30. 12. 2014

Zítra bude ...

Silvestr.
Poslední den v roce 2014.
Přiznám se - od dětství nemám tento den moc ráda. Je mi smutno.
Protože se oficiálně něco končí.
Nic moc to není, vlastně jen číslovka :-))
Ale tak nějak je to ještě smutnější než kdysi...

Takže přeji všem - krásný, pohodový poslední den roku 2014
 a spokojený a radostný vstup do toho roku nového, roku 2015

24. 12. 2014

Krásné Vánoce všem :-))

Ani se to nezdá, ale doputovali jsme.
Naše pouť je u cíle.
Přeji krásné, radostné Vánoce vám všem.

23. 12. 2014

den dvacátý devátý - noc před Štědrým dnem

Máme noc před Štědrým dnem.
Nebo jinak - jsme v noci před Štědrým dnem.
Očekávané se blíží.
V posledních letech počítám, kolikátý Štědrý den to pro mne vůbec je.
A kolik jich asi tak ještě bude.
Nikdo to přesně nevíme...

Tak si ho užívejme :-)))


Otázky?: Dnes již bez otázek. Omlouvám se, že jsem nestihla ještě odpovědět na vaše otázky. Snad během Vánoc...

22. 12. 2014

Někteří jste se mě ptali: Toto je (byl) kocourek Simba....


Den dvacátý osmý - děkuji

Už spolu jdeme 28 dnů.
Bylo to zvláštních 28 dnů. V mém životě se během nich docela hodně stalo, a to nejen v minulosti, ale také v současné době.
Mám pocit, že jsem se s tím vším s vámi se všemi o to podělila, aniž jsem to měla původně v úmyslu. Tak nějak jsem vás ne zcela chtěně "zapletla" do svého života...
Omlouvám se za to. A zároveň vám všem moc děkuji. Za to, že jste, a že jste se mnou putovali touto zvláštní poutí. Hodně mi to pomohlo, někdy dojalo..., někdy povzbudilo, ukázalo jiný úhel pohledu.
Na světě je krásně a šťastně, pokud jím putují lidé jako jste vy...
Děkuji.


Otázka 29? 
Už jste se ve svém  životě smířili s tím, že jsou otázky, na které nejde odpovědět?
Pokud ano, které to jsou (pokud to není příliš osobní) a jak si na ně odpovídáte?

den dvacátý sedmý - smysl

Máme ze včerejška zpoždění.
Stalo se.
Ne vždy všechno v životě stíháme.
Už Komenský říkal:  žeť všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest...

My momentálně kvaltujeme.
Jako kdyby celý svět kvaltoval.
A přitom budeme oslavovat narozeniny, svátek někoho, kdo přináší pokoj a lásku.
Budeme oslavovat veliký dar, a proto si i my dáváme dárky.

A tak někdy přemýšlím - stíháme být my samotní "dárkem" pro ostatní?
Potřebuje nás v životě někdo?

Protože se říká, že jen pokud ano, má náš život smysl.
Proč?


Otázky dvacáté osmé o smyslu:pro obě skupiny poutníků 
Vnímáte ve svém životě smysl toho, co Vás potkává a co se Vám děje?
Má tento svět, tento život vůbec nějaký smysl?
Znáte nějaká moudrá slova moudrých lidí o životním smyslu?

P.S. Omlouvám se těm, kteří včera marně čekali na nové povídání a otázky. Nestihla jsem, byli jsme v předvánoční Praze a protáhlo se nám to.... (ale za to padl rekord v počtu návštěvníků na tomto blogu za den :-) děkuji..)

20. 12. 2014

den dvacátý šestý - dráček

Vždycky v době adventní se mi vybaví mrznoucí ruce a křupavý bílý sníh pod nohama
- to když jsme s maminkou ještě za tmy vstávaly a spěchaly na roráty.
A pak na období, kdy se u nás doma setkávalo několik tetek, a babička, které jsme neřekli jinak než babina, 
a od rána do večera se peklo cukroví.
Ta hlavní teta, co pekla, to byla "tante Femi." 
Tante Femi ... Jen seděla za stolem, a válela těsto, a ostatní kolem ní jen běhaly. A ona seděla a válela, a válela... a tvarovala a tvarovala :-)
Večer byla napečena vždy celá veliká krabice, plná cukroví.

A venku sníh, a ...
a všechno bylo jiné než dnes.

Byli jsme nakupovat dárky, a zabrousili jsme s manželem do prodejny nazvané Dráček.
Žasla jsem - tolik stavebnic, tolik hraček, tolik lega a já nevím čeho všeho.
Být dítětem, tak se tam zblázním z toho, že bych nevěděla, co vlastně chci, co vlastně chtít, co bych chtěla...
Byla jsem tam tím tak nadšená, že mne manžel musel odtama téměř odtáhnout.
Být teď tak znovu malá...

Díky Bohu, že už nejsem.
Kde by byly roráty, a promrzlé ruce, a sníh, a pečení cukroví
 a tante Femi...


Otázky dvacáté šesté nostalgicky vzpomínkové pro obě skupiny poutníků: 
Vzpomínáte si na nejkrásnější dárek pod stromečkem, který jste kdy dostali?
A vzpomínáte si, který Váš dárek udělal někomu tu největší radost?

Intermezzo č. 5. tenkrát jako dnes

Někde kdesi daleko,
v nějakém Betlémě, stojí oslík a kravička
pasou se z jesliček

Město se plní lidmi, kteří sem přicházejí na sčítání lidu...

Blíží se DEN

Někde kdesi tady
v nějakém světě
se lidé chystají
na Vánoce.

Vánoční svět, vánoční lidé. Vánoční čas.
Je v každém z nás
jako tenkrát
jako dnes.

Blíží se DEN






19. 12. 2014

jen tak... poděkování

Chtěla bych jen tak, všem, kteří jste si toho povšimli, a především těm, kdo pomohli, moc poděkovat za podporu při shánění financí nutných k vyúčtování dotace.
Zázraky se dějí. Nebo máme jen neuvěřitelné štěstí nebo prostě nevím, jak vlastně...
Ale dnes jsme sice naprosto vyčerpaní, vyprahlí, téměř zdevastováni starostmi a stresem, požadované finance na spoluúčast za pomoci dobrých lidí přece jen dali dohromady a půl hodiny před daným termínem zaplatili...
A všechno dobře dopadlo.
Je to neuvěřitelné.
Budou Vánoce... :-)

den dvacátý pátý - štít

"Život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Však není nutné říkat to dětem."
Tak nějak to řekl Marcel Pagnol ve své knize Jak voní tymián.
Dlouho jsem byla těmito dvěma větami téměř fascinovaná.
Až tak, že jsem přišla na to, že nejsou pravdivé.

Život je několik radostí, které nikdy žádné žaly nemohou vymazat. 
A jednou prožitá radost se stává - navždy - štítem proti úzkosti. 
Prožitá radost je tím, co nás drží nad vodou a dává nám sílu a chuť žít.

Možná proto máme (někteří, ale myslím, že většina), tak rádi Vánoce.
Jsou o prožité radosti.
Radosti kdesi tam, daleko, 
v dětství...


Otázky dvacáté šesté pro filosofy i pedagogy: 
Která z otázek se Vám prozatím nejvíce líbila a proč?
Jak se Vám jde naší poutí? "Jde" to?


18. 12. 2014

den dvacátý čtvrtý - co je dobré vědět

Co je i přes ty uzlíčky v nás i mimo nás do života dobré vědět?
Že jsme šťastní. Nebo že bychom být měli.
Že i přes to všechno, co se děje, i přes to putování, klopýtání,
pády na zem cestou životem,
je na světě fajn.
Být je fajn...

A nenechme si to nikým a ničím kazit.
Ani vysokou horou před námi,
ani strmým pádem, možná dolů...
možná nahoru

Otázky dvacáté páté, dnes "opačné": 
Na co byste se rádi zeptali Vy mne?

17. 12. 2014

Jen tak - den dvacátý třetí: uzlíčky

Ráno raníčko panna vstala
prádlo si v uzel zavázala

ráno raníčko lidé vstali
do práce pilně spěchali

v přeplněných ulicích a v tramvajích
své uzly prádla
někde nechali


Otázky dvacáté třetí jen tak společné pro filosofy výchovy i pedagogy:
Kde jsme v tom spěchu letu nechali svoje "uzlíčky"?
A co Vánoce? Patří do našich "uzlíčků" nebo jsou mimo ně?

16. 12. 2014

Den dvacátý druhý - dlouhá krátká pouť

Jsme dlouhá pouť.
Život je dlouhá pouť. Nikdy nedopsaný příběh.
Krásná pouť. Plná tajemství.
A plná otázek.
Plná nevyřčených slov.
A jen několik málo uspokojivých odpovědí.

Jsme dlouhá pouť...
a přitom tak bolestně krátká


Otázky pro pedagogy, náročné:
Jak je vnímán život a škola z hlediska alternativního školství?
Která z alternativních škol je Vám nejsympatičtější a proč?


Otázky pro filosofy výchovy, náročné:
Co znamená výraz trojnost člověka?
A co na to Rudolf  Steiner?

15. 12. 2014

otázky 22. odvážné pro filosofy výchovy:

Takže už je večer, a slíbené otázky nikde.
Tak tady jsou:
Jaké znáte stupně chutě žít podle P. Teilharda de Chardina?
Jak rozumíte pojmu "dvojí naivita"?
Podle čeho se pozná, že máme chuť žít? Znáte nebo potkali jste někdy někoho takového, kdo touto chutí doslova sálá?

intermezzo č. 4 - tulák


Když budeme chtít smazat hranici mraků,
která nás odděluje od jiného království,
veď naše nezkušené činy.
A když udeří předpovězená hodina,
probuď v nás veselou náladu tuláka,
který si zapíná svůj tlumok,
zatímco za zabláceným oknem se poznenáhlu
začíná rozednívat!

G. Marcel, Homo Viator

den dvacátý prvý - pondělní ráno

Pondělní ráno.
Musím se usmívat při vzpomínce na jednu studentku, která si pondělí nazvala jako "pondělisko" a pátek naopak jako "paťulinek."
Sama osobně mám taky paťulinek ráda - nastává období, kdy můžete zalézt do své nory a nikdo na vás po tři dny nemůže :-)) Starosti, práce a vše s tím spojené se odkládá na - pondělisko...
A vstávat do nového dne a týdne může být někdy obtížné. S vědomím povinností, úkolů, restů
by bylo nejlepší se zahrabat do postele a nevstávat vůbec.
Ale takto - takto - se přece žít nedá. Nemůžeme se v pondělí těšit na pátek, ukrývat se, zalézat někam do neviditelna...
Máme žít naplno nyní, teď a tady.
Nečekat, že jednou bude, budeme spokojení a šťastní, 
ale být spokojeni a šťastni nyní, v tomto okamžiku. Teď. 
Jste?
A k tomu bychom měli pomáhat i všem ostatním.

Ach jo...

Otázky dvacáté druhé pro pedagogy: 
Jaký by měl být pedagog volného času? Co by měl zvládat?

Otázky dvacáté druhé pro filosofy výchovy - budou až odpoledne :-))

14. 12. 2014

Den dvacátý - Třetí neděle Gaudete, pastýři a my

Dnes máme třetí adventní neděli, a zapalujeme třetí svíčku, zvanou Gaudete, v překladu radujte se! Tato svíčka by měla být růžová, je nazývána také pastýřská, a představuje radost jako takovou. Radost... ale proč pastýřská? 
Radost pocítili nejprve pastýři. Chudí, bez ničeho, bez bohatství, toulající se za svým stádem po kopcích... Uviděli hvězdu a uvěřili. Že život má smysl. I ten pod oblohou, i ten zdánlivě beze smyslu.
V minulém století filosof M. Heidegger hovoří o tom, že člověk je "pastýřem svého Bytí." On měl vůbec spoustu takových zvláštních výroků. Člověk je vpádem do celku jsoucího, je před svou smrtí předbíhající se, naslouchá volání bytí, nic nicuje, žijeme na špičce okamžiku, filosofie je zodpovědné odpovídání na bytí jsoucna... a mnohé další. 
A radost? Ta je podle E. Fromma "neutuchajícím žárem v naší mysli."
Tak se podívejme na třetí adventní svíci, zastavme se v běhu starostí, a mysleme na radost jako na něco, co nehledáme pro sebe, ale pro ty druhé, které chceme obdarovat... v nastávající době Vánoc.  

Otázky hluboce zamyšlené pro filosofy výchovy: 
Co znamená být pastýřem svého Bytí? A co s tím může mít nebo má společného výchova?

Otázky rovněž hluboce zamyšlené pro pedagogy: Co má učitel - vychovatel společného s pastýřem? Respektive měl by mít? Je učitel, vychovatel pastýřem?

Otázky pro pedagogy i filosofy společné:
Pásla ovečky v zeleném háječku.... co mají ovečky udělat? Proč asi?

Nápověda (k písničce, ne k významu): http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/detske-pisnicky/pasla-ovecky-300593

13. 12. 2014

jen tak - jako v pohádce

Jak to v životě chodí?
Jako v pohádce. Dobro vždy vítězí.
 (?)
Ne, v životě tomu tak není.
Ale v pohádce je po-hádce.
Ne v životě, ale v duši. V srdci. V mysli.
Aneb slova, slova, slova.

Přiznám se, pro mne momentálně jsou.
Vidím před svýma očima pořád oči vystrašeného nebohého kocourka, kterého rvali dva neudržitelní psi
a kterého jsme nezachránili, i když pomoc hledal.
Otvírám dveře a pořád čekám, že tam bude...
je po-hádce
nebude už nikdy.

Tak to v životě chodí. A nejen se zvířaty.
Nekončí jako pohádky, ale čas jde dál bez hádky.
Nebo měl by.
Jinak se utrápíme...

O tom jsou pohádky.
A proto jsou...

den 19 - Bajaja

Vždycky mě fascinoval Bajaja. Tedy ten princ z pohádky.
Za chvíli už dojdeme k vánočnímu období, z televize se budou linout pohádky jedna za druhou...
Proč říkám "linout"?
Uvědomila jsem si zvláštní věc. Pohádky o vánocích vždycky jen většinou slyším. To jak trávím Vánoce v kuchyni, zapletená do různých domácích prací, nemám, prostě nemám čas si sednout k televizi a koukat. A tak většinu pohádek jen slyším, většinu jsem neviděla nikdy celé, z většiny znám jen části... nikdy ne od začátku.
Ale vždycky se mi líbil Bajaja. Je tam nějaký mluvící kůň, který je prý matkou, a vyslovení jména Bajaja zní velice hezky a mile...
Tak vidíte, jak na tom jsem. Většinu normálních klasických pohádek z televize dohromady ani neznám. 
A to prý mi někteří studenti říkají "pohádkářka" :-))

Otázky dvacáté odlehčeně kreativní pro pedagogy i filosofy výchovy: 
Jaká byla Vaše nejmilejší, nejoblíbenější pohádka z dětství?
Uměli byste nakreslit nebo nějak jinak kreativně zachytit "svou" pohádkovou postavu? Pokud ano, zkuste prosím...
Jaký význam má tato pohádka? : Žili byli děd a babka a slepička kropenatka? Znáte ji?

P.s. hmmm, teď mě napadlo, že vážené inženýry a magistry "nutím" do kreslení.... hmm, pohádkové postavy... omlouvám se. Navíc před vánočními svátky, v tom největším shonu... to mám teda odvahu :-))

12. 12. 2014

jen tak ke dni 18 - maminka říkávala

Maminka říkávala
neboj se ničeho
jenom zlých lidí

v tom pravdu neměla
lidé zlí nejsou
srdce to ví a vidí


Projít se zahradou, a ucítit vůni zimy. Procítit příchod tajemství a nebát se lidí, kteří jsou na tom stejně jako my.
Stromy, ptáci, zvířata, 
i ticho a tma, 
i noc to vidí.

Maminka říkávala...
svá slova nepravdivě pravdivá

že v lidech je světlo i tma

Den osmnáctý - výchovné moudro

Vzpomínám si také na jedno z pořekadel mé maminky a babičky.
Babička byla taková řízná, co na srdci, to na jazyku, a občas je mi hodně líto, že jsem si některé její výroky nezapisovala. Stály za to. Škoda.
Maminka často říkávala (kdo ví, proč?:-) tu zvláštní větu: řekl pán psovi, pes ocasovi, pes se lehnul a a ocas se ani nehnul...
Nebo: Teče voda do Landeka? Teče! To byla věta, kterou se potvrzovalo, že muž má vždycky pravdu, i pokud tvrdí, že voda teče do kopce (Landek je kopec tady u nás, že ano).
Ale na jednu větu si pamatuji zvlášť dobře. To když už byla maminka patrně unavená z mých neustálých bolístek a pláče, a utěšování... až tak,  že mi jednoho dne, kdy jsem opět uplakaná hledala u ní útěchu, z ničeho nic řekla: A bylas u toho?
Moudrá, přemoudrá věta. Taková ta na celý život.
Protože my si vždy u všeho jsme. A proto netřeba plakat, stěžovat si, naříkat...
Jsme si u všeho, co se nám děje a stává.
A záleží jen na nás, jestli to chceme nebo nechceme změnit...


Otázky devatenácté pro filosofy výchovy:
Jsme si u všeho? Měla moje maminka pravdu?
Proč mívají maminky pravdu? Pokud ji tedy mají?


Otázky devatenácté pro pedagogy:
Jak dítě milovat a nerozmazlit?
A jaké znáte typy (styly) výchovy? (Neptala jsem se už na to?:-))

den osmnáctý - s rytmem říkánek zvolněme krok :-))

Včera jsem vám dala otázku, děkuji za krásné odpovědi. Závdavkem přidávám několik pořekadel z první poloviny 19. století tak, jak se zachovaly v díle J. V. Svobody, a které se v té době učívaly předškolní děti podle jeho Školky.

Poslušné dítky jsou krásné kvítky.
Bůh nás živí, potěšuje, všecko dobré uděluje.
Myj obličej, česej vlásky, čistotou svou dojdeš lásky.
S Bohem začni vždy své dílo, podaří se ti až milo.
Kdo pořádku nemiluje, sám si škodu způsobuje. 
Pozdravení zdvořilé bývá každému milé. 
Kamením kdo hází, hanba ho provází. 
V srdci hněv a zlost škodlivý je host!
Kdo se zlobí, svého zdraví, nenadále sám se zbaví.
Nikdy ohněm nehraj sobě, sic na škodu bude tobě.
Dítky, píti nemáte, jste-li právě uhřáté. 
Uhřátý kdo náhle pije, samý jed do sebe lije.
Nikdy nečiň, co je zlého, neujdeť zlé trestu svého.

Nebuďte holčičky mlsavé kočičky. 
Nebuďte, kloučkové, mlsní kocourkové.

jen tak na okraj...

Hmm,
jen, co jsem napsala, že mám jiné starosti, objevil se mi od některých z vás na e-mailu dotaz, jaké že starosti vlastně mám, že Vánoce ještě nechystám?
Chce se mi napsat, že ani se neptejte :-))... a přemýšlím, jestli mám odpovědět..., jestli to opravdu chcete slyšet (číst).
Tak jen naznačím - sháním peníze na dofinancování dotací (spoluúčasti a víceprací) při letošních opravách toho mého oblíbeného, zamilovaného kostela v Ostravě-Hrušově. Tentokrát jsme opravovali nárožní fiály - cihlové věžičky. A chybí nám finance, které musíme uhradit do konce roku (tedy nejlépe do konce příštího týdne). Jak víte, organizovali jsme benefiční koncert, napsala jsem asi 30 prosebných dopisů potenciálním sponzorům... vše marné. Jsme pořád tzv. v háji... a slovo restituce už nemůžu ani slyšet, nás se tak nějak totiž prozatím netýkají.
Chtěla bych péct cukroví, starat se o přípravy Vánoc, plánovat úklid, a pečení a smažení a toto všechno, ale prozatím jsem "zaseklá" v tomto.
Tož tak...
každý si je prý svého štěstí strůjcem... ale my, co se o ty opravy kostela staráme, za tuto situaci fakticky nemůžeme. A pomoc v nedohlednu.


Dalekáť cesta má, marné volání :-))

P.S. A učitelka ve mne se nezapře - řekl kdo? A kde?

11. 12. 2014

Den sedmnáctý - byla jedna babka...

Povídala jsem si dnes se sestrou. Ne zdravotní, vlastní :-)))
O jejich vnoučátkách, o pečení cukroví, o vánočním úklidu, i o krůtě na mražáku.
Ono prý ty Vánoce opravdu budou. Už to tak vypadá, že jako fakt.
Mám zatím jiné starosti. A mrzí mě to.
Ale snad bude líp a Vánoce přijdou i k nám...


Otázky osmnácté, pro pedagogy:
Když si tak čtu Vaše odpovědi, napadá mě, že vám nedávám žádné zajímavé otázky, jen takově protivně vědomostní. Napravím se....
Třeba: proč se říká: jaká matka, taká Katka? A je to pravda?
Vzpomínáte si někdy na nějaké přísloví z dětství, které vám uvízlo v paměti až dodnes? Pokud ano, které to bylo? A jaký podle vás mělo nebo má výchovný efekt?


Otázky osmnácté, pro filosofy výchovy:
Taky vás se ptám tak nějak nevesele, truchlivě..., tak zkusíme jinak?
Můžeme vychovávat děti k chuti žít?
Pomohlo vám samotným k chuti žít nějaké pořekadlo či říkánka, nebo přísloví z dětství?Pokud ano, které to bylo?A jaký podle vás mělo nebo má výchovný efekt?

A otázka pro všechny: 
Jaký výchovný efekt měla nebo má asi tato říkanka? Byla jedna babka, prodávala jabka, za děravý groš, prodala jich koš? :-))


10. 12. 2014

Den šestnáctý - co lze a nelze

Byla jsem dnes "poprosena" o pozitivní přístup. O dobrou náladu.
Můžeme vlastně prosit o kde co,
ale o hodně věcí prosit nelze.
Co vlastně v životě můžeme?

Ptáte se někdy sebe samých, co můžete?

Je to takové zvláštní. Někteří lidé si myslí, že mohou všechno.
A jiní zase ví, že ne.

Nebezpečné to je pro vychovatele a učitele (domnívat se, že jsou všemocní).


Otázky 17, poněkud znepokojující, pro pedagogy:
Jaké jsou učitelovy kompetence?
Jaké jsou základní pedagogické principy, nebo-li zásady?
A jedna veselá: co nejvíce radosti učiteli udělá?
"Děláte" rádi radost?


Otázky 17, uklidňující, pro filosofy výchovy:
Tři nutné postuláty I. Kanta... aneb jak vysvětlit, že se vaří voda :-)) (schválně, jestli pochopíte otázku).
Práce smutku a práce vzpomínek.... s čím a s kým souvisí?
Jak se radost "dělá"?

9. 12. 2014

Intermezzo č. 3: tichá noc

Dnes je 9. 12.,
devátý den měsíce prosince.
Před 29 lety byla tato noc poslední nocí mé maminky.

Nebyla jsem s ní.
Na svátek Lucie (na její vlastní svátek), při posledním rozloučení na našem hřbitově, zazněla píseň
i pro ni: tichá noc, svatá noc...
Po dlouhá léta
jsem nemohla tento nápěv snad ani cítit..., natož slyšet, natož zpívat.

Za tichých nocí se rodíme,
za tichých nocí se milujeme,
díky tiché noci žijeme

za tichých nocí umíráme.

Neptejme se proč...


J. A. Komenský: "Stůj v losu svém až do skonání svého, užívaje potěšení, k němuž jsem tě přivedl, s radostí." 

Otázka dnešní navíc pro filosofy i pedagogy:  Víte, ze kterého Komenského díla tento výrok pochází?

Den patnáctý - před horou vysokou

Stojíme před horou, horou vysokou.
Čeká nás stoupání. Zatím jsme se jen tak "procházeli..."

Ale nyní je třeba na chvíli sednout do trávy a nabrat sílu.
Odpočinout si před výstupem.

A buďme za to rádi. Tento svět nám totiž příliš odpočinku nedodá. Všichni někam běžíme? spěcháme? pracujeme?
Žijeme ještě vůbec?

Tak usedněme na chvíli do trávy (u svých počítačů), zahloubejme se do svých myšlenek a do svých snů
a nechejme se kolébat
na vlně věčnosti

než vystoupíme na vysokou horu...


Otázky šestnácté pro filosofy výchovy:
Má srdce logiku?
Pokud ano, jak se dá vysvětlit nelogická logika srdce?
Je člověk křehkou bytostí, ve které je ukryt ráj? Je to možné?
A co na to... hmm, co na to Pinocchio?



Otázky pro pedagogy:
Na co si dávat "pozor" při komunikaci s dítětem - žákem? Na které tzv. negativní efekty?
A jaké znáte typy učitelů? Měli jste Vy sami nějakého oblíbeného? Zůstal vám v paměti nějaký ten "Váš pán", "Vaše paní" učitelka? Jaký, jaká byla?  

den patnáctý jen tak - tápání

Tápu, tápu tmou.
Nevidím cestu.
Motám se v kruhu.

Jediná jistota?
Když budeš,
budu




P.S.: Vzkaz pro putující:  pokračování putování dnes kolem 22.00 hod.

8. 12. 2014

Den čtrnáctý - mezi světlem a tmou

Pondělní ráno.
Hm. Napadá mě: ráno raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala...

Máme ještě vůbec ráno raníčko
prádlo v uzlíku?
Časy se mění.
Jde o to, jestli k dobrému.
A jde o to, co je dobré, a co je zlé.
A jestli to poznáme, když se s obojím setkáváme.

Kdysi prý prohlásil F. M. Dostojevskij, že se ptá na všechno, kudy chodí.

Také se ptám. Na všechno.
Jen jestli to je vůbec co platné a k něčemu dobré :-) ?



Otázky patnácté pro pedagogy, bloudivé světem, a proto velice rozsáhlé: 
Jsou nějaké pojmy v pedagogice vůbec co k čemu? Pomáhají nám vychovávat a žít?A jaké znáte "nejdůležitější" pojmy?
A co naši rodiče? Jaké jsou pozitivní a jaké negativní role rodičů ve výchově?


Bloudící otázky pro filosofy výchovy:
Jak to je s dobrem a se zlem? Jak se dají chápat? Poznáme, co je dobro a co zlo v našich životech?
Jak chápal příčiny zla P. Teilhard de Chardin? A souhlasíte s ním?
V čem spatřujete příčiny zlého Vy samotní?
A co na to I. Kant?


P.S. Děkuji, že jste tady...


7. 12. 2014

den třináctý - štěstí?

Co v životě hledáme? Kam spěcháme, co chceme?
Takové běžné otázky, na které se dá celkem běžně odpovědět.
Možná to je .... kdo ví co.

A přitom to jsou jen chvíle, okamžiky, záblesky.
Vteřiny.
Svět je utkán ze samých vteřin...

Náš kocourek svůj boj nevyhrál.
A já si uvědomila, jak šťastný byl můj tatínek, když byl s ním.
Jak krásné, vzácné, jedinečné ty okamžiky jeho, jeho štěstí, byly.
A žádný dárek, nic mu ty chvíle nevrátí.
Omlouvám se, musela jsem to napsat, zasáhlo mě to.
A moc prosím - važme si těch chvil, kdy jsou šťastní lidé kolem nás, ti naši nejbližší, ale i vzdálení.
Chtějme radost pro lidi kolem sebe,
protože radost druhých je štěstí, které trvá
někdy jen okamžik.

Otázky pro pedagogy:
Jaké jsou cíle výchovy? (Můžete vyspecifikovat podle více autorů?)
Myslíte si, že je jednodušší nebo naopak složitější v dnešní době vychovávat?
A co na to J. A. Komenský?

Otázky pro filosofy výchovy?
Jak vnímal člověka J. A. Komenský? Znáte jeho pojetí člověka jako bytosti tří světel?
Může být bolest dobrem?
Co myslíte, mají zvířata duši?

den třináctý - druhá adventní neděle

Máme druhou adventní neděli - už by měla hořet druhá svíčka na našich adventních věncích.
Jak jsem si našla (vygooglila), je to:

svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle, příchod Lásky na svět.

Na třetí adventní neděli Gaudete (Radujte se) je zapálena růžová svíčka, zvaná „pastýřská“, která  představuje radost. Čtvrtá svíčka je nazývána „andělská“, a představuje mír a pokoj.
A jen tak pro zajímavost: 
Někdy je totiž adventní věnec se svíčkami ve čtyřech barvách - fialové, červené, růžové a bílé. Zapalují se v tomto pořadí. Svíčky jsou také spojeny se jmény odpovídajícími liturgii adventu každou neděli:
Izaijášova, Janova, Pastýřská a Mariina svíčka.

Tak pěknou adventní neděli, jejímž symbolem je láska :-))


6. 12. 2014

k dvanáctému dni jen tak

mé opuštěné dlaně
jsou plné něhy
tolik by chtěly dát
radost a štěstí

mé opuštěné dlaně
otevřené k nebi

intermezzo č. 2 mikulášské

K nám domů nikdy živý Mikuláš nepřišel.
Dárky vždycky nadělil na talíře na vnitřní okenní parapet.
Pamatuji si, že jsem docela dlouho přemýšlela, jak to vlastně dělá.
A proč ve školce Mikuláš byl, i když hoodně podobný paní ředitelce (tenkrát soudružce)
a k nám domů ne a ne přijít, ani s čertem, ani s andělem.
Dětská dušička to ale přijala jako fakt a a už nepátrala.

Až letos. Při rodinném sezení přišlo - po tolika letech!!  najevo,
že jednou k nám ten čert, Mikuláš a anděl přece jen přišel.
Ale já byla ještě malinká, rozumu nepobralá (dodnes to někdy trvá:-)),
a tak si to nepamatuji. Přišli ti tři a tak vyděsili mého nejstaršího bratra, který tolik ječel,
a měl takové to trauma,
že si maminka řekla, že toto už nikdy.
A tak jsem kvůli bratrovi navždycky o Mikuláše přišla.

A poprvé - poprvé za můj život včera nepřišel ani na ten okenní parapet nic dát... děti už nejsou doma a ve víru starostí se na to zapomnělo. Až na telefonní hovor s bratrem. Bylo slyšet, jak je v nějaké veselé společnosti. Na můj dotaz odpověděl, že přece s celou rodinou slaví Mikuláše...

Takže on od dětství a pořád, a já kvůli němu nikdy a teď už taky ne.
Život není fér:-))

den dvanáctý - děti, volný čas a nefeš

Jako kdybych ještě nepoložila žádné otázky.
Takový mám pocit.
Tedy žádné podstatné...
Taky se vám to tak zdá? A to už máme dvanáctý den poutě. A pořád jdeme tak nějak zlehýnka, bez zátěže, jen si tak zvolna kráčíme, jako kdyby nic...

kolikrát to tak je i v životě. Jdeme si jen tak
jako kdyby nic
a pak najednou bác...
a krok za krokem se změní v běh.


Otázky třinácté pro pedagogy:
A co děti, mají si kde hrát? A jak to je s volným časem? Znáte nějaké teorie?
A v čem spočívá kvalita života?
A co na to Mirek Dušín? (Rychlé šípy - J. Foglar)

Otázky třinácté pro filosofy:
A co naše duše? Běží životem s námi?
Které pojetí duše se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jak se má Vaše nefeš?



5. 12. 2014

jen tak...

Dnešního rána jsem zažila pro mne něco hrozného.
Máme kocoura, tedy můj 88letý tatínek, který ho má hrozně rád. Ten kocourek přišel letos na jaře o pravou zadní nožku. Bylo to náročné období i pro mne, protože se mu rána nehojila, jak měla a skoro denně jsem s ním po dobu 14 dnů chodila na ošetření na veterinu.
Kocourek se ze všeho vzpamatoval. Až dnes. Zcela náhodou jsem byla dopoledne doma a také zcela náhodou jsem šla dávat koňům seno ne jako vždy, přes dvorek, ale přes naší ulici. A sousedovic foxteriéři se tam rvali doslova jak dva psi. Vracela jsem se za chvíli stejnou cestou zpět, a najednou vidím, že něco mají mezi sebou na zemi a rvou to a kousají
a byl to náš kocourek, bezbranný, bez té jedné nožky nedokázal utéct, a oni ho měli mezi s sebou jak hadr...
sousedé měli zamknutou branku a tak jsem se tam nemohla ani dostat a zachránit jej. Asi jsem nepříčetně na ty psy řvala, protože soused nakonec přiběhl. Ten kocour už ležel na zádech s pacičkami nahoře a vypadal, že už nežije.
Vzala jsem ho do náruče - dýchal. Položila jsem ho do jeho pelíšku. Jeho hlavička mi zůstala na dlani... po chvíli se chtěl postavit, ale skácel se...
Teď je po operaci, spinká...
žije.
Poprvé, poprvé jsem dnes zažila a viděla takto prudký útok zvířete na zvíře.

Vím, že to je příroda.
A že lidé jsou horší.
Ale nepřestává mi být z toho úzko.

Den jedenáctý - "dárkování"

Jsou dny, kdy si dáváme dárky.
Dárkujeme se :-))
Ke konci roku těchto dnů tak nějak přibývá.
Dárky nosí Mikuláš, posléze Ježíšek...
Všimněte si, obdarováváme se na konci roku. Jako kdybychom tím chtěli, možná, dohonit to, co jsme během roku zanedbali. dát najevo lásku tam, kde jsme ji opominuli nebo kde na ni nebyl čas.
Tak aspoň někdy...
Je to v podstatě hodně krásné, ale zároveň smutné.
Že ano...

Otázky dvanácté jsou "dárkovací": dávám vám dnes na naši pouti dárek. Odpočinkový den. Tedy bez otázek...
a to jak pro pedagogy
tak pro filosofy výchovy

4. 12. 2014

den desátý - Barborky

Někdy je dobré dodržovat tradice.
Aspoň já je mám ráda.
Na Ondřeju, Ondřeju, já ti plotem chvěju, jsem tentokrát v zápalu práce zapomněla. 
I na svatú Kateřinu.
Ale dnes je Barbory.

Byla jsem nakrmit teď, už za tmy, naše koně. Kobylka zařehtala na pozdrav.
Kbelíky s granulemi jsem jim nachystala rovnou pod třešeň.
Na nebi už svítil měsíc...
A téměř omylem, nechtěně, jsem zavadila o třešňovou větev.
Zlehka jsem si jednu ulomila

Snad vykvete...


Otázky (už 11?) zvídavě vlezlé pro pedagogy: 
Jsou tradice ve výchově důležité? 
Dodržujete Vy sami nějaké tradice? Čím jsou pro Vás přínosné či vzácné?
A abychom nezapomněli na otázky, vztahující se k pedagogice: jaké znáte přístupy k pedagogice? 
Mají třešňové větvičky, tzv. barborky, něco společného s pedagogickými principy, neboli zásadami?


Otázky pro filosofy výchovy nejprve lehce rozverné, poslední jedna ukrutně těžká :-)
Které pojetí člověka odpovídá tradicím a pověstem s nimi spojenými?
Proč se na svátek sv. Barbory dávají do vázy zrovinka třešňové větvičky?
A co na to postmoderní svět  a pojetí duše?

Intermezzo č. 1: Dušička maličká

Mám dušičku. Maličkou. Bojácnou a chvějící se. I když na to - prý - nevypadám.
Mám dušičku. Takovou stísněnou. A zároveň radostnou a prosvětlenou. Těšící se.
Plnou naděje.

Zítra pořádáme benefiční koncert. A dušička se chvěje :-))

V předvečer svátku sv. Mikuláše budeme s několika studentkami s kasičkami, půjčenými z Charity, prosit o finanční podporu na opravy kulturní památky, mnou milovaného kostela, lidi, kteří se zastaví nebo jen projdou kolem námi pořádaných koncertů.
Možná nás ti oslovení lidé pošlou do háje nebo víte kam.

A tak mám malou dušičku...
Bojácnou
chvějící se, stydlivou, na útěku
a zároveň plnou odvahy.

Pokud vůbec nějakou dušičku ještě mám...

3. 12. 2014

den devátý - jdu si tak světem

Jdu si tak světem a vlastně ani nevím, kam.
Jen někdy to tuším.
Chtěla bych vědět, znát, chápat, rozumět
a mívám pocit
že nevím, neznám, nechápu, nerozumím
už vůbec ničemu.
Ani tomuto světu.

Otázka desátá pro filosofy výchovy: 
Jaká znáte paradigmata a co si o nich myslíte? Pomohou nám žít a pochopit člověka?

Den devátý - desátá otázka pro pedagogy

Co děti nejvíc potřebují?
A nejen děti. Co potřebujeme také my, dospělí?
K životu vlastně jen málo z toho všeho, co bychom si přáli.

Jak jde čas, a já tak nějak s ním, potřebuji, aspoň si to myslím, čím dále tím méně.
Ke štěstí stačí ...
(hmm),
třeba jen voňavé ráno a v něm lidé, kteří v něm se mnou mají být.
Nebo všechno ostatní, když je, jak být má.
Nebo...
vlastně toho potřebuji strašně,
strašně moc.

Jak jste na tom Vy?
Co podle Vás děti nejvíce potřebují?

pozdrav v 00. 00 hod

zdravím všechny v 00. 00 hod.
V hodině nikoho, a v hodině všech. Krásný den :-))

2. 12. 2014

Den osmý: Na rozcestí

Dostali jsme se ve svém putování na rozcestí.
Naše cesty - cesta pedagogů a filosofů výchovy se zde rozcházejí. Půjdeme, půjdete ode dneška každý jiným směrem.
Loučíme se.

Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima. 
Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, 
každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. 
(Jaroslav Seifert)

S loučením je spojeno také setkání.
Takže nebojte, setkáme se - setkáte se - ještě i na této naší pouti.

P.S. Není to zvláštní, loučit se s někým, koho neznáte?
A otázka jen tak - známe se ve svém životě vůbec s někým? Nejsme navzájem jen "cizinci", kteří marně touží po setkání? 

den osmý - nesmělý sníh

Nevím, jak u vás, kdo čtete tyto řádky, ale u nás
padá venku první mokrý, takový ještě dešťový, ještě nesmělý sníh.
Hm. Taky je na počátku :-))

Vpustila jsem dovnitř naši černobílou kočku Mandy, ta se uvelebila naproti mému počítači na topení a spokojeně spinká. Očička zavřená, hlavičku na elektrickém zvonku. Spí si své sny a netuší,
že zvonky zvoní, když někdo přichází.
Ale tam venku přichází zima
a ta u vrátek nezazvoní a nezeptá se, smí-li dál.
Prostě je.
I bez nás.


Otázky deváté, těžké, tentokrát jen pro filosofy výchovy:
Jaká znáte pojetí dítěte? 
A jaké pojetí zde chybí? Které byste dodali Vy sami?
(Nápověda:  skripta Filosofie výchovy)

Otázky deváté, těžké, tentokrát jen pro pedagogy:
Jaké znáte výchovné metody a zásady podle pedagogů?
A jaká doporučení - metod, zásad, byste stanovili Vy sami? Co podle Vás v uvedených metodách a zásadách chybí?
(Nápověda : zápisky z přednášky nebo i na tomto blogu to někde je :-))

1. 12. 2014

k sedmému dni jen tak...

O čem je život?
O Tobě.
O čem je láska?
O tvých snech.

O čem je touha?
O vánočním stromku kdesi v oblacích.
O zasněných nocích
kdy máš v očích
jiskřivý smích

den sedmý - splnilo se...

Sedmý den putování.
Chtělo by to zastavit se, vydýchat. Čeká nás stoupání...

A co potom? Pád?
Ne, nebojte se. 
Vzpomínáte ještě na vánoční koledu? Splnilo se Písmo svaté, radujme se v Pánu...
Vánoce jsou o splnění. O naplnění touhy, očekávání, splněných slibech
o konci roku
splněných úkolech

ukrytých v tajemné noci

padneme pod stromečkem a budeme se radovat.
Splnilo se, je hotovo.
A znovu před startem...
Protože kde je hotovo, nové začíná.

Otázky osmé, radostné, ještě stále společné:
Kdo okny své lásky vidí svět?
A vidíme svět láskou? Není to jen iluze? Taková ta "vánoční?"
A co zima, mráz?
A co na to Mikuláš? 

První malé zastavení na cestě: malá rekapitulace

Pondělí. Už týden spolu putujeme. To to ale utíká, že?
Jako život sám o sobě. Není čemu se divit.
Dostávám od vás od některých odpovědi každý den, a tak s některými putujeme takřka ruku v ruce.
Děkuji vám za to... Hřeje to u srdce (i přes ten divný nečas venku). 
Jen dvě malé věcičky si upravme na další cestu:
za prvé nešťastný Ikarus nebyl Ikarus, to je autobus :-)), (a ani na pana Nohavicu jsem u toho nemyslela)... ale Íkaros...
a za druhé, v některých odpovědích, týkajících se výchovy, od vás čtu, že to je formování člověka a že být vychován znamená umět pozdravit, poprosit, poděkovat, atd.... což není tak zcela a úplně pravda. V odpovědi na tyto otázky prosím, promyslete si : neformujeme, pouze rozvíjíme a být vychován znamená být životně zdatný: tedy být schopný žít samostatně, zodpovědně, smysluplně a tudíž i dobře....

30. 11. 2014

Den šestý - čekání

Advent.
Řítí se na nás ze všech stran.
Předvánoční doba je tady.
Měla by být o radostném očekávání.
Ne měla, je.
O radosti, o štěstí, o pozitivním naladění, o kráse, o nostalgii,
o lásce
a o dětství.

O čtyřech svíčkách na adventním věnci.
O rorátech. O: Ejhle, Hospodin přijde.

Být tak znovu dítětem, vstávat za tmy a jít v mrazivém zasněženém ránu
s prokřehlými prsty
s maminkou na roráty...
vnímat vůni pečícího se vánočního cukroví
a těšit se a čekat na co? Přece na Ježíška.

Být tak znovu dítětem...


Dnes je neděle, nedělá se :-))) Tak tedy, pro tuto neděli bez otázek.
Možná jen jedna jediná, zapeklitě svízelná:
Chtěli byste být  znovu dítětem?
Pokud ano, pokud ne, proč?
aha, tak tedy otázky vlastně dvě...

29. 11. 2014

den pátý - prométheus a oheň

Původně jsem se na to tentokrát ptát nechtěla.
Na co?
No na Prométhea. Prý dal přes zákaz bohů lidem oheň a byl za to potrestán.
Avšak oheň od té doby hořel a hoří...
Jako dobrý sluha, jako špatný pán.
Stejně jako technika. Je dobrou služkou, ale špatnou paní...

Sobotní otázka pro filosofy výchovy:
Které další znaky kromě Prométheova spádu můžeme chápat jako "znaky" postmoderního světa?

Sobotní otázka pro pedagogy:
Co děti a počítač? 

Sobotní otázka pro všechny: 
A co na to Ikarus? Souvisí se současným dětstvím?

28. 11. 2014

den čtvrtý - jaký je svět

Svět.
Jaký je vlastně tento náš svět?
Je krásný, dobrý, vlídný, úžasný, nepochopitelný...
tajemný
náš...
Když řeknu náš, tak čí? Čí vlastně je?

Vzpomínám na báseň kdysi kdesi se základní školy.
Říká se v ní:
Copak je tvůj ten svět?
I podiví se školáče:  a není?


Otázky páté zapeklité společné pro filosofy i pedagogy:
Jaký je podle vás dnešní svět?
Je takový, jakým ho chcete mít?
Pokud ne, proč tomu tak není?

A víte, ze které básničky a koho cituji? 

27. 11. 2014

Člověk je jen...

Jako bonus pro nás putující přidávám dva mé oblíbené citáty o člověku a o světě. Každý z jiné doby (a v jiném stylu):


Člověk je jen vánek pouhý
i kdyby stál pevně
každý žitím putuje jak  přelud

hluku nadělá, ten vánek pouhý...

-----------------------------------------------------------------

Svět je jen kupka sena, a lidé osli, co se o ni perou :-))





Den třetí - shledání...?

Dostala jsem letos na jaře od manžela krásný dárek. Kabelku. Prostě takovou tu vysněnou, do které se zamilujete na první pohled.
Pořádáme příští týden před Mikulášem benefiční koncert, a tak jsem včera jela z práce, obtěžkána šesti kasičkami, vypůjčenými z Charity, pěkně srovnanými ve dvou igelitkách, a s dvěma svými taškami a mou milovanou kabelkou. Na Karolině jsem vystoupila, na chvíli si sedla na lavičku a čekala na další tramvaj. Ta záhy přijela. I nastoupila jsem.
Stojím tak v té tramvaji, a koukám se ven, a vidím, že tam na lavičce má kdosi tutéž kabelku, co já. Ale je tam chuděra tak sama, samotinká.
Proč... To musí být ale divná osoba, která ji tam tak nechala...
Po chvíli tohoto hlubokého zamyšlení mi došlo, že tou osobou, 
která tam tu kabelku má, 
jsem patrně já...


Otázka čtvrtá, ranní, bloudící, přemítavá a k zamyšlení, pro pedagogy i filosofy:

Kdo je člověk? Jak byste jej charakterizovali (můžete se opřít o teorie, ale také o svůj vlastní názor).

26. 11. 2014

den druhý - ranní kuropění

Na putování je nejlepší, že je nejen tajemné, ale že putujeme neustále.
V každou denní, noční, v jakoukoliv dobu.
Proč?
Protože žijeme. Žijeme v čase. Za ranního kuropění, za večerních červánků, za ranní rosy, za přívalů deště..
V zimě, v horku, v teple , v chladu...
V bolesti i v radosti, v lásce (i v nenávisti?) žít se prostě musí.
A protože jsme se na naši pouť téměř ze startu rozběhli,
jdeme svou poutí
v kterýkoliv čas.




Otázky třetí, v nočním tichu, společné (zatím) pro pedagogy i filosofy:


A co láska a výchova?
A temná noc a rozzívané ráno?
A je rozdíl mezi láskou mateřskou (tzv. being) a otcovskou (tzv. dependent)?A co Vy na to?:-)

25. 11. 2014

Zastavení první

Na počátku.
Očekáváme - očekáváte - příjemnou cestu.
Cestu, která je svým způsobem důležitější než cíl.


Tak to je i se životem.
Pořád se na něco těšíme, něco čekáme, pořád jsme na cestě.
Pouzí poutníci... životem, láskou,
někdy i slzami.
Putujeme světem "slzavého údolí."
A jak je přitom krásný...




Otázky druhé, mírně zákeřné, pro filosofy i pedagogy zároveň:


1. Čím se vyznačuje vychovaný člověk? Co znamená: "být vychován?"
2. Schválně, kdo řekl, že člověk je jediný tvor, který "musí být vychováván"?
3. A jak souvisí výchova s lidskými potřebami?
4. A co s tím má společného komínek humoru na našem domečku?

24. 11. 2014

Na počátku pouti

Dobré ráno všem,
tak jsme na počátku - začátku naší pouti.
Píšu raději počátek, protože to více vystihuje daný smysl. Být na počátku znamená vrátit se zpět, do původního, počátečního stavu všeho.
A vracet se na "ono"místo znamená nechat za sebou všechny pozitivní i negativní zkušenosti.
Jak říkávala má profesorka filosofie, znamená to nenechat se nikdy a ničím otrávit, ani vlastním životem ne.
To začátek je o něčem jiném, ten začíná i v průběhu něčeho, co už je. Ale počátek se počíná.

Takže máme dobré botky do robotky, jsme dobře naladěni a umíme se vrátit k počátkům...
Takže jsme na startu :-))
Přeji pěkné putování...


Otázky č. 1 zahřívací pro filosofy výchovy:
Jak souvisí "počátek" s tím, čím je filosofie?
A čím pro Vás filosofie vlastně je?Jak ji vnímáte a chápete Vy samotní?


Otázky č. 1 zahřívací pro pedagogy:
Může být také výchova nějakým "počátkem"? 
A čím je pro Vás výchova? Jak ji vnímáte a chápete Vy samotní?


Otázka zbloudilá velice osobní č. 1 pro všechny: 
Chcete se na našem putování vracet také ke svým počátkům? Jste na to dostatečně připraveni? :-)
A pokud ano, víte proč a jak? Co od našeho putování očekáváte? 




23. 11. 2014

malý povzdech před poutí

Mé botky samochodky
už jsou vyšlapané
a k putování po cestách
se již nehodí

bolí na nohou
občas tlačí
a puchýře pukají
a někdy dohánějí
poutníka až k pláči

ale nevadí
protože:
tam někde vysoko
je slunce a oblaka
a vše, co k tomu patří


dobré botky do robotky

K přípravě na cestu patří hlavně - dobré botky.
Do robotky :-))
Protože ono to je práce, takto někdy putovat.
Putovat světem, městy, přes hory a doly
a svými myšlenkami
to není jenom tak.
K tomu musí být dobrá nálada, a chuť
a hlavně hodně síly, která plyne z té dobré nálady.
A také lásky je potřeba.
Protože láska nezná námahu, jak říkával náš starý dobrý kamarád
Komenský.
Takže si připravme hromadu toho, co nás nezmůže,
a tiše se připravujme
na cestu...

21. 11. 2014

Malé předvánoční putování 2014 - prolog

Co si vzít na cestu?
Náruč plnou starostí?
Odvahu?
Své vlastní sny?
Lásku i smutek,
spoustu bolesti?

Nejen to.
Přidáme si k tomu
trochu dětské radosti
na společné pouti
tou starodávnou, tajuplnou, krásnou,
adventní cestou

ke štěstí....

?


Co si vzít na cestu?

Vidím - podle komentářů :-))), že se pilně připravujete na cestu.
Co si tedy vzít s sebou?
Jaká budou pravidla?
Putovat začneme v pondělí 24. 11. 2014. Každý den se zde objeví menší povídání, doplněné otázkami. Cesty budou dvě - pro pedagogy a pro filosofy výchovy. Bude to jasně vyznačeno, takže se nemusíte bát, že budete bloudit po jiných stezkách...
Povídání bude vždy doplněno otázkami. Otázek bývá více, někdy tři, čtyři, někdy třeba jen dvě. Putující odpovídají na všechny, i když někdy se objeví otázky velice osobní, a tudíž dobrovolné.
Odpovědi na otázky budete moci posílat na e-mail: mia.proki@seznam.cz, a to zcela podle toho, jak se Vám samotným bude chtít. Můžete každý den, nebo průběžně, nebo pak najednou až na konci putování. To bude záležet na vás samotných. Platí jedna jediná zásada - budeme putovat v klidu, bez stresu, bez zbytečného spěchu a hlavně dobrovolně. Kdo nebude chtít putovat, nebude muset...
I pro putující platí, že se zapíšou na daný termín zkoušky. Zkouška pak probíhá v rozhovoru nad putováním.
Do cíle doputujeme na Štědrý den...


19. 11. 2014

pozvání na cestu


Dobrý večer,
přijměte mé pozvání na cestu. Na malé putování předvánočním časem, dobou adventní.
Ano,vím. Je ještě čas...
Ale je dobré vědět, že nás něco hezkého čeká. Že je na co se těšit.
Protože těšení se, to je v životě a na světě to nejkrásnější.

Takže se chystejme na cestu. Přemýšlejme, co vše si s sebou vezmeme,
jak velkou zátěž si pro sebe připravíme
a jak lehce se nám bude putovat
po stopách filosofie výchovy a pedagogiky.

Ještě je čas,
ale čas přeje připraveným
i v nečase...




3. 5. 2014

Na konci cesty?

Ptáte se mne někteří, jestli jsme už u konce.
Jsme a nejsme :-)
Faktem je, že už patrně žádné další otázky klást nebudu. Možná až u osobního setkání nad naším putováním.
A ano - nebyl dán přesný termín odeslání - snad jen, že nejpozději tři dny před zkouškou či zápočtem.
Jenže termíny jsem ještě nevypsala - vypíšu :-) co nejdříve...
Přeji pohodové další putování studiem i životem,
mp

2. 5. 2014

hrdliččin hlas...

Tak máme prvomájovou noc.
Pozdní večer, první máj...
jo jo

lásky čas,
když hrdliččin "řval" ku lásce hlas.
Nikdy jsem nechápala, proč zrovna vyřvával, než jsem pochopila, že vyzvával
vlastně vyzýval :-))
Jsme všichni vyzývání k lásce
s hrdličkou i bez hrdliček


30. 4. 2014

Noc čarodějnic a kouzel

Přemýšlím, jestli to je vůbec vhodné - ukončit naši pouť zrovna dnes večer, dnes v noci.
Je přece čaro-dějná noc. Keltská noc ohňů, které vše zlé očišťují, noc, kdy i květiny mají tajemnou a magickou moc.
U nás ve Slezsku se věřilo na kouzelnou bylinku Přiďkumě, která dívce, pokud ji o půlnoci utrhla, přičarovala jejího milého...
Jinak mládenci házeli do vzduchu různé kůly, a to v době, kdy ohně na stráních již naplno hořely. To proto, aby odehnaly čarodějnice, které v tuto noc kroužily v povětří a hledaly, kterému stavení by mohly ublížit.
A hospodyňky sázely v blízkosti stavení i chlévů šeříky, které mají také magickou moc - jejich květy odhánějí všechny zlé síly a nepustí je dál...
A také se této noci říkalo filipojakubská...
Beltain, filipojakubská noc, noc čarodějnic, nebo také Valpuržina noc
nám začíná.
Tak se opatrujte a dávejte na sebe pozor, aby se vám zlo vždy jen vyhýbalo a nikdy vás neuchopilo do své moci...


Otázky dvacáté páté: 
Které z otázek se Vám osobně nejvíce líbily?
Co si budete z pouti nejvíce pamatovat? Pokud si tedy vůbec něco pamatovat budete?:-)

29. 4. 2014

Beznaděj

Přiznám se, dnes se mi ani nechce psát.
Myslím na to, jak pozorujeme příběh ženy, která ve své podstatě neví, co se svým životem.
A je mi z toho úzko, jak si my, lidé, navzájem vlastně neumíme pomoci.
A jaké to asi muselo být, jít proti jedoucímu vlaku a sednout si před něj...

Omlouvám se.
Jaká asi musela být, jak až hluboká může být beznaděj spojená se zoufalstvím?


Otázka dvacátá čtvrtá, kterou jsem na tohu-vabohu ještě nikdy nepoložila:
Co si myslíte o smrti?

28. 4. 2014

Před předvečer

Před předvečer
čeho?
Svátku čarodějnic.
Nevím, jak Vy, ale já měla a mám čarodějnice ráda. Už i to slovo se mi líbí.
Čarodějnice čaruje. Působí čaro-děje.
A čaro je něco, co Vás očaruje - krásou...

A je přece tak krásné být očarován. Krásou, láskou, dobrem, štěstím, životem.
A hořet
a létat k oblakům
jako jiskérky
čarodějných dějů...

Otázky dvacáté čtvrté nevhodně zvídavé:
Byli a jste v životě někdy, nějak, někým očarováni?
Nebo fascinováni?
A co na to Baba Jaga?
(Jak jsem si všimla, ještě nikdo jste mi v odpovědích nenakreslili žádný obrázek. Že by teď byla vhodná příležitost? Nakreslili byste mi svou čaro-dějnici?Pokud ano, moc děkuji...)

27. 4. 2014

Před vrcholkem poutě?

Tak, a jsme před vrcholkem našeho putování.
Vždycky mi to strašně rychle uteče. Je nebezpečné takto putovat - už i proto, že je mnohem více patrné, jak rychle utíká čas.
A mne "běh" času děsí.
Však je také podle P. Teilharda de Chardina jedním z příčin zlého. Proč? Protože čas v sobě skrývá neustálou změnu.
Čas je pohyb. Nebo neustálé trvání?
Můj otec mě v minulých dnech naprosto zaskočil. Čekala bych všechno, ale toto nikdy.
Však i on sám byl zaskočen.
Najednou se na jeho psacím stole objevil - hmm - průkaz pro těhotné.
Ne, nebojte se, ne jeho. Ale přesto s ním spojen - je to průkazka mé dávno (skoro 30 let) zemřelé maminky, když byla těhotná se mnou.
Zvláštní. A děsivé.
Vidím v duchu svou maminku, mladou, plnou života, v kabelce s tímto průkazem, s daty návštěv, někdy před půl stoletím.
Možná šťastnou, spokojenou, těšící se.
A brečím... nad časem, který je a není, není a je


Otázky dvacáté třetí vzpomínkově smutné:
Vzpomínáte si ještě na svou největší radost z dětství?
A na největší smutek?

26. 4. 2014

Pozvánka na zájezd :-))

BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ


BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽKód zájezdu: 010614
Termín: 01.06.2014 - 07.06.2014 
Cena: 7 200,- Kč 

POUTNÍ A POZNÁVACÍ ZÁJEZD 
s příběhy, povídáním, pohádkami, dobrou náladou,
krásnými místy a přírodou, v nádherném prostředí Francie,
jen my, historie a čas :-)
Fotogalerie: 
BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ 
klikněte pro detail 

Popis zájezdu: 
1.den: odjezd v 17 hod. z Ostravy, v 18 hod. z Olomouce, v 18.30 hod. z Prostějova, v 19.30 hod. z Brna, ve 22.15 hod. z Prahy, dále jen s bezpečnostními a hygienickými přestávkami přes Německo do Francie. 

2.den: kolem 13. hod. příjezd do ROUEN - přístav, který patří Francii zásluhou Johanky z Arku. Památník upálení světice, středověké uličky, katedrála Notre Dame. Ubytování hotel Formule1. 

3.den: snídaně. Dolní Normandie - Lisieux, bazilika karmelitky sv. Terezie od Dítěte Ježíše, prohlídka, mše svatá, LE MONT-SAINT-MICHEL (UNESCO) - opevněný románsko-gotický klášter na žulovém ostrůvku uprostřed mořských písčin v zátoce proslulé rozdílem hladiny mezi přílivem a odlivem. SAINT MALO - malebné město, přístav proslavený boji korzárů proti Angličanům. Ubytování v hotelu Formule1. 

4.den: snídaně. Bretaň - cesta k FARNÍM DVORŮM (komplex kostela, hřbitova, kalvárie, kostnice a vstupní brány) v St. Théogonnec, Guimiliau, Pleyben, Nocleh v Lorient - mládežnická ubytovna. 

5.den: snídaně. CARNAC - unikátní řady tvořené tisíci kamenů - menhirů, VANNES - město s hrázděnými domy a hradbami, středověká prádelna. TOURS - sv. Martin, ORLEANS - Johanka z Arku, katedrála. Nocleh ve Formuli1.

6.den: snídaně. PAŘÍŽ - ostrov Il della Cité - katedrála Notre Dame, sv. Eustach, fakultativně oběd (7,5 Eur), Mont Martre - bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Večerní návrat do vlasti.

7.den: Návrat v odpoledních hodinách.

Stravování: 4x snídaně
Ubytování: 4x ubytování ve 3lůžových pokojích, v mládežnické ubytovně vícelůžkové pokoje

Cena zahrnuje: 
doprava autobusem, 4x ubytování, 4x snídaně, všechna pojištění (léčebné výlohy, storno zájezdu, úpadek CK), průvodce.

Cena nezahrnuje: 
vstupné a kapesné 50 - 80 EUR

Nástupní místa: 
Ostrava, Olomouc Prostějov, Brno, Praha 

Zájemci  hlaste se  u mne!! Budu moc ráda, když se přidáte a pojedete s námi...  Nejen školou a prací živ je člověk :-) a zájezd to bude krásný








25. 4. 2014

mezihra (teprve druhá)?

Tak si tak někdy přemýšlím o životě.
O sobě, o Tobě, o nás
o kočce na plotě

o ptácích v oblacích
a trávě pod nohami
o minulosti, o dětství
i o lásce
mezi námi

možná je to všechno
jenom sen

nad ránem

na drátě s vlaštovkami


aprílově :-)

Dnes již máme 25. dubna. Tedy 25 aprílových dnů.
Uděláme si tedy aprílové volno?
Ale ne tak úplně - prosím, nakreslete aprílový obrázek. Nebo napište aprílovou básničku. Nebo pohádku, či písničku. Nebo aprílovou fotku.
Dle Vaší aprílové libosti :-)
A já Vám dám aprílové víkendové volno od otázek.
Může být?

24. 4. 2014

Hadi a štíři

Hadi a štíři,
vylézají na svatého Jiří.
Takže už vylezli.
Ať jsou vítáni :-)

Svátek svatého Jiří už bude za chvíli za námi.
A hadi a štíři před námi.


Otázky dvacáté druhé jen tak:
Na co byste se rádi zeptali Vy mne?
Chyběla Vám tady nějaká otázka, na kterou byste chtěli odpovědět, a ne a ne ta otázka zaznít?

23. 4. 2014

Druhá mezihra

Mezi tebou a mnou
je veliká propast
nicoty

Mezi mnou a tebou
je veliký most
k věčnosti

Dívám se na svůj obraz
nevím kdo jsem
jsem sama sebou?
jsem Ty


Nijaké ráno

Jiná jsou rána, zalitá sluncem,
jiná pak, když se slunce stáhne za mraky.
Někdy jsou rána usměvavá a radostná, někdy zasmušilá a smutná.

Dívám se oknem na naší zahradu.
Třešně už odkvétají.

Je ráno.
Takové nijaké...

Otázky dvacáté druhé vážné:
Je dobro dobrem a zlo zlem? Jak to je?
Žijeme "mezi" propastmi dobrého a zlého? 
Existuje "nijakost"?
Cítíte se někdy také tak?(Otázka osobní jen pro Vás, nemusíte odpovídat).

22. 4. 2014

Co vlastně potřebujeme

Kladu si tu otázku poměrně často.
Co my lidé vlastně k životu skutečně potřebujeme?
Abych byla v pohodě a v klidu, potřebuji nemít obavy, nemít strach.
A strachy a obavy mohou být různé - že "se" nestihne práce, že se nepodaří tamto a ono, že se stane to a to, že nebude to a no, a vůbec, že věci a lidé nebudou tak, jak mají být. Nebudou na svých místech.
Někdy se těším na sobotu a neděli, protože se v těch dnech dá tak nějak ukrýt před světem. Před povinnostmi.
O povinnosti, jak vznešené máš jméno! Řekl svého času I. Kant. A kdo ví, co tím vlastně myslel.
Co my lidé k životu vlastně potřebujeme?
Být na svém místě?

Otázky dvacáté prvé potřebami nasycené:
Co dítě potřebuje (aby ve výchově "bylo") podle paní Dr. Jiřiny Prekopové?
A co podle Vás? co potřebujete k životu?

21. 4. 2014

Dejte vajíčko malovaný

Dejte vajíčko malovaný nebo aspoň bílý...
budem šťastní chvíli...

Co je to být šťastný?
Nemít ničím zatíženou duši, mysl, srdce?
Nebo opačně?
Není štěstí právě v tom zatížení?
Kdo ví.
Ale zpět k těm vajíčkům. Bývaly to krásné zvyky a tradice.
Aspoň něco nám po našich předcích zůstalo.
Co tak asi zůstane našim dětem a potomkům po nás? Co zůstane po této naší generaci?
Televizní pohádky?
Hry na X-boxu?
Kdo ví?

Otázky dvacáté zvídavě vlezlé:
Proč jsou z hlediska výchovy tradice důležité? Pokud tedy důležité jsou?
Vzpomínáte (a třeba i nostalgicky) na nějaké své tradice z dětství? A je vám po nich někdy smutno?
A co dnešní děti? Hrozí jim ztráta dětství?



20. 4. 2014

Muži a ženy

Muži a ženy.
Takové pěkné téma.
A přitom tak - složité?
Možná odvěký problém. A možná odvěké souznění. Nebo jen boj a smír protikladů?
Ve své podstatě ale podstata lidského života.
Téma ke grotesknímu smíchu i k tragickému pláči.
Jak kdy, a
jak pro koho...

Otázky devatenácté, troufale upřímné:
Co my ženy a vy muži? Chápeme rozdílně lásku, život, svět, výchovu? Jsme skutečně až tak z jiného světa?
Lišíme se ve svých potřebách a měla by být proto i výchova rozdílná?
Otázka osobní, na kterou nemusíte odpovídat: vzpomínáte si ještě, jaké to bývalo u Vás doma? a ovlivnilo Vás to?


19. 4. 2014

Svátečně

Svátečně a odpočinkově.
Nebo odpočinkově svátečně?
Hm. Velikonoce jsou zvláštní svátky - svátky smrti a života.
A na ty svátky, až přijde velikonoční pondělí, malujeme vajíčka - kraslice a pleteme, dnes už asi jen kupujeme, pomlázky, karabáče a pečeme beránky a mazance a další tradiční jídla.
Svátky smrti a života a slunovratu a jara a plodnosti a já nevím čeho všeho.
Svátky unavených pesimistů i poživačných světáků i naivních nadšenců zároveň.
Svátky Vzkříšení.
A světla.


Otázky odpočinkově sváteční:
Čím jsou pro Vás Velikonoce?
Proč jsou symbolem Velikonoc beránek a pomlázka a vajíčko?
A co na to zajíček Králíček? 
A chudáček slepička? :-)


zpoždění....

Zavinily to České dráhy.
Myslím ten včerejšek. Nestihla jsem tentokrát nic napsat v daném dni, protože jsem nedojela domů včas.
Někdo asi skočil do kolejiště vlaku. A my - cestující - jsme nedojeli včas domů, protože....
tamten člověk taky už domů nikdy nepřijde.
Na Veliký pátek.

Zvláštní den.
V Praze už kvetou šeříky (na naší zahradě ještě ne), ale jinak pršelo a byla protivná zima.


Otázky sedmnácté pozdně velkopáteční:
Jaké znáte příčiny zlého chování podle P. Teilharda de Chardina?
A opačně položená otázka:: jaké jsou podle Vás "příčiny" dobra?
Kde tito dva - dobro a zlo - bydlí?  Dokázali byste si na toto téma vymyslet nějakou pohádku? Třeba pro malé uplakané děti?

17. 4. 2014

Smysluplnost

Život prý má mít nějaký smysl.
Velikonoce o smyslu jsou.
Co však znamená to: mít smysl?

Seděla jsem dnes u nás na zahradě, koukala na veverky, na kvetoucí stromy....

A nesmyslné smysl mělo.
Aspoň na chvíli.


Otázky šestnácté, smysluplné?
V čem podle Vás spočívá smysl života?
Znáte nějaké životní moudro o životním smyslu?
A co na to Malá mořská víla?

16. 4. 2014

Ještě jednou o duši

Ještě jednou malé zamyšlení o duši.
Možná se opravdu podle mínění starých Hebrejů ukrývá v těle jako květinka. Jako nefeš.
Možná opravdu vzkvétá nebo vadne nebo dokonce usychá podle toho, jak se o ni staráme.
Nefeška :-)
Nevím, jak už jsem psala, zda ji mám a jestli ji všude nosím s sebou :-)
Asi ano.
Všichni to aspoň říkají...
Vím ale, že někdy, když se něčeho bojím nebo strachuji, tak ji mám v sobě zatraceně malou.
Tak aspoň tak. O duši můžu pochybovat, jestli ji mám,
ale co vím je to, že v tomto světě mám někdy
opravdu malou dušičku...


Otázky patnácté odvážné: 
Míváte také někdy "malou" dušičku?
Myslíte, že by její strach mohla překonat P. Teilhard Chardinova "chuť žít"?
Nebo rovnou dvojí naivita A. Schweitzera?

15. 4. 2014

Duše

Duše.
Máte ji? Máme ji? Rozumíme jí?
Někdy se ptám své duše, kde je :-)
A jaká je.
Vím, raději bych se měla starat o úplně jiné věci než o nějakou duši.
Ale uznejte sami - láska duši sluší.
Duši nelze obléci, ta umírá - žije - je - nahá.
Pokud vůbec nějaká je...

Otázky čtrnácté, oduševnělé:
Jaká znáte pojetí duše?
Jak vnímáte duši Vy samotní?
A co na to nefeš?
Hmm - uměli byste "zachytit" svou duši?

14. 4. 2014

První mezihra

jsi mé nebe
peklo
ráj
studené slunce
zelená poušť

hořící duše
zmatené srdce

jsi nic, do kterého se propadám
a jsi všechno,
co mám
a nemám

Nebe, peklo, ráj

Člověk je i tak bytost trojitá.
Tělo, duše, duch.
Víra, naděje a láska.
Rozum, řeč a srdce.

Hmm. Jako dětské rozpočitadlo.
Nebe, peklo, ráj.

Otázky třinácté dětsky zapeklité:
Jaká byla Vaše nejoblíbenější pohádka z dětství?
Pamatujete si na nějakou svou oblíbenou říkánku až tak dobře, že byste ji mohlo napsat? :-)
Uměli byste nakreslit nebo nějak jinak vyjádřit svou nejoblíbenější pohádkovou postavu nebo hračku z dětství?


13. 4. 2014

Světélkujeme?

Člověk je prý bytostí tří světel.
Takto to aspoň viděl kdo? No přece Komenský.
Světélkujeme.
A někdy o tom, nemaje fosforu, ani nevíme :-)
Jaká že to tři světla máme? Světlo vnitřní, tedy světlo duše, světlo vnější, tedy těla, a světlo Boží, tedy světlo poznání, světlo vnuknutí.
Kéž by.
Někdy mám pocit (nebo dojem?), že se tak nějak jako lidé propadáme do tmy.

Však co by ne... světlo přece je znatelné a svítí pouze v tmách....

Otázky dvanácté, na Komenského navazující:
Proč je člověk podle J. A. Komenského člověkem vznešeným?
A podle kterých autorů tak tomu není?
A jak to vidíte Vy?
Svítíte? Světélkujete? 

12. 4. 2014

Vše je zavinuto

Vše je zavinuto v člověku, nic není třeba vnášet do člověka zvnějška, řekl J. A. Komenský.
Tam, kde je vaše srdce, tam je i váš poklad... jsou slova známá z Nového zákona.
Pokud štěstí a lásku nenalezneme v sobě, nenajdeme je nikde...
Dítě není zmenšenina dospělého člověka, je bytostí sui generis... tvrdil J. J. Rousseau.
Tak jak to vlastně je s výchovou dítěte?

Otázky jedenácté, těžce výchovné:
Ohýbaj ma mamko, dokud som já Janko... Je tomu opravdu tak a pokud ano, proč?
Proč je pro pedagogiku resilience, frustrační tolerance a vulnerabilita problematická?

11. 4. 2014

Být tak znovu

Být tak znovu dítětem.
Jaké by to asi bylo? Jak bych asi teď, být dítětem, vnímala tento náš svět?
Možná bych se zrovinka v tomto období těšila na malování velikonočních vajíček.
Hm, asi těžko... :-)
Kdo ví.
Škoda, že v životě nejde v podstatě nic "znovu."
Vše je jen jednou a naposled.
Však to věděl už Herakleitos.
Ale být tak znovu dítětem, v této době
vlastně ani nevím, jestli bych to chtěla....


Otázky už desáté: (protože osmé byly omylem 2x)
Jak může být dítě chápáno z hlediska filosofie?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
"Nechte dětství v dětech uzrát." Čí je to výrok a co znamená? 

10. 4. 2014

A pořád jen ta

A pořád jen ta láska, láska, láska
řekl mi jeden známý a povzdechl si u toho.
No prostě my ženy asi takové už jsme.
Vše se nám točí kolem lásky. No a?
Láska v pojetí starých Indů, Řeků, křesťanů, filosofů, psychologů
láska mateřská a láska otcovská
love being i love dependent
láska lidská, Boží, zvířecí
láska tvoje, moje, jejich
naše

jak už jsem psala včera:
sedím na břehu moře (lásky)
a nevím kudy kam,
dokud nezahlédnu Tebe


Otázky osmé, láskou ovlivněné:
Jaká znáte pojetí lásky? A které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
Co láska v profesi? Milovat, nemilovat?
A co láska a výchova?

9. 4. 2014

A co láska?

Láska, ach jo, láska.
Víte někdo, čím je? Odkud se bere? Jak se pozná?
A kam se ztrácí?

Sedím na břehu moře,
opuštěná, samotná

a někde v dálce jsi TY.
Nedostupný. Jako láska.
Jako smrt.
Ne, ne tak - jako úsměv, pohled, jako štěstí...

Otázky osmé, láskyplně aprílové:
Víte někdo, čím je láska? O čem je? Odkud se bere? Jak se pozná?
A kam se ztrácí? Ztrácí-li se?
A co na to M. Scheler?

8. 4. 2014

Oheň a počítač

Prométheovský spád. Oběti boha Molocha. Circumambulantio.
Ach jo.
Oheň je dobrý sluha, ale hodně špatný pán.
Technika je dobrá služka, ale hodně špatná paní.

Nevím, jak Vám, ale mi počítač bere i spaní :-)


Otázky sedmé, poněkud  rouhavé:
Co má společného technika a Prométheus?
A co má s dnešním světem společného bůh Moloch? Má--li něco společného?
A co na to circumambulantio?

7. 4. 2014

V úzkosti

V úzkosti je člověku cize, řekl filosof Martin Heidegger.
Být "cizí" znamená nikam nepatřit.
Být cizí znamená nebýt milován a nemít koho milovat.
Úzkost je prázdnota, nicota, temnota. Opět slovy M. Heideggera, znamená to mít "vztažené ruce do nicoty."

Ke komu a kam vztahujeme své ruce?

Otázky šesté, Heideggerovsky úzkostné a úzkostlivé:
Co znamená, že "bloudíme dnes domem světa"?
Proč "básnicky žije člověk na této zemi?"
Je "nic" aktivní a pokud ano, proč?

6. 4. 2014

Možná by bylo

Možná by bylo nejlépe prostě jen tak žít, a neptat se jak.
Život i tak stejně propluje mezi prsty. Ať chceme nebo ne.
Možná by bylo nejlepší jen se "nechat" nést, ničemu se nedivit, o ničem nepochybovat.
Ničemu se nesmát.
Kolikrát to pak stejně takto dopadá. Ať jsme dělali, co jsme dělali, nakonec zjistíme, že jsme se pouze "nesli." Jinými slovy - byli jsme neseni...
Úsměvné až k pláči.


Otázky páté poněkud znejisťující:
Jaká znáte pojetí člověka na základě paradigmat?
A ve kterém z paradigmat se nacházíte Vy samotní?
A co na to brouk Pytlík?

5. 4. 2014

Jak být

Jak být na tomto našem světě...
Jít s úsměvem, s touhou, s přátelstvím na dlani, s otevřeným srdcem pro všechny a všem?
Nebo se ukrýt v sobě samém, schoulit se, nic neočekávat?
Jak žít a jak být? Pro sebe nebo pro druhé?
Jsou to jen samá slova, slova, slova?
Kdo jsi ty, ten druhý, jiný člověk, a kdo jsem já?

Jak být a žít na tomto našem světě?Víme to? Víte to?


Otázky čtvrté, zvědavě hledající odpověď:
Můžeme být životně zdatní v tomto našem současném světě?A pokud ano, jak se to projevuje?
Jaký je vlastně náš svět? Jak ho vidíte a jak byste ho charakterizovali?
Máte nějaké životní moudro - krédo - kterým se řídíte a které Vám pomáhá žít?




4. 4. 2014

O pochybnostech

Jen blázni vědí všechno bezpečně a překypují rozhodností - řekl kdysi dávno M. de Montaigne.
O všem je možné pochybovat, jen ne o tom, že jsem to já, kdo pochybuje. Dodal R. Descartes.
Údiv dítěte, údiv filosofa, údiv - a pochybování.
O čem pochybovat?
O svém životě?
O smyslu?
O pravdě? O lásce?
O poznání  a jeho možnostech?
O sobě samém?
Divit se, že pochybujeme a pochybovat o tom, že se divíme?
Ach jo.

Kdy a o čem nepochybujeme, když se dá pochybovat nejen o životě, jestli vůbec je, ale i o smrti (jestli vůbec je).
Jsme ztracení lidé ve ztracené zemi svého údivu a svých pochybností.
A tolik potřebujeme bezpečí jistoty.
Nikdo nám ji nikdy nedá.
Nikdo nikdy?


Otázky třetí pochybovačné a zpochybňující:
Co potřebujeme k životu?
Potřebujeme k životu filosofii? Potřebujeme přemýšlet? Pokud ano, proč vlastně?
Jaké jsou základní životní potřeby člověka a co s nimi v tomto světě?
Co na to A. Maslow?
A co na to Vy?

3. 4. 2014

Co si vzít na cestu :-)

Tak tedy několik pravidel:
Cestou odpovídáte na všechny položené otázky. Ty pak můžete odesílat, jak již bylo řečeno, každodenně, nebo průběžně podle vlastního uvážení nebo nálady, nebo až nakonec všechny souhrnně. Posílat kam? Na mou soukromou adresu: mia.proki@seznam.cz nebo pracovní: miriam.prokesova@osu.cz
Když píši souhrnně na konec, kdy bude konec, cíl cesty? To momentálně přesně nevím, uvidíme podle únavy z pouti. Ale máme Aprílovou pouť, tak do čarodějnic to snad stihneme.. dám včas vědět.
Co si tedy vzít na cestu?
Hlavně sebe sama, svůj rozum do hrsti a úsměv v duši. Nebo v srdci?
A, ano, komentáře na blog jsou vítané, moc se na ně těším:-) Ale odpovědi neposílejte sem, ty očekávám v mailech:-)

Na počátku

Být na počátku. Co to vlastně znamená?
Není to vždy začínat, tedy začátek, ale vracet se zpět k počátku jako takovému.
Počátek znamená divit se.
Počátek znamená být natěšený, zvědavý, odhodlaný, plný síly.
Být na počátku a vracet se k němu (nebo k nim) znamená nebýt otrávený, znechucený, unavený, nebýt na konci sil.

Možná to je jen slovíčkaření. Začátek nebo počátek, počátek nebo začátek... Ale - umět se vracet k počátkům znamená také hledat nové cesty.

Včera jsme se zde přivítali. Dnes vás všechny vítám znovu, s vědomím počátku cesty.
Jakékoliv...


Otázky druhé zvídavé: 
Čím je pro Vás filosofie? 
Proč je mylné se domnívat, že si ve filosofii může každý říkat co chce?



2. 4. 2014

Vítejte

Vítejte na naší Aprílové pouti 2014.
První apríl už je za námi - jak datový, tak aprílový. Slíbila jsem, že vyjdeme na cestu včera, 1. apríla :-)
Kdo všechno se nechal "nachytat" a uvěřil tomu?
Bylo vás více než 150 :-)
Tak tedy vážně. Jsme na začátku.
Ve filosofii spíše raději říkáme: na počátku. Vracet se k počátkům je začátek myšlení a přemýšlení.
Takže půjdeme cestou necestou, vraceje se k počátkům a hledajíce tak směr našeho putování směrem ke vzdálenému cíli.
Šťastné tedy putování vám všem, kdo se rozhodnete jít...


Otázka první aprílová, jen tak:
Proč je apríl aprílem a může souviset s filosofií? (Nápověda - google a první přednáška, kde jsme se snažili vysvětlit, co je filosofie).