30. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Čtvrté setkání - blízké vzdálenosti

Ale stejně si myslím, že nemusíme jezdit až někam daleko, abychom prožili třeba krásná rána nebo podivuhodné večery v podivuhodných městech. Stačí jen náš úhel pohledu a schopnost vnímat věci kolem sebe. Třeba - taková rána jako jsou u nás, taková nejsou nikde jinde. Začíná to vonící kávou, kterou si ráno ke snídani chystá můj otec. Pak štěkotem psů, kteří se domáhají jídla a při vchodu do místnosti skáčou a škrábou mi nohy a ranní idylka končí atakem koček, které se hladově dívají už i na mne, jen jen skočit. A do toho venku buď prší nebo mrzne nebo prosvítá sluníčko nebo se tam někdy neděje taky vůbec nic, prostě je ticho - a do toho se odhodlat a s radostí a s úsměvem jít do práce, kde nás čeká bůhví co a bůhví kdy a bůhví jak. No není to krása?
A všechno vzdálené je blízké a všechno blízké je vzdálené...

29. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Třetí setkání - po stopách Komenského?
Dobrý večer, tak jsem zpátky tady doma. Vrátila jsem se z Amsterdamu. Přes den jsme s kolegy z Antverp a z Postupimi a z Amsterdamu seděli nad projektem, večer pak chodili do typických malých amsterdamských pubs, hospůdek, ve kterých lidé popíjejí vínko nebo pivo třeba i ve stoje, tak jsou plné a rušné. A ráno jsem se pak ještě před snídaní procházela probouzejícím se, ještě ztichlým městem, se studeným sluníčkem vysoko nad hlavou a již v lednu rozkvetlými žlutými tulipány. Ranní pohodu a klid pak vystřídal neuvěřitelný ruch na ulici i na chodnících, tolik lidí najednou jsem snad nikde neviděla. A co lidí, ale těch cyklistů - tam jezdí na kole snad všichni, zima nezima, sníh nesníh, led neled, prostě sednou na kolo a jedou....
To tady Komenský, žijící v tomto městě poslední desetiletí svého života, asi nezažil. Nebo ano - co myslíte, mohl Komenský jezdit po Amsterdamu na kole? Dokážete si to představit?
No nic, chtěla jsem vám jen přiblížit, jak jsem se v posledním týdnu měla a proč jsem tady nebyla. Toulala jsem se Amsterdamem ve stopách Komenského, ale nikde jsem ho nenašla, ani nepotkala.
Možná ale, možná seděl někde v hospůdce, popíjel vínko a divil se, proč ho nikdo nevidí. Možná ano, možná tam přece jen někde byl... Jen my jsme ztratili schopnost vidět ho. Vždyť někdy nevidíme ani sebe navzájem... natož ty druhé, ukryté v závoji svých tajemství...

20. 1. 2008

Vaše otázky a seminární práce

Dobrý den - chtěla jsem všem poděkovat za seminární práce. Nejčastější téma je bezesporu šikana a hned na druhém místě alternativní školství. Ale šikana vede, až mě napadlo, jestli mě tím tématem prostě nechcete také šikanovat :-) Studentům prezenčního studia jsem zadala také vypracovat otázky - a ejhle, opět šikana byla ta nejčastější. Co s ní, jak ji rozpoznat, jak ji řešit, jak se vůbec zachovat.
Ne, že by mne toto téma nezajímalo - spíše mám pocit, že čím více s e o tom hovoří, píše, mluví, tím se závažnost tohoto tématu smývá. Bylo o tom napsáno již spoustu slov, ale problém i navzdory tomu spíše narůstá.
Osobně si myslím, že šikana je záležitost mnohem širší, celospolečenská, a že jejími prapůvodci jsou momentální vztahy mezi lidmi navzájem, a ve školách vzájemná interakce učitel žák, tak jak to nakonec ukazuji i ve skriptech, které jsem poslala na naši e-mailovou adresu.
Víte už tedy, proč Bůh bydlí podle Komenského na zemi v těch srdcích, která jsou zkroušená? Nejsou to srdce neveselá a smutná, ale ta srdce, která vidí problémy, které nejdou řešit, bolí je to a jsou z toho zkroušené a ptají se, jak tedy najít cestu... Možná proto, že se ptáte, právě tuto cestu již hledáte a najdete ji - jednou určitě. A pomůžete tak mnoha bezradným a nešťastným dětem.
I o tom by pedagogika totiž měla být...
P.S. Na internetových stránkách Společenství proti šikaně najdete možná některé odpovědi na kladené otázky. V rubrice konference je také celý sborník, který byl vydán spolu s příspěvky mnoha odborníků, kteří se tímto tématem zabývají. Neskromně dodávám, že v posledních nepřednesených najdete i můj... a v něm možná i mou odpověď na takto závažné téma, kterou studentům, kteří se ptali, dlužím.

Odpověď na pohádku o zlobivé holčičce

Možná je to jinak a možná se ve svém výkladu pletu.... ale odpověď mne napadla po jedné události před několika lety, kdy po útoku teroristů v Londýně matka jednoho z nich udala svého syna policistům se slovy, že nechce, aby její syn zabíjel jiné... Vzpomněla jsem si na Čapkovu Matku, která říká svému poslednímu synovi: Jdi! a na tuto matku, která zabrání, aby její syn páchal něco zlého a sama ho udá a tím zastaví jeho možné budoucí zlo.
No a ta holčička byla tak zlobivá, že ani Bůh se už na to nemohl dívat. Protože na světě zlo prostě je, a někteří se s ním více či méně rodíme a je často nezvládnutelné (dítě a člověk je přirozeně dobré, zlo je temná stránka dobra, jeho pouhý nedostatek, ale někdy to zlo dobro převýší a my je jen ztěžka v tom druhém můžeme najít, a přitom je výchovou - to dobro v nás - máme rozvíjet). To zlo bylo tak veliké, že tu holčičku nešlo ani pohřbít - jediný, kdo zlo mohl zastavit, byla ta, která dítě přivedla k životu, tedy matka, která udělala zlu bac, bac - a všechno dobře dopadlo, protože zlo zmizelo a holčička se přitom vrátila k Bohu, tedy do nebe, protože se svým zlem neprovinila, samotný Bůh tomu zabránil a vzal si ji k sobě dříve (o její smrti nerozhodla její matka, ta tu holčičku jistě i tak milovala). Někdy jsme prostě my lidé na zlo krátcí, když milujeme, ale i tak je v našich silách ho zastavit. Proto to matčino bac, bac v pohádce, stejně jako "ne" té matky teroristy, která udala svého syna patrně spíše z lásky, ne z nenávisti.
Uf, uf.
ale fakticky jsem o tom dlouho přemýšlela :-)
Co si myslíte Vy?

12. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Druhé setkání - čekání na nicnedělání
Tak - Tři králové už odešli, zima asi taky, venku svítí sluníčko a přitom do jara daleko. Včera odpoledne v Kauflandu, zrovna několik minut poté, co jsem konstatovala, že ještě mají vánoční výzdobu, najelo několik mužů s vozíky a začali výzdobu snášet od stropu směrem dolů. Málem mě konec jedné girlandy bouchl do hlavy. No a náš vánoční stromek už taky klopí větve, ale stále si ponechává svou důstojnost a drží se, ještě ani jehlička neupadla a celý večer vesele svítí... Až na to, že naše malé kotě, které jsem pustila dovnitř se na chvíli zahřát, udělalo po čase hromádku zrovna pod ten krásný stromeček. Smutné to konce Vánoc a dárků. Takové symbolické, akorát pro kočku :-)
Ale i tak je na světě docela fajn. Ale už chápu, proč asi naši předkové v tomto čase začali slavit dobu masopustu. Jinak by se tím čekáním na jaro, dlouhými večery bez možnosti pracovat na polích a zahradách, a snad i nostalgií možná i utrápili.
To my to máme jinak - na nějaké čekání na práci vlastně není čas, protože prostě pracujeme pořád, bez ohledu na roční dobu. Spíše čekáme na to, až nebudeme muset nic dělat. Takové to sladké nicnedělání, jenom veselení se a popíjení, jó, ti naší předkové se ale měli.
Takže jdu vařit sobotní oběd.
A pak se veselit nad prací do práce. Ach jo.
Vždyť už ani na ten masopust, určený pro krácení chvíle, není čas.
Ale naši předkové asi věděli, že je potřeba, aby jej měli... asi byli moudřejší než my, žijící v dnešní "bezčasové" době.
Víte o masopustu, že:
a) Toto období spadalo do doby před příchodem jara a bylo charakteristické masopustními slavnostmi (na jižní Moravě fašank), což byly převážně archaické obyčeje pohanského původu? Podle starých pověr jde o veselé a bujaré tradice, ukazující na zakončení zimních prací a vítání nového ročního cyklu, blížícího se jara. Platilo staré pověrečné pravidlo, že jak vysoko se skáče o masopustu, tak vysoko vyroste len (obilí).

b) V širším smyslu se jednalo o období od Tří králů (6.1.) do začátku velikonočního postu, tedy Popeleční středu nebo v užším smyslu masopust začínal v poslední 3 dny tohoto období (tzv. ostatky), v neděli nebo v pondělí před Popeleční středou?

c) V lidových představách byl „Masopust“ často chápán jako zosobnění neustále tancujícího a smějícího se opilce? Lidé se bavili nejrůznějšími způsoby, pořádaly se hostiny, průvody, typické pro svou bizarnost i účastí tzv. "bláznů". Slavnosti byly mimo jiné také vzpourou proti spořádanému životu. Svět mohl být náhle obrácený naruby, jiný. Dá se říci, že v masopustním veselí byla ukryta také beztrestná kritika stávajících pořádků.

Pohádka o zlé holčičce

Tato pohádka je velice neobvyklá a přiznám se, že dlouhá léta jsem přemýšlela o jejím smyslu nebo vůbec o tom, co chce vlastně říct, o čem ve své podstatě je. Přečetla jsem ji kdysi dávno svým dětem večer před spaním. Kdybyste ji hledali, pak je z knihy pohádek bratří Grimmů.
Tak tedy:
Žila byla jednou zlobivá holčička. a ta vám byla tak zlobivá a tak zlá, že už ani Pán Bůh na nebi se na to nemohl dívat a vzal si ji zpět k sobě. Pokud si někoho Bůh veme zpět, tady na zemi to znamená, že ten člověk zemře. A tak i holčička zemřela. Přichystali ji velký a krásný pohřeb, ale ona byla, představte si, tak zlobivá, že i tu ručičku z té rakvičky pořád ven vytahovala a vytahovala a nemohli ji proto ani pohřbít. Tak zavolali její maminku, ta udělala ručičce bac, bac, bac, ručička se stáhla, rakev se zavřela a holčičku pohřbili. A všechno dobře dopadlo.
A k jakému výkladu jsem časem došla?
Nechám Vás chvíli přemýšlet a vrátím se k němu někdy příště...

3. 1. 2008

Otázky a podotázky k vědomostnímu testu

Přináším Vám zde vzorové otázky - nelekejte se však, některé jsou pro Vás k zamyšlení v průběhu přípravy, mají nápomocnou funkci, k uvědomění si, oč jde. Podstatné otázky jsou kurzívou (zpětně ale vidím, že to jsou skoro všechny:-)
1. Jak byste charakterizovali pedagogiku v systému věd, jaká jsou její možná rozdělení (pojetí) a jaký je její vztah k jiným vědám? (pedagogika jako věda explanativní, normativní….atd.)
Podotázky:
a) Co znamená slovo pedagogika?
b) Jak souvisí s pedagogikou proces kultivace a socializace?
c) Co je socializace a jaký je vzájemný vztah mezi výchovou a socializací?
d) Jak můžeme chápat pedagogiku jako vědu?
e) Jaký je vztah pedagogiky k jiným vědám?
f) Co si představujete pod pojmem struktura pedagogiky?

2. Co je předmětem pedagogiky? (charakterizovat pojem výchova) vzdělávání, edukace a edukační prostředí)
Podotázky:
a) Definujte pojem výchova
b) Jaké znáte typy výchovy a co znamenají?
c) Jaké rozlišujeme formy výchovy?
d) Proč je výchova nutností k přežití?
e) Jak souvisí výchova s Maslowovou hierarchií potřeb?
f) Co si představujete pod pojmem rysy výchovy?

3. Vzdělání a vzdělávání
Podotázky:
a) Jaký je rozdíl mezi vzděláním a vzděláváním?
b) 1.Vysvětlete obsah vzdělání a spor o hlavu dobře naplněnou a udělanou
2. V čem je obsažen obsah vzdělání? (v učebnicích, skriptech, atd…)
c) Vysvětlete pojem výuka a vyučování
d) Jaké znáte modely výuky?
e) Jaké znáte fáze vyučování?
f) Co rozumíme pod zkratkou DAU? (didaktická analýza učiva)
g) Co je učení a jak rozumíte pojmu edukační realita?
h) Co je Bloomova taxonomie výukových cílů?
i) Popište školský systém v České republice.


4. Pedagogické směry ve 20. stol. (vliv směrů v psychologii a alternativní výuka)
Podotázky:
a) Jak můžeme charakterizovat vliv pragmatismu na pedagogiku?
b) Čím ovlivnila pedagogiku hlubinná psychologie (psychoanalýza)?
c) Jaký vliv má na pedagogiku humanistická psychologie?
d) Proč je pro pedagogiku důležitá pozitivní psychologie?
e) A jaký vliv může mít na pedagogiku behaviorismus?


5. Alternativní výuka
Podotázky:
a) Koho považujeme za předchůdce alternativních škol? (Komenský, Rousseau, Pestalozzi a částečně i Herbart)
b) Co to byl Daltonský plán a Winnetská soustava?
c) Čím se vyznačuje Freinetova škola?
d) Jak byste charakterizovali Jenský plán?
e) Co vše víte o Waldorfské škole?

6. Osobnost učitele a vychovatele (typologie)
Podotázky:
a)Jaké znáte typologie temperamentu a proč jsou důležité i pro výchovu?
b) Jaké znáte typologie učitele z hlediska pedagogiky? (i žáků)
c) Umíte vyjmenovat sedm základních typů učitelů, vyvolávajících konflikty?
d) Co si přestavujete pod pojmem kompetence pedagoga? Které to jsou?
e) A jaké specifické osobní předpoklady by měl mít pedagog
?
f) Co je dvojí naivita a jak souvisí s osobností učitele – pedagoga?


7. Výchovné cíle a metody výchovy a výuky (životní zdatnost, taxonomie výukových cílů, atd.)
Podotázky:
a) Vyjmenujte metody a zásady výchovy
b) Vyjmenujte cíle výuky podle Maňáka i podle Lernera
c) Co jsou cíle a jak je rozdělujeme
d) Co je životní zdatnost
e) Jak souvisí cíle a kvalita života
f)
Jaké jsou charakteristické znaky dětského prožívání?


8. Základní pedagogické principy
Podotázky:
a) Čím je důležitá zásada výchovného vyučování?
b) Jaké tři aspekty v sobě zahrnuje zásada individuálního přístupu?
c) Proč je zásada aktivity významná? (Kdo hřeší?)
d) Co obnáší zásada trvalosti a uvědomělosti? Jak souvisí s interiorizací?
e) Jedenáctá zásada (námi přidaná) – ta hovoří o čem?


9. Složky výchovy (rozumová, mravní, zdravotně-tělesná, estetická, ekologická, pracovně - technická)
Podotázky:
a) Čím se vyznačuje rozumová výchova?
b) Jaké znáte vývojové teorie morálky?
c) do jakých stupňů bychom mohli rozdělit mravní výchovu v praxi?
d) jak můžeme charakterizovat výchovu zdravotně-tělesnou?
e) Co mají společného výchova estetická s ekologickou?
f) Z jakého hlediska může být v současné době výchova pracovně technická problematická?

10. J .A. Komenský
Podotázky:
a) Pojetí člověka
b) Pojetí věcí lidských
c) Myšlenka, která vás zaujala

11. Desatero do života podle J. Prekopové – vlastní výběr
12. Práce smutku a vzpomínek – vlastní pochopení a názor na tuto teorii
13. Co můžeme dítěti v současném světě nabídnout - vlastní pochopení a názor na tento problém
14. Základy pedagogického výzkumu a co o něm víte

Odpovědi na některé adventní otázky: 1. odpověď - třešeň a "barborky"

Otázka u 4. adventního zastavení: Proč zrovna větev z třešně? Má to nějaký svůj podstatný důvod nebo je to jen náhodný výběr?
Třešeň se k nám dostala ze starověkého Říma, ale byla známa již v mladší době kamenné. Je považována za ženský strom, spojený s Měsícem. V tomto stromě podle dávných představ sídlily víly, oděné do bílého nebo zeleného závoje. V době úplňku nebo v době květu tančí pak tyto víly ve svých závojích kolem třešňového stromu, doprovázené tajemným měsíčním světlem.
S třešní je spojováno mnoho symbolů. Je nejen vyjádřením krásy, plodnosti, zrození a radosti, ale je také plodem hříchu a svádění. Často se sázely při narození děvčátka jako symbol ženskosti. Jindy se používaly také jako obětiny v rituálech, které měly zajistit plodnost.
Třešeň má také léčivou moc (není však dnes chápána jako léčivka), některé nemoci se na ni však symbolicky přenášely (nařízla se kůra stromu a nemocný člověk předal svou „nemoc“ kmeni).
Čerstvá třešňová šťáva prý pomáhá při horečnatých infekcích a při srdečních potížích, protože zahání otoky a ulevuje tak namáhanému srdci.
Třešňové větévky se mají na svátek sv. Barbory uříznout právě kvůli svému „ženskému“ původu, spojeným s tajemstvím Měsíce. Vykvetlá větévka je znamením radosti a štěstí, provázející dívku pak po celý další rok.
Aha - a jak s tím vším souvisí pedagogika? Vlastně ani nevím, snad, že je hledáním životního štěstí a radosti, a že provázíme ty druhé, když vychováváme - stejně jako ta třešňová větévka, až na to, že to není tak jednoduché :-) Jo, být tak třešňovým stromem... to by se nám ta výchova dařila. I když asi ani ne, třešeň není jen štěstí a radost, ale také svádění a hřích, takže nic...

2. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Setkání první - čekání na Tři krále
Máme tady nový rok. Nevím jak pro Vás, ale pro mě bývá problémem. Nerada se loučím - a začátkem nového roku jsem k tomu vždy ať chci či nechci nucena. Končí Vánoce, končí celý uplynulý rok, je po všem. Pusto a prázdno v domě i v duši, spojený se smutkem nad ztrátou toho hezkého, co bylo. A čas na nová předsevzetí, že.... bude líp nebo budeme lepší nebo jak vlastně?
Bude líp, i když se to zdá momentálně nepravděpodobné, stačí jen tomu věřit. A proto není třeba smutnit. Sama sebe o tom přesvědčuji. A lidé to asi ví již po celá staletí, že tomu tak je. Může být hůř, ale to neznamená, že nemůže být i lépe. I tři králové o tom věděli - a šli za svou hvězdou hledat svou "hvězdu“, nově narozeného krále. Hledali ho nejprve na královském dvoře (a způsobili tak nevědomě a nechtěně smrt neviňátek), a nepodivili se, když jej našli ve chlévě – i tam se mu poklonili a předali mu dary.
Jdeme asi taky často za svým cílem, poklonit se něčemu, po čem toužíme, nechtěně přitom asi i ubližujeme druhým, hledáme své krále či královny, své štěstí a věříme, že je najdeme. Smrt nevinných dětí z Betléma nám může napovědět, že asi ne vždy je tomu tak, že ne vždy to jde bez bolesti, že ne vždy to jde bez problémů, bez nedorozumění, (a vlastně ani bohužel bez násilí), že vše má svůj rub a líc, světlou a temnou stránku, že i dobro může být k něčemu zlé a zlé zase k dobrému... Možná i proto je první velký svátek v novém roce právě tento tříkrálový, kdy ti, kteří chtěli vzdát poctu dobru samému, způsobili mimo jiné také smrt - těch nejnevinnějších.
Kolikrát se nám to asi stává také v našich životech.
Ach jo.
Čekání na Tři krále - to je čekání na svědectví o dobru. Svědectví o tom, že dobro prostě je. Nechceme však slyšet ani vidět, že bývá skoro vždy provázeno bolestí, - a že to k životu nějakým způsobem asi i patří.
Ale raději už dost o tomto bolestném a nepochopitelném tématu.
Víte , že:
a) v Novém zákoně není nikde zmínka o tom, kolik vlastně mudrců bylo, jestli tři nebo více -údajně to mohlo být až dvanáct mužů? A že teprve až ve 12. století se objevují jejich jména psaná zkratkami C+M+B (Kašpar, Melichar, Baltazar), což však nemusí znamenat jen tato jména, ale také rčení Christus mansionem benedicat – nechť Kristus požehná tomuto příbytku?
b) svátek Tří králů se slavil již od středověku a říkalo se mu všelijak – původně to byl svátek Zjevení Páně, pak Epifanie nebo Theofanie, což se nakonec proměnilo v Tifaine, mimo jiné velice populární jméno ve středověku?
c) existuje pověra, že sny, které se Vám zdají od Šdědrovečerní noci do svátků Tří králů se pravděpodobě vyplní? Měli byste tedy v tomto období přes den i před usnutím myslet jen na samé hezké věci, aby se Vám pak i v noci zdály jen samé hezké sny.
Vlastně je to jednoduché - stačí v těchto dnech krásně snít a budete se i v životě dobře mít :-)