoční

Těsto na vánočku už kyne, ryby už jsou připraveny, salát už "odlehává" v chladné místnosti a já jdu balit dárky...
pustím si koledy, sednu si k dědovému stolu, a ke každému zabalenému dárku vymyslím jen tak pro radost krátkou básničku...
a Ježíšek tiše přijde a bude se mnou ponocovat a oba dva si tu sváteční předsváteční noc krásně v tichosti vychutnáme -
aby zítra mohl přijít ve vší slávě a za zpěvu andělů
ke všem lidem dobré vůle

22. 12. 2008

Po pouti

Táááák - si myslím, že jsem konečně i já doputovala k cíli a zvládla všechny vaše poutě. Zúčastnili jste se jí téměř všichni ze skupiny OBPED a 3ZPD1, tedy téměř stovka poutníků :-) Bylo to zajímavé počteníčko - moc vám všem děkuji. Děkuji také za milá slova, určená mně samotné, hodně si jich vážím a opravdu potěšila.
Ještě k odpovědím na otázky - s některými jste měli možná i problém :-) Takové zákeřné otázky, jako jsou metody výchovy a výuky jste zvládli perfektně, stejně jako cíle. Nádherně jste odpovídali také na otázku rozdílů mezi Santa Clausem, Dědou Mrázem a Mikulášem. Odpovědi, týkající se lásky a dítěte a vůbec jejího pojetí pohladily po duši. Co mne překvapilo, byly odpovědi na chudáka Immanuela Kanta a jeho výrok - mnozí jste tvrdili, že si pamatujete, jak jsem to říkala, ale nevěděli jste, při jaké příležitosti. No jo, těžký život "přednášejícího" :-)
Ale abych se vrátila ke chvále - některé zápočtové poutě mi připadly tak dobře zpracované, že by mohly nahradit dokonce i samotná skripta do pedagogiky. Snad vám tedy i tyto vaše zápisky jednou pomohou při přípravách na další zkoušky z tohoto oboru...
Moc, skutečně velice moc vám všem děkuji. Dali jste mi, aniž to asi tušíte, svými odpověďmi opravdu krásný dárek k Vánocům. Přeji tedy jednotlivě vám všem, tedy všem poutníkům a všem těm, kdo čtete tyto řádky, opravdu krásné, pohodové, milé a láskyplně tajemné Vánoce se vším, co k nim patří.... Hodně lásky, štěstí a vše jen dobré
a hlavně radost v srdci.

17. 12. 2008

Uznání zápočtů

Dobrý den, mám pro Vás dobrou zprávu - všichni, kdo jste se zápočtové poutě zúčastnili, jste byli úspěšní a zápočet si zasloužíte. Samozřejmě, že úroveň poutí je různá :-), ale vcelku jste obstáli všichni.
Zítřejší skupina 3ZPD1 se koná - když, tak si přijďte aspoň pro zapsání zápočtu do indexu. Nezúčastnění budou psát test, ale není vás hodně. Do elektronického indexu zapíšu zápočty čtvrtečním až zítra...
Už jsem všechny poutě prošla, dnes v noci budu jednotlivě odpovídat.
Moc zdravím a hlavně - všem hodně DĚKUJI nejen za pouť, ale také za spoustu milých a povzbudivých slov.
Tak - někdy zase na shledanou... na viděnou a na přečtenou :-)

14. 12. 2008

Pomoooc

dobrý večer všem - sedím u počítače a pročítám zápočtové poutě - mám jich asi padesát.... zatím :-) a další mi do pošty naskakují jak kuličky.
Prosím, omlouvám se všem, kterým jsem zatím nestačila odpovědět, ale pracuji na tom, jen abyste věděli, že o vás všech vím.
Ale, a je to úsměvné, vy všichni jste v pohodě došli, to jen já se doplazím k těm zápočtům po čtyrech, s brýlemi na očích a s rukama umdlelýma od psaní a s ostudou za překlepy, které tím rychloodpovídáním jistojistě udělám fůru.
Ale nic, moc děkuji a hlavu vzhůru :-))) nebojte, odpovím všem...

V cíli naší poutě

Tak - pokud jste došli až sem, pak dnešek a další dny jsou vhodné k odevzdání a tím také ke splnění podmínek k udělení zápočtu díky naší malé pouti.
Jen několik bodů:
1. své poutě mi můžete zasílat na adresu: miriam.prokesova@osu.cz nebo také na mia.proki@seznam.cz nebo mi je můžete odevzdat osobně v následujícím zápočtovém týdnu.
2. podmínkou udělení zápočtu je také odevzdání seminární práce. Od mnohých je už mám, od těch, kteří ještě neodevzdali, platí bod 1.
3. podmínkou je také zapsání se do elektronického indexu na počítači - neznamená to, že přijdete psát zápočtový test, je to jen proto, abych měla KAM zápočet zapsat.
4. Dobré by bylo, kdybyste mi své poutě zaslali do termínu dne, kdy jsme spolu měli semináře nebo přednášku - pondělní skupina OBPED tedy do zítřejšího rána, řekněme si dnes do půlnoci, a úterní a čtvrteční skupina (aby to bylo spravedlivé) 3ZPD1 do pondělní půlnoci nebo úterý dopoledne do 12.00 hod. Pokud byste měli problémy s dodržením termínů, napište mi, budu se vést zásadou individuálního přístupu :-))
5. Je vše jasné? Kdyby ne, pište a ptejte se. Jinak se moc těším, co mne na Vašich poutích čeká
a nemine...

Ukončení poutě

Jsme na konci naší poutě.
Moc děkuji vám všem, kteří jste se mnou a s ostatními takto den co den šli za naším cílem, poutí k zápočtu.
Znovu si probírám otázky, které jsem zde dala a texty, které jsem napsala - asi jsem na spoustu věcí zapomněla a asi jsem ne zcela využila náš čas k zastávkám a k přemýšlení, ale snad aspoň trošičku ano a snad to nebyl čas zase až tak promarněný. Snad jsem byla aspoň trošičku dobrý a ne zcela zbytečný průvodce na této pouti... Byla bych ráda, kdybyste si také díky tomuto putování z pedagogiky odnesli něco málo i do života. Hlavně povědomí, že pedagogika nejsou jen prázdné věty a fráze a něco, co se "musíme" jen naučit, ale k ničemu to není... Protože pedagogika je ze života a o životě a pro život.
Co tedy závěrem? Mějte se moc krásně a šťastně na Vaší pouti životem :-), ať se Vám vydaří a ať vždycky znáte své cíle, metody, tedy směr svých cest....
Otázka č. 24 hlavní a poslední: Co Vás samotné na pedagogice nejvíce zaujalo?
Otázka č. 24 vedlejší: Která otázka byla pro Vás nejjednodušší a která nejtěžší?
Otázka č. 24 mimo-vedlejší: Přinesla Vám naše pouť více radosti nebo jen starosti? :-)

13. 12. 2008

Takže nás čekají předposlední otázky naší pouti.
Je to takové zvláštní být na konci cesty - povzbudivé na tom je, že vlastně žádné konce nikdy nejsou, jsou jen pouhé zdání, ani žádné cesty a poutě nekončí, - jen se proměňují v jiné nebo pokračují jinak či jinými směry...
Někdy je hrozně těžké si to uvědomit. Ve chvílích, kdy něco končí obvykle nevnímáme, že také něco začíná. A někdy je docela nepředstavitelné si to třeba jen trošku připustit.
Těším se na vaše poutě - ty reálné, za které získáte zápočet. Jen teď přemýšlím, jaké otázky dát téměř na závěr... co by se tak nejvíce hodilo? Hmm.
Tak tedy:

Otázka č. 23 hlavní: Jakým dítětem jste byli? Dokázali byste popsat sami sebe jako dítě?
Otázka č. 23 vedlejší: vzpomínáte si na svou nejmilejší hračku z dětství?
Otázka č. 23 mimo-vedlejší: Dokázali byste tu nejmilejší hračku nakreslit?

12. 12. 2008

Být dobrý aneb životní zdatnost

Jaký je nebo by měl být "dobře" vychovaný člověk?
Měl by zvládat žít samostatně - což znamená mimo jiné umět být i sám sebou. Mít se rád, aby mohl mít rád i druhé. Měl by dokázat nést zodpovědnost za všechno co dělá a nejen to, měl by umět nést zodpovědnost i za druhé. Za ty, o které pečuje, pak obzvlášť. Měl by mít povědomí o smyslu všeho kolem něj i kolem sebe, tedy být si tohoto smyslu vědomý a tím pádem nepodléhat rezignaci a pocitům, že nic smysl nemá. No a pak by měl umět žít dobře, protože jedině tak to je dobře.

Otázka č. 22 hlavní: Jak, jakým způsobem, jak konkrétně vychovávat k samostatnosti, zodpovědnosti, smysluplnosti a k dobrému?
Otázka č. 22 vedlejší: jde to vůbec? Umíme to?
Otázka č. 22 mimo-vedlejší: Myslíte si, že jsou lidé ve svém jádru (ve své podstatě) dobří?

11. 12. 2008

Nečekaná nepozvaná

Dnes ráno jsem vstala a nebylo mi dobře. Trošku mě to zaskočilo - mám docela dost práce a nemám čas být nemocná. Nemůžu si dovolit onemocnět a navíc ještě před Vánocemi.
Pokud se mi občas stane, že na mě jako jde nemoc, snažím se ji ignorovat. Nechce se mi otevřít jí dveře dokořán a přizvat si ji do svého života. Fakt je, že ona je docela nevychovaná a ani se na to moc neptá. Prostě si přijde a basta. Nechci se už opakovat - ale je to s ní jako s láskou. Ta si taky přijde nečekaná a nepozvaná a ... likviduje člověka :-)) jen proto, že se jí to prostě chce tady s námi být. S nemocí to je stejné.
Otázka č. 21 hlavní: Je ten, kdo přijde nečekán a nepozván také nevychován? Když ano, proč?
Otázka č. 21 vedlejší: Je poslušné dítě dobře vychované dítě? Když ne, proč?
Otázka č. 21 mimo-vedlejší: Jste dobře vychovaní?

10. 12. 2008

Malé velké putování

Tak to tak vypadá, že "malá" zápočtová pouť se mění ve velkou. Ale nic si z toho nedělejte - taky si z toho nic nedělám.... :-))
Je to vlastně jako se vším v životě. To, co je na počátku malé a malým by mělo i zůstat, se občas mění v něco velkého. Malé události každodenního dne se časem mohou ukázat být nejen "velkými", ale také rozhodujícími i pro náš další život. Zpočátku malá a krátká setkání se mohou změnit v ta životně nejdůležitější. Tak také i prvotní sympatie - někdy i malé - se mohou časem proměnit ve spalující lásku... a co my s tím?
V závislosti na tom se často mění také naše pouť. Nejen ta zápočtová, ale i životní.

Otázka č. 20 hlavní: Jak je Vám na naší "pouti"?

9. 12. 2008

Vivaldi

Zrovna jsem se vrátila z koncertu na Slezské. Dnes bylo na programu Čtvero ročních období od Vivaldiho. Přišla jsem domů, zapla počítač a chvíli hleděla - než jsem si uvědomila, co chci udělat... napsat další zápočtovou pouť.
Jinak ten koncert byl skvělý. Jen sedíte, máte zavřené oči a necháváte na sebe působit jen hudbu. A jste v dalekých světech nebo někde hluboko ve svém nitru. Hudba je úžasná a přináší úžasné okamžiky.
Otázka č. 19 hlavní: Kdo řekl, že: "Dvě věci na světě mne naplňují neskonalým údivem - hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně"?
Otázka č. 19 vedlejší: Při jaké příležitosti jsme si tento citát "citovali"?

8. 12. 2008

Mravoučná říkadla :-)

Slíbila jsem pondělní skupině, že jim sem napíšu některá mravoučná říkadla J. V. Svobody z knihy Vyučování malých dítek z r. 1839.
Tak tedy na ukázku jen některé:

- Nebuďte holčičky mlsavé kočičky. Nebuďte kloučkové, mlsní kocourkové.
- Co neznáme, jíst nemáme.
- Kdo na jiné rád žaluje, špatné srdce prozrazuje.
- Co ti protivno samému, nikdy nečiň druhému!
- Každému se zalíbíš, učiníš-li co slíbíš.
- Lezení všetečné bývá nebezpečné.
- Z divoké radosti bývají žalosti.
- Kdo kořalku pívá, jed do sebe lívá.
a úplné skvělé je:
- Pozoruj, kde ostrá věc, nebudeš bídný slepec.
- Příznivý má přízeň, závistivý trýzeň.
- Kdo jiným kazí radosti, sám si způsobí žalosti.

No řekněte sami, není to "fajné"?

Otázka č. 18 hlavní: Jaké znáte didaktické principy?
Otázka č. 18 vedlejší: Dají se nějak propojit s výše uvednými mravoučnými říkadly?

7. 12. 2008

Světí účel prostředky?

Tak, zbývá nám poslední týden. Vím, že v některých skupinách jsme zdaleka neprobrali všechno to, co jsme měli a mohli - je mi to líto. Kdybyste hledali odpověď na některé otázky a nevěděli si rady, snad tady něco najdete i na blogu, mezi přednáškami z pedagogiky a v doplňkových textech.
A prosím, zapište se na zápočet všichni, i ti, kdo píšete zápočtovou pouť, - jde o to, abych pak také já sama měla kam zápočty zapsat.
Baví vás ještě odpovídat na otázky a číst si k tomu tyto krátké texty? Přiznám se, že jsem nakonec zvědavá, kolik vás bude a kdo vydrží jít až do cíle a nevzdá to... asi záleží i na celkové resilienci a vulnerabilitě, že jo?
Vidíte, jak účelově přecházím k otázkám? :-)

Tak tedy:
Otázka č. 17 hlavní: co je resilience a vulnerabilita a co s tím ve výchově?
Otázka č. 17 vedlejší: když je něco účelové, ke kterému směru, který ovlivnil pedagogiku se to vztahuje?
Otázka č. 17 mimo-vedlejší: Myslíte si, že je dobré jednat vždy za určitým účelem? Že účel světí prostředky?

6. 12. 2008

Slunečníma očima

Venku je krásné prosluněné ráno.
Už dlouho jsem nebyla na zahradě, nějak nebyl čas, ale před chvílí jsem vypustila psíky a šla se za nimi projít přes nezhrabané zetlelé listí, a slunci naproti.
Zahradní stůl a lavice, které ponecháváme venku i přes zimu, se skvěla v ranním slunečním oparu. Po stromech běhaly veverky a nad hlavou mi přelétlo několik ptáků -
a krtek Lumpík se opět podhrabal přes nově nasazené trvalky.
Stát v prosinci proti slunci, které i v této době hřeje a vidět svět "jeho" očima je zvláštně krásné.
Jo jo, vidět tak někdy svět očima slunce... jaké by to asi bylo?

Avšak konec rozechvění, je čas pustit se do předvánočního úklidu....

Otázka č. 16 hlavní: Jaký je rozdíl mezi cílemi výuky a cílemi výchovy?
Otázka č. 16 vedlejší: Jaký je rozdíl mezi zásadami výchovy a zásadami (principy) výuky?
Otázka č. 16 mimo-vedlejší: Jaké jsou Vaše životní cíle?

5. 12. 2008

Andělská láska

Andělská láska.
Slyšeli jste někdy tento pojem?
Já ano, zrovna dneska.
Láska je vášeň, která vychází z trojí atraktivity. Z erotické, z tělesné a z osobnostní.
Nějak tak nevím, kam bych zařadila lásku andělskou. Asi bych ji chápala jako lásku čistou, platonickou, bez dvojsmyslných doteků, prostě krásnou, průzračnou a šťastnou.
Dneska večer jsem však cestou domů z práce potkala plno andělů. Kde se vzali, tu se vzali.
Ale někteří z nich se jako andělé ani zase až tak moc nechovali.
Takže kdo ví, v čem to vlastně je...
Lidé prý andělé nejsou, tak asi nejsou schopni ani andělské lásky.
Achich jo.
Otázka č. 15 hlavní: Jak rozdělil lásku A. Maslow?
Otázka č. 15 vedlejší: Hledáte mezi lidmi anděly? Myslíte si, že jsou?

4. 12. 2008

Mužíček a spol.

Koupila jsem si, jak bych to řekla, asi vánočního mužíčka. Sice nevím, co to jako je zač, ale moooc se mi líbil. Má vysokou červenou čepičku s bílou bambulkou, bílé vousy, v ruce drží asi zlatou hvězdu (nejde to přesně rozpoznat) a je oblečený do červeného kabátu. Není to ani Děda Mráz, ani Santa Claus, je hubený a vysoký asi 25 cm a stál necelých dvacet korun.
Postavila jsem ho na poličku k počítači k reproduktoru, zrovna tam hrají Kabáti a tvrdí, že v pekle sudy válej a z kotle pára stoupá... a všichni budem na guláš, či co. Toho mužíčka nebo kdo to vlastně je to nechává naprosto klidným.
Hmm. V životě potkáváme hodně lidí. Mužů i mužíčků, žen i ženušek. Možná v tom máme jasněji než já teď s tou malou figurkou a víme kdo a co jsme všichni zač. A zač stojíme.
Pokud na tom nejsme tak, jako tento sice roztomilý, ale jinak neidentifikovatelný vánoční mužíček -
pěkná, ale podivná figurka bez obsahu...


Otázka č. 14 hlavní: Jaký je rozdíl mezi Dědou Mrázem, Santa Clausem a Mikulášem?
Otázka č. 14 vedlejší: Bojíte se čerta?

3. 12. 2008

Vánoční zápočty?

Tak nám to tak pěkně utíká... V ulicích je už všude předvánoční nálada, na náměstí už stojí stánky s medovinou a s ostatními nezbytnými věcmi, dokonce i vánoční stromy už svítí do tmy...
V myšlenkách jsou Vánoce ale ještě daleko, hlavně pro ty, které teprve čeká zápočtový týden a s tím spojené povinnosti se seminárními prácemi a s učením se na testy. Až je to takové nelidské, trápit tím zrovna před Vánocemi, nezdá se vám?
Asi to takto prožívám, protože ty nejtěžší zkoušky jsem sama dělávala zrovna před Vánocemi nebo naopak v parném létě. A v obojím čase jsem měla myšlenky bůh ví kde, jen ne tam, kde být měly.
Ale Vánoce jsou i bez tohoto "pozadí" docela náročné. Jednak vlastními vzpomínkami a pak také snahou vytvářet pěkné vzpomínky druhým lidem právě tím, jak se podaří Vánoce udělat opravdu tajemně vánočními.
A to je ten nejtěžší úkol pro ten nejdůležitější, životní zápočet...

Otázka č. 13 hlavní: Jak souvisí nebo by mohla souviset pozitivní psychologie s Vánocemi?
Otázka č. 13 vedlejší: Jak byste propojili frustrační toleranci s výchovou?
Otázka č. 13 mimo-vedlejší: A co Vy samotní, máte rádi Vánoce?

2. 12. 2008

Návrhy témat seminárních prací

Následující témata jsou pouze orientační a nápomocná, prosím, nechápejte je jako závazná, jsou pouze pro inspiraci:
1. Trest ve výchově - fackování ano či ne?
2. Šikana a její řešení
3. Kázeň a poslušnost ve výchově
4. Strach a vliv strachu na výchovu
5. Pozitivní zážitky a jejich vliv na výchovu
6. Rodiče a výchova v rodině
7. Sourozenci a vlivy výchovy
8. Dlouhodobě nemocné dítě a jeho výchova v dnešní společnosti
9. Zvládání agresivního dítěte
10. Výchova a náhradní rodinná péče
11. Problémy výchovy v současném světě
12. Zodpovědnost v pomáhajících profesích
13. Úloha učitele ve výchově hyperaktivního žáka
14. Sebevýchova a duševní zdraví
15. Motivace ve výchově
16. Jak vychovat šťastné dítě a šťastného člověka
17. Sociální práce, pedagogika a jejich vzájemná souvislost
18. Výchova romského dítěte
19. Výchova dítěte se specifickou poruchou učení
20. Společnost ve 21. století, učitel a krize výchovy?

Učitel a "láska"

Napsala jsem kdysi, že učitel je ten, který miluje. A myslela jsem to vážně.
A dokonce - ale to už není moje myšlenka - opravdu se učíme jen od těch, které milujeme (Goethe).
Hodně jsem o tom přemýšlela, už možná i proto, že se učiteli a jejich profesí a osobností tak trochu zabývám :-)
Prý nemůžeme mít rádi (milovat je příliš silné slovo), všechny lidi a už vůbec ne stejně. Ale zase kdosi moudrý řekl, že pokud milujeme třeba jen jednoho jediného člověka, pak máme rádi celý svět a všechny, protože do srdce plného lásky se nevejde nenávist... A pokud máme rádi lidi kolem sebe, nic nebrání tomu, aby také oni měli rádi nás. A pokud máme lidi rádi, snadněji uvěříme v jejich dobro, protože nedobré lidi je tak nějak a někdy potíž mít rád.
A nakonec - vychovávat jiné, odvážit se toho i přes svou vlastní nedokonalost, k tomu nás opravňuje jen to, že ty ostatní lidi máme rádi a děláme to z dobré vůle. A pro ně.
Jejda, jejda...
Aneb slova, slova, slova, slůvka Hamletova :-))
Jaká je asi skutečnost?

Otázka č. 12 hlavní: Jaké znáte typologie učitele?
Otázka č. 12 vedlejší: Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti s lidmi, říkající si učitel (ka)?
Otázka č. 12 mimo-vedlejší: Jaký učitel (ka) se jednou stane z Vás samotných? Přemýšlíte někdy o tom? Máte svou vlastní představu?

1. 12. 2008

Požár

Ale s láskou je to stejně potíž. Hlavně s láskou k jinému člověku. Nejen, že nikdy nevíme, odkud přijde, ale ona si nás někdy překvapí zcela náhle a nečekaně a neptá se, zda-li to tak chceme. Prostě si jednoduše a najednou je. A co s tím a jak s ní naložit vám nepoví, dokonce vás nechá samotné jen sama se sebou a vůbec ji nezajímá, že to může i bolet a že to dokonce i bolí...
Můj milovaný Komenský píše v jednom ze svých děl, že: "Lidé jsou tedy fascinováni nejvíce, když si pevným pohledem navzájem hledí z očí do očí. Tehdy se totiž duch spojuje s duchem…
Odtud ono Apuleiovo: „Tyto tvé oči pronikly mýma očima až do hloubi srdce a vzněcují v mém nitru požár…“
Láska je požár v našem nitru. Požár, který hoří a pálí. A je vzněcován očima, která pronikají až do srdce.
Jak by tedy mohla nebolet?

Otázka č. 11 hlavní i vedlejší a vlastně jakákoliv: Co je láska ve vztahu k dítěti?