30. 4. 2017

Tajemná noc

Noc před prvním májem.
Beltain, Valpuržina noc....slet čarodějnic...
Hmm.
Za mého dětství toto nebylo. První máj byl jiný, i noc před ním neměla s tím vším nic společného. Zato to ráno - to krásné sváteční ráno, kdy se šlo do průvodu. Mávátka... vlaječky v oknech, výzdoba. Jej.
Co se to děje, že tak rádi - má generace - že tak ráda na toto vzpomíná?
Já fakt ano.
Že by to bylo tím dětstvím, tím dítětem, které se do té doby vrací?
Kdo ví.

Za hodinu a pár minut bude půlnoc. O půlnoci vykvetá někde zelinka Přiďkumě. Kdo ji utrhne, a dá svému vyvolenému, navždy si ho získá...
Tož co tak vyběhnout do lesů a sbírat květinky? Místo reje čarodějnic? :-)) Ty nám k lásce nepomůžou...

Otázky dvacáté: 
Znáte P. Teilhard de Chardinovu teorii chutě žít? Dnes je jí více než kdy jindy potřeba.
Unavený pesimista, poživačný světák, naivní nadšenec - co to ti lidé jsou jako zač?

web pro děti

Jen se chci dnes pochlubit :-)))
Spustili jsme nedávno do světa web pro děti - ne úplně pro ty nejmenší, ale tak kolem 10 a více let. Hledám spolupracovníky  - studenty :-))) Kdybyste někdo měli zájem se na tvorbě tohoto webu podílet, budu ráda...
stránky najdete na adrese: www.balonek.cz
přeji Vám všem pěkné počtení na těchto stránkách, budu ráda i za všechny nápady, připomínky, názory.
Moc děkuji, mp



Jen mě tak mimochodem napadá: Víte, který velký filosof 20. století řekl, že filosofie končí, začíná kybernetika? (Nápověda: Jeho inicály jsou M.H.) 
Sedám si na koště
v noční tmě
proletím Vesmírem
chaosem dnů a snů

vrátím se zpět
zavřená
schoulená
v Tobě

29. 4. 2017

Babky v šátku

Čarodějnice.
Takové babky v šátku :-)) A na koštěti. A s dlouhým nosem. A rozevlátou sukní.
Zítra jich bude všude plno.
A na polích se budou pálit ohně, aby zahnaly jejich zlé síly. Protože oheň je čistý, spálí všechny zlé čáry a máry.

Ach jo.
Valpuržina noc, keltský Beltain, noc plná kouzel a magie.
A pak začně máj, květen, lásky to čas.

A my pomalu dojdeme k závěru naší poutě.


Otázky devatenácté, čarodějné:
Čím se od sebe liší řecké, slovanské a hebrejské pojetí duše?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá a proč?
Mají čarodějnice duši?
Proč je myšlení dle některých filosofů podobné letu čarodějnic na koštěti?

28. 4. 2017

Duše

Mám malou dušičku
plnou úsměvů
plnou smutku

plnou setkání
i lásky

mám malou dušičku
a v ní nepatrné
bolestivé
vrásky



otázky osmnácté, na duši zaměřené:
Jak se má Vaše duše?
A Vaše nefeš?
A co na to psyché?

27. 4. 2017

Pojetí dítěte

Ptala jsem se včera na to, jaké vlastně jsou dnešní děti. Přiznám se, slýchávám na toto zvláštní a různé názory. My dospělí to někdy vidíme hodně pesimisticky, téměř negativně.
Kdysi se na "pojetí" dítěte na jedné z přednášek posluchači zeptali také C. G. Junga, představitele analytické psychologie. Moc se mu do odpovědi nechtělo. Podobně jako mnohým dalším ne psychologům, ale spíše filosofům. Jako kdyby se dítě a dětství filosofie moc netýkalo. Ale jen na první pohled, je to jen zdání.
Takže se také vás dnes na to zeptám...


Otázky sedmnácté, obsáhlejší, na dítě zaměřené:
Jaká znáte pojetí dítěte a dětství?
Jak "definoval" dítě C. G. Jung?A jak jeho definici rozumíte?

26. 4. 2017

Štěstí (?)

Děti.
Asi to nejdražší, co máme. Bez nadsázky.
Smysl života.
Štěstí.
Ale je to složité. Každé štěstí je spojeno - jak již říkal sv. Augustin - se strachem, že o to štěstí přijdeme. Takže nemůžeme být zase až tak šťastní.
Štěstí je tak vratké, že ho můžeme ztratit během jednoho okamžiku.

Ale jak jsem říkala na jedné z přednášek  - četla jsem krásný citát o štěstí. Zněl takto:
Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, až se konečně otevřela. A já pochopil, že jsem klepal zevnitř... (Rumi)

Otázky šestnácté:
Je štěstí muž-ka jenom zlatá?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti? Jsou jiné, než bývaly v minulosti?

25. 4. 2017

Srneček

Možná by to chtělo na chvíli si oddechnout.
Na každé cestě je přece třeba občas odpočívat, nabrat nový dech. A my jsme již drobet udýchaní, začínáme stoupat do kopečka.
Viděla jsem dnes na naší zahradě srnečka. Stál tam jako vyřezaný ze dřeva, krásně zbarvený, nehybný; oba jsme na sebe v údivu chvíli nehybně hleděli.
Pak se otočil, udělal pár kroků zpět směrem do křovin (původně okrasných) a v naprostém klidu ulehl. Bez okolků mi tak dal najevo, že tady prostě bydlí on.
Tak nevím, je to naše zahrada...
Hmm. A bude po květinkách.

Ale vypadal nádherně...

Otázky již patnácté, zamyšlené:
Co je dobro a co je zlo? Máme nějakou "metodu", jak to bezpečně rozeznáme?
Souvisí, nebo může to nějak souviset se srnečkem a s květinami?

24. 4. 2017

Dnešní otázky, už čtrnácté:
1. Jak byste vysvětlili pojem mateřská a otcovská láska?
2. A co je logika srdce?

Ty - já - Ty

Můj ještě ani ne dvouletý vnouček ukazuje prstíkem na sebe a říká : Ty. Prostě on není pro sebe samého já, ale je ty. Prozatím.
Připadá mi to úsměvné.
A přitom to je tak filosoficky moudré.
Budeme-li chtít najít v hlubinách své duše sami sebe, klesneme-li až na samé dno své osobnosti, své duše, svého nitra, svého srdce,  - nenajdeme tam sami sebe, ale toho druhého.
Na dně našich "propastí" není naše ego, naše já, ale druhý člověk.

Malé dítě to říká nedopatřením, omylem, ale v podstatě správně :-) Sice se brzy naučí říkat to své já, já, já....
Ale v životě se jednou, bude-li mít štěstí, vrátí k onomu láskyplnému ne-Já, nýbrž Ty.

Myslím, že právě tomuto "omylu" říkáme láska.

23. 4. 2017

Láska a únava

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví - píše se v Písni písní ve Starém zákoně.
Vždyť silná jako smrt je láska.... pokračuje jednen z dalších veršů.
A náš Komenský na jednom místě píše, že láska nezná únavu.

Láska se neunaví. Když něco děláme z lásky a s láskou, na únavu nedbáme. Únava nás nepřemůže.



Otázky třinácté, láskově odpočinkové:
Která pohádka se Vám v dětství nejvíce líbila a proč?
Uměli byste nakreslit svou oblíbenou pohádkovou postavu (y) nebo pohádkový příběh?
Pokud ano, nakreslete, prosím...:-))nebo jinak umělecky ztvárněte... vždyť láska nezná únavu:-))

22. 4. 2017

Zrozeni k lásce

Naše srdce je primárně zrozeno k lásce... řekl jeden z významných filosofů 20. století, Max Scheler.
Být zrozeni k lásce. Nebo ne, jinak, mít srdce zrozená k lásce.
Tak pěkně to zní.
Podívejme se však kolem sebe na současný svět. O čem vypovídá. O čem svědčí.
Lásku abyste prstíčkem hledali v té kopě nesmyslných sporů a konfliktů.

Řekněte mi prosím, že se mýlím...

Otázky dvanácté, láskové:
Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jaké je Vaše vlastní pojetí lásky?

Duše v těle

Lásko, Bože lásko,
kde ťa ludia berú
na horách něrastěš
v poli ťa něsejú.....

Co k tomu více říct? :-)))

Možná jen to, co říkal opět Komenský (a jak ho asi většinou neznáme), že ten, kdo ztratí někoho milovaného, tak:   „...mrtvou téměř v živém těle duši nosí…“


21. 4. 2017

Když se díváš...

Když se díváš na člověka, vidíš Krále....
říká Komenský.
Když se díváš na člověka, a přemýšlíš o něm, je jako vánek,
jako přelud, i kdyby stál pevně. Píše se ve Starém zákoně.
Každý žitím putuje jak přelud.
A hluku nadělá, ten vánek pouhý....

Otázky dnešní, odpočinkové:
Jsme jen přeludy? Vánkem?
A co láska? (Ta nás čeká zítra...)?

20. 4. 2017

počítačový svět?

Sedím si tak u počítače a "klofu." Písmenka.
Prý se měníme na počítačové lidi.
Asi ano. Když koukám na svá dvě vnoučátka, napadají mě podivné myšlenky.
Jezdí si svými prstíky po mobilu či tabletu, umí si tam, ty malé děti, samy najít cokoliv, pustit hudbu, zvuk, najdou si tam fotky...
A mají plus minus necelé dva či něco málo přes dva roky.
Achich jo...
Bláznivý to počítačový svět....


Otázky desáté, počítačové: 
Myslíte si, že jsme počítačoví lidé?
A pokud ano, má to nějaký dopad na dnešní děti?
A Prométheus, a bůh Moloch? Jsou spokojeni?

19. 4. 2017

Co je potřebné?

Co k té své pouti potřebujeme k tomu, aby byla hezká a spokojená?
Hmm.
Štěstí, lásku, blízkou duši, pochopení, ale také jídlo, pití, vzduch,
odpočinek
hodně by se toho našlo.
A přesto dohromady potřebujeme jen tak málo...
Možná se někdy opravdu příliš mnoho staráme.
(a ponocujeme a nespíme:-))


Otázky deváté, jen tak: 
Co potřebujeme k životu? - např. podle A. Maslowa?
A co potřebujeme k životu podle "mého" upraveného domečku?:-))
A co v podstatě nepotřebujeme vůbec?A nevíme to? Nebo víme?

18. 4. 2017

Být poutníkem

Být poutníkem.
Jít cestou - necestou, odněkud někam, odněkud nikam. Mít svůj cíl, vědět, kam jdu, chápat svou cestu.
Takový je "homo viator", člověk poutník.
Poutník, který ví, že i jeho život je příběh. Že svět je plný příběhů. A my v nich ne hrajeme, ale žijeme tu svou, jen tu svou jedinečnou roli.
A že někdy není třeba chápat všechny "dějové" zápletky.
I když - nechápat a přesto jít je někdy hodně, hodně těžké...

Otázky osmé, strohé: 
Jak se Vám putuje na Vaší cestě?
Do kterého období z hlediska filosofické antropologie spadá homo viator?
A homo adoremus?
A co na to Kolumbus? A Kolumbovo vejce?:-)

Malá vsuvka

Dobrý den všem...
posílám zájemcům odkaz na leteckou poštu, ve které zasílám studentům základů pedagogiky a rodinné výchovy svou publikaci k tomuto tématu:-)) snad se i některým z poutníků bude hodit:-))

http://leteckaposta.cz/498294160

17. 4. 2017

Napsala jsem - kdysi před asi deseti, vlastně už více lety, takovou malou knížečku o tradicích a zvyklostech tady na Ostravsku a v okolí.
Lidé žili "mýticky." A byl to asi krásný, i když těžký, ale zajímavý život. Plný nějakého dění, oslav, svátků, tradic, ale co bylo hlavní - to vše se dělo tak nějak společně, pospolu, s ostatními, ne izolovaně tak, jako dnes.
Jako kdyby se to všechno pomalu vytrácelo. Uzavíráme se do svých domovů, do svých rodin, do svých "ohrádek", a...
Vlastně nevím, jestli mám v tomto pravdu.
Každý žijeme tak nějak jen pro sebe. Oproti tomu, jak žili lidé v minulosti.
Nebo se mi to jen zdá?


Otázky sedmé, váhavé:
Opravdu žijeme v dnešní době tak nějak uzavřeni jen do sebe a svých rodin? Nebo ne a "plaším" zbytečně?
Pamatujete si na nějakou tradici či velikonoční zvyklost z období svého dětství? Pokud ano, na jakou? A změnila se, není už, je to dnes jiné?
Čím je typický člověk mýtický? 

16. 4. 2017

Vajíčka

Jako malá holka jsem vždycky v tuto neděli (nebo to bylo jen jednou?) chodívala s maminkou k jedné tetě a společně jsme malovaly vajíčka.
Nikdo z nich - tehdejších "malujících" - už nežije. Ani maminka ne.

Možná někde na jiném místě - dnes, v tuto chvíli - si chystá natvrdo uvařená nebo vyfouknutá vajíčka, vesele se směje a baví a tvoří a tvoří... vespolek se všemi těmi tetkami z mého dětství.
Nebo taky ne.
Co mě nemá - proč bychom také to, co děláme tady a teď, měli dělat i někde na věčnosti? (Je-li vůbec nějaká?)
Ale podle Komenského, když už nic, tak bychom se měli aspoň pokusit takto zde na zemi žít. Žít tak, abychom to, co máme, děláme, chceme, čím žijeme nyní a tady, chtěli mít takto navždy.
I ptá se ten náš moudrý pán: Nežijete tak? Ne? A proč? Co vám v tom brání?
Že by jen my samotní..?


Otázky už šesté, vajíčkově laděné:
Chtěli byste to, jak žijete nyní a teď, mít takto věčně?
Víte, proč se dávají šmigrustníkům vajíčka? Malovaná k tomu?
A co bylo dříve, slepice nebo vejce?
A co na to slepička kropenatka?




15. 4. 2017

Velikonoce

Přeji všem krásné, pohodové, klidné, radostné Velikonoce.
Svátky plné tajemství, svátky života, svátky vítězství nad smrtí.
Jak lehce se to píše, jen tak lehce konstatuje, a jak...
je život těžký a krutý v tom, co nám přináší. Bolest, nemoc, smrt.
Ani pomyslet se nechce.
Ale ono se nás to neptá. I když nechceme myslet, nechceme přemýšlet, ono to je - a potká nás, aniž chceme.
A znovu mě napadá - ten, kdo nepřemýšlí, ten je tím míjen?


Otázky páté (tentokrát poněkud nezvyklé, snad Vás nevyděsí):
Co je štěstí? Můžeme je chápat i v sousvislosti s bolestí?
Myslíte někdy na smrt? A jde na ni nemyslet?
A co na to Gilgameš?

14. 4. 2017

Kdo je...

Velký pátek.
Den, kdy přemítám, kdo je vlastně člověk.
Co je jeho podstatou.
Dobro, zlo, láska, nenávist? 
S kým se potkáváme, potkáváme-li se navzájem?
Jak to spolu vlastně myslíme? Myslíme-li vůbec něco nějak.

Tak si tak jdem tímto světem...
Proč, kam, a záleží na tom, jak?


Otázky čtvrté, "člověčí": 
Jaká znáte pojetí člověka z filosoficko-antropologického hlediska?
Které pojetí je Vám osobně nejbližší? A proč?
A otázka osobní, celkem hodně vlezlá: Kým jste ve svém životě Vy samotní? Koho ve Vás potkávám, s kým se setkávám?

13. 4. 2017

Náš svět

Někdy tak přemýšlím, jaký je vlastně tento náš svět. Myslím jako náš svět, svět lidí.
Sice tomu věnuji jednu ze svých přednášek, ale samotnou mě to stále nepřestává udivovat. A pořád se na to někdy v hloubi srdce (duše - rozumu?) ptám.
Co to je za dobu, ve které žijeme? A jak se opravdu liší od všech těch dob minulých, kdy ještě nebyly mobily, internet, tablety, atd... jaký asi klid to musel na světě být.
A co to píšu, vždyť ono na světě přece nikdy klid nebyl...
Takový je náš svět, svět lidí.
Celý neklidný...


Otázky už třetí:
Jaký je podle Vás náš svět?
A jaký byl svět např. podle filosofů v době tzv. moderní?
A jaký v době postmoderní?

12. 4. 2017

Hledíce ke hvězdám...

S filosofií je to stejně zvláštní.
Vždyť ji i píšeme ne-stejným způsobem. Někdo jako filozofie, někdo trvá na filosofii. Tedy buď s písmenkem "z" nebo s  písmenkem "s."
My lidé jsme vůbec zvláštní:-)) Stejně jako ta filos(z)ofie. Někdy lpíme na malicherných maličkostostech a nevšímáme si toho, co je podstatné.
Třeba života samotného.
Napadá mě takový hezký příměr - filosof Thalés údajně kdysi dávno koukal na hvězdy a nedíval se na to, kam šlape. A spadl do hnoje.
Také my někdy vzhlížíme příliš vysoko, a padáme kdo ví do čeho....
nebo naopak - ležíce v hnoji nevidíme na hvězdy....

Otázky druhé, možná poněkud dotěrné:
Jak můžeme chápat filosofii z pohledu vědeckého?
Zaujal Vás někdo z filosofů a pokud ano, čím?A proč?
Znáte nějakého živoucího filosofa?
Myslíte si, že hledíce ke hvězdám ztrácíme kontakt se zemí? S realitou?

11. 4. 2017

Kdo je filosof

„Maminko, kdo je to filosof?“
„Filosof je člověk, který nemá co dělat a pořád se na něco ptá.“
„A proč nemá co dělat?“
„Protože pořád jen o něčem hloubá a přemýšlí.“
„A proč se pořád na něco ptá a proč pořád přemýšlí?“
„Vždyť ti říkám, přemýšlí, protože nemá nic co jiného, co by dělal.“
„Maminko, a ty nejsi filosof?“
„Ne, já mám hodně práce.“
„Aha, tak to znamená, že ty nikdy nepřemýšlíš?“
„Ne, ale,“ – a
chvíli se zamyslela,
ale pak se raději (a mlčky) věnovala dál své důležité práci.

(Z mé publikace Střípky dětské moudrosti, 2011, s. 5)

Na začátku (počátku) cesty

Stojíme na začátku.
Nebo na počátku.
Kupodivu je v těch dvou slovech rozdíl.
Začnu poněkud pesimisticky, znepokojivě. Protože mi nejde nemyslet - nemyslet - na slova jedné studentky prezenčního studia, že k čemu jako tak pořád o všem přemýšlet. A nejde mi nemyslet na pochybovačný pohled jednoho ze studentů, opět během přednášek na prezenčním studiu.
Co to povídám? A o čem? A proč?
A to si myslím, že filosofie výchovy není takové to plané teoretizování, že je ze života jako žádný jiný předmět, jako nic jiného...:-)
Možná je to jen můj pohled, jen mé vnímání světa. A druzí lidé to vidí jinak.
Je zbytečné přemýšlet... Vždyť je tolik podstatnějších věcí v životě! Přece. K čemu tomuto... (?)


Otázky první, úvodně přemýšlivé:
1. Je podle Vás filosofie zbytečná
2. Co si myslíte (pokud přemýšlíte:-), je filosofie spíše láskou k moudrosti nebo moudrostí z lásky?
3. A co Vy a filosofe? Setkali jste se s ní, vnímáte ji pozitivně, jaké s ní máte své vlastní zkušenosti?
4. Ha - a jaký vidíte rozdíl mezi slovy na začátku a na počátku? :-))

10. 4. 2017

Co vzít s sebou na cestu - slovo úvodem

Takže přípravy na cestu vrcholí.
Co vzít s sebou?
Nutné je vědět, že jdeme dobrovolně. Nikdo a nic nás nenutí - ani já ne :-)
Dobré je vědět, že splnění odpovědí na otázky se netýká jen některých, ale všech, včetně i "neotázkových" úkolů."
Dobré je přibalit si trpělivost, dobrou náladu, chuť odpovídat, motivaci...
a další a další.
Poutníci své odpovědi mohou posílat jako zpětnou vazbu již během cesty, nebo průběžně, nebo až kompletně na samotném konci.
Odpovědi mohou být různě obsáhlé a rozsáhlé, neměly by být však opisováním textu ze skript (což také záleží na tom, jak umně se budu umět zeptat, abyste nic opisovat nemuseli).
Odpovědi můžete posílat na dvě e-mailové adresy - buď na mia.proki@seznam.cz nebo na adresu tohu-vabohu@seznam.cz.
A ještě důlěžitá poznámka - pokud si vyberte tuto možnost "vykonání" zkoušky (u ústní si pak už jen povídáme o Vašich odpovědích), měli byste vědět také to, že možná vědomostní test a ústní zkoušení je sice klasická, ale možná také méně trnitá cesta. Při otázkách na tomto blogu vás někdy i potrápím, odpovědi nejsou vždy jednoduché, a jsou koncipovány tak, abyste skripta - a nejen ony - prolistovali i vícekrát.
Proč volím tento způsob, pro mě osobně také celkem časově náročný? Mám filosofii výchovy ráda... A chtěla bych ji studentům co nejvíce přiblížit - více, než je k tomu dán prostor na přednáškách.
Tak tedy nasaďte si botky samochodky a půjdeme!
A ještě malý dodatek - putování není zaměřeno na "cílovou" rovinku, ale na zážitky již během cesty. Není a nebude vnímáno jako dobré, méně dobré, vyhovující, nevyhovující - jde o putování samotné, o proces...
Tak tedy šťastnou cestu!

9. 4. 2017

JARNÍ PUTOVÁNÍ 2017

Dobrý večer všem :-))
Zítra začneme naše jarní společné putování filosofií výchovy.
Pro mne to znamená i malou "oslavu" - desetileté výročí. Což se mi ani věřit nechce, že takto "putovávám" již celých dlouhých deset let.
Tak tedy vítejte.
Těším se...