Třinácté a poslední putování v předjaří

 Tak.... dnes zakončíme naše kratičké, maličké putování v předjaří. Otázky budou opět v textu - otázky týkající se překonání zla ve prospěch dobra.

Čím zastavíme zlo? 

A jej, v této době dost podstatná otázka. A odpověď filosofie? Nikdy ne zlem. zlo + zlo rovná se vždy jen zlo. Z dvakrát zla nemůže vzniknout nic dobrého. 

Zlo se zastaví jen tehdy, pokud dobro nabere převahu. Pokud zlu nastavíme tvář a neoplatíme zlo zlem.

Je to ale vůbec možné? Jak se to ve skutečném, reálném životě dělá? 

Formou odpuštění? A co to vlastně znamená - odpustit?

Jsou to podstatné otázky filosofie jako takové. 

Hodně síly vám přeji ve schopnosti odpouštění....

Dvanácté putování v předjaří

 A další postní neděle je za námi. 

Říkávalo se jí Pražná nebo Suchá nebo přímo hezky latinsky Reminiscere. Proč pražná? Protože se vařívala v tento den polévka nebo kaše z obilných klíčků. A také se pekly koláče slazené medem nebo plněné povidly nebo mákem, proto se této neděli také někdy říkávalo jako té první postní, tedy černá...

Někdy mi je až líto, že nežijeme v té době, kdy se takto slavívalo. Že už to je za námi. Jak se někdy říká: dobře už bylo.

Ale chci věřit, že dobře ještě bude...

A proč Reminiscere? Podle veršů ze Žalmů: Rozpomeň se, Bože, na své smilování... (Žalm 25,6). Rozpomeň se a vysvoboď nás ze všech našich tísní... I toto bylo spojeno s dobou postní. Nevím jak v minulosti, ale i dnes to zní vcelku naléhavě...

Otázky dvanácté:

1. Jak bylo dobro a zlo chápáno z hlediska dějin filosofie? Znáte některé teorie?

2. A co Vy samotní? Máte se dobře?

Jedenácté putování v předjaří

 Kolikrát si s tím v životě nevíme rady. A myslím si, že ani velcí filosofové na tom nebyli jinak. Co mám na mysli? 

Otázky se točí kolem dobra a zla. A nejen tak náhodou, ale přímo kolem jejich podstaty. 

Co je vlastně dobro a kdy se chovám(e) opravdu dobře a kdy je to jinak? Jak to dobro vlastně poznáme? A proč je to tak těžká otázka, nejen nás všech lidí, ale otázka myslitelů, filosofů, básníků, umělců a... prostě všech?

Proč se dobro někdy mění ve svůj opak? Nebo je všechno jen zdání, jen relativní subjektivní pocit?

Nebo to jen někteří lidé vidí takto složitě, a v podstatě o žádný problém nejde?

Otázky jedenácté: 

Umíte odpovědět na mé otázky v dnešním textu?

Desáté putování v předjaří

 Tak nějak někam utíká čas.  I s láskou.

Zamotala jsem se v bezčasí. A říkám si, jak je to vůbec možné. Ale poslední události nám ukazují, že i nemožné možné je. Bohužel nejen v tom dobrém.

A tak je možná lepší vrátit se k lásce....

Otázky desáté: 

1. Jak rozumíte pojmům being a dependent love?

2. A jak pojmu logika srdce?

3. A co na to B. Pascal?

Deváté putování v předjaří

 Lásko, ach lásko, kde ťa ludia berú....

Ach jo.

Zpíváme o ní, píšeme o ní, trápíme se kvůli ní.  Nebo naopak radujeme. 

Čím vlastně je? Ta láska?

A jak o ní psát v době, která je naplněna pravým opakem? Jedno, jestli si to přejeme či ne? Snad jí bude přece jenom více než toho druhého... musíme doufat.

Otázky deváté: 

1. Máte nějaké vlastní oblíbené citáty o lásce? Pokud ano, napište :-) Pokud ne, prosím vyhledejte:-)

Osmé putování v předjaří

 Filein-sofia aneb sofein-filia.

Jsme moudří, protože milujeme. Jak prosté a jak jednoduché.

Co však znamená milovat?

Odvěká otázka, odvěké tajemství.

Co je to ono, ta láska?

Co je to ono, ta láska, v době nenávisti?

Otázky osmé: 

1. Jaká znáte pojetí lásky?

2. Jaké je Vaše pojetí lásky?

3. Spojujete si lásku s filosofií i ve svém životě? Pokud ano, jak?

Sedmé putování v předjaří

 Aj, a máme tady neděli. Tu první postní. To to utíká!!!

První postní neděle je zvaná také jako černá, liščí, nebo pytlová či pučálka, nebo hezky latinky Invocabit. 

Podle tradice se dnes pekly preclíky. To ženy-matky napekly tajně v noci, a nad ránem je barevnými stužkami rozvěsily po okolních stromech a děti je měly hledat, protože tudy běžela liška, která ty preclíky rozházela. 

A pučálka podle hrachu, který se nechal "napučnout" tím, že se vložil do vody - však toto všichni známe snad ještě ze školy. 

A černá proto, protože se ženy oblékly do černého na znamení postu. Čili žádné radosti, ale smutku.

Nemusím se dnes oblékat do černého s tímto úmyslem a hrát si ze zvyku na smutnou. 

Smutno mi totiž je. 

Stačí otevřít zprávy na Novinkách...

Otázky sedmé:

1. Jak vlastně rozdělujeme filosofii? Do kterých disciplín?

2. A v jakých disciplínách žijeme své životy?

3. A co na to Princezna na hrášku?

Šesté putování v předjaří

Takový je život lidí. Několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Však není třeba říkat to dětem.... píše M. Pagnol ve své knize v češtině vyšlé pod názvem Jak voní tymián.

Několik radostí... je život.

Moc se mi to líbilo, tak jsem si to vypsala, vystřihla a nalepila na ledničku. abych to jako měla na očích.

A přemýšlela.

Až mi došlo, že toto, jak to zní krásně, vlastně není pravda.

Život lidí je možná jen několik radostí, které však žádné žaly z toho života už nikdy nevymažou. Takovou mají sílu.

Radost prožitá v dětství je jakýmsi štítem proti jakékoliv úzkosti. Nakonec i toho žalu jako takového.

Otázky šesté: 

1. Jaká znáte paradigmata? O čem vlastně jsou?

2. Které z paradigmat se týká (týkají) dětství?

Páté putování v předjaří

 Takový bez nálady je momentálně tento svět.

Včera naše kočky přitáhly odněkud zaječí pracku, a tu napůl ohlodanou kost nechaly přede dveřmi.

Přemýšlela jsem...

Proč to udělaly... Poctivě jim sypu granule a dávám konzervy. Mají k životu vše, co potřebují. Nemusí nikde vyvolávat žádné násilí, nic lovit, nic chytat. Neříkám, že chytily zrovna zajíce (kdo asi ho zlikvidoval?), ale i tak, přiživily se na této konečné. Konečná nakonec skončila v popelnici.

Kdo ví, jak to bylo, co vše tomu předcházelo.

Někdy i my to máme podobně. Žijeme si ty své životy, plyneme jimi, někdy jen proplouváme. Kdo ví, jak to i s námi v těch našich životech vlastně je.

A jaká bude jednou ta naše "konečná."

Otázky páté: 

1. Komu se v dějinách filosofie někdy říká "vědomý bloud" a proč?

2. A kdo tvrdil, že člověk je převážně dobrý?

3. A co s tou lidskou dobrotou?

Čtvrté putování v předjaří

Včera bylo prvního března. Nějak jsem si večer před usnutím říkala, že ještě něco musím udělat....

A vidíte, zapomněla jsem :-) co to bylo.

I takový je dnešní svět, i takový je dnešní člověk. I taková jsem já.

Hlava děravá.

Nesu si s sebou svou hlavu děravou, naplněnou, nenaplněnou...

Otázky čtvrté: 

Jakou hlavu si s sebou nesete Vy?

Měli jste ji, máte ji někdy naplněnou i filosofií?