Takže jsme u konce hektických dnů. A zkoušení a zápočtů.
Dala jsem si tu práci a spočítala to. Kromě studentů u státnic jsem celkově "měla" 322 studentů. To znamená 322 prací, 322 různých seminárek, které musíte projít a přečíst. A vybavit si 322 "tváří".
Mám v té době e-mailové schránky přímo zavalené e-maily. Nestačím je někdy ani otevírat, natož číst a odpovídat. Nevím jak jiné mé kolegy vyučující, ale mne to hodně stresuje. A někdy se stává, že mi student či studentka napíše, že předevčírem psali email a nedočkali se odpovědi... Den má jen 24 hodin, ach jo.
Nebo třeba minulé úterý jsem měla dopoledne 25 studentů, skončila ve tři a už mě čekala várka dalších 20 studentů. Kamarád, který přišel na skok něco domluvit, mne zdržel asi půl hodiny. A pak mi volal, že chodbou slyšel hovor jedné studentky, že jsem kráva, která ještě nezačala... Kráva se od rána přitom nestihla jít ani vyčůrat :-) Jo, vím, co se o některých vyučujících říká i co se říká o mně. Jsem praštěná, nespolehlivá, atd.... Pokud jsem poslala materiály k dějinám, nikdo vlastně nečekal, že to opravdu udělám. atd. Nebojte se, nám se obyčejně donese, co si studenti povídají....
Ne, nestěžuji si. Jen někdy přemýšlím, - smutně přemýšlím - o lidech a o tomto světě. O tom, za čím se všichni ženeme a honíme a proč.
A přiznám se, nechtěla bych být v dnešní době student, honící se za kredity a stávat se pomalu jen číslem.... v množství mnoha.
Bála bych se, že ztratím, že zapomenu na smysl....