30. 12. 2009

Pročítám a postupně píšu a odpovídám :-)

Dobrý den všem,
tak jsem se konečně "vzpamatovala" ze sváteční atmosféry, a sedím nad vašimi pracemi, pročítám a postupně komentuji.
Ti, kteří mají zkoušku či zápočet hned v prvním týdnu nového roku, dostanou včas vědět, co a jak. Nebojte :-)))
zatím zdravím a přeji pohodový předposlední den v roce,
mp

22. 12. 2009

PODĚKOVÁNÍ

Dobrý den, všechny moc zdravím a děkuji za všechna zaslaná zastavení a seminární práce. Mám tím zaplněny obě mailové adresy :-), zatím jsem na žádné zastavení nereagovala, jen ve volných chvílích pročítám.... a moc za všechno, co jste napsali, děkuji.
Určitě čekejte, že se každému z vás jednotlivě ozvu,
zatím se mějte před Vánocemi překrásně,
Miriam Prokešová

13. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté šesté
Dobrý večer,
takže i my jsme na konci našich zastavení a pouti. Od rána mi už přicházejí vypracované odpovědi. Moc, moc děkuji. Je to docela pěkné počteníčko :-)
Postupně budu na všechny zvlášť odpovídat, takže se nebojte, jak to bude se zápočtem - dám všem včas vědět.
Děkuji Vám všem za Vaši cestu a za to, že jste měli tu trpělivost a vydrželi někdy se opakující otázky.
Přišel čas na tu poslední:
Otázka č. 26 hlavní a poslední: Byla pro Vás osobně naše zastavení přínosem? Máte pocit, že aspoň "něco" Vám z pedagogiky v hlavě utkvělo a že to vše mělo svůj smysl?
Mějte se jinak moc krásně,
mp

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté šesté
Takže je čas loučení. Je to zvláštní, ale je mi smutno - nemám loučení, ať už je v jakékoliv podobě, ráda. Takže se neloučíme :-) A navíc se s Vámi kvůli nesplněnému slibu ještě loučit ani nemůžu - slíbila jsem, že vám sem na blog dám krátké texty k jednotlivým filosofům k dějinám filosofie, ale ještě jsem se k tomu nedostala - nějak mi nezbyl čas....
Takže i pokud dnes ukončíme naše zastavení v putování, budu tady v těch textech pro vás každý den pokračovat. Už nebudu muset vymýšlet otázky :-), tak snad to zvládnu...
Jinak moc děkuji všem, kdo jste tady se mnou byli a kdo tady jste a moc se těším na vaše odpovědi.
Mějte se zatím krásně,
mp
Otázka č. 26 hlavní: Vyberte si jedno jméno z filosofů 20. století a napište, v čem Vás zaujal.
Otázka č. 26 vedlejší: Která otázka se Vám osobně nejvíce líbila a která se Vám zdála být nejtěžší?
Otázka č. 26 jen tak: Byla pro Vás osobně tato naše zastavení přínosná? Máte pocit využitého nebo naopak promarněného času? Napadá Vás něco na závěr, co zde řečeno nebylo a být mělo?

12. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté páté
Kdosi kdysi řekl, tuším, že Dostojevský, ale nevím to určitě, že člověk je člověkem dokud se ptá. A jak jste si asi všimli, pedagogika a učitelské povolání a vůbec pedagogická činnost je ve své podstatě založena na otázkách.
A dá se ptát různě.
A ptát se dobře je umění.
Věděl to již Sokrates a víme to i učitelé dnešního věku.
Ptám se na všechno, kudy chodím - a odpovědí se mi dostává málokdy. A že jsem jich v mém životě už slyšela! Ale na ty otázky, které si kladu já, odpovědi zase až tak moc často neslyším.
Možná chodím po světě slepá a hluchá, tak proto. Nebo opačně - mám oči vyvalené k dívání až moc a uši nastřažené až tak, že přes to úsilí už ani vidět a slyšet není.
Achich jo.
Takže si kladu otázky a na odpovědi čekám...
snad jednou přijdou....
Otázka č. 25 hlavní a slídící: Snažila jsem se otázky oživit již tím, jaký název jsem jim dala. Který "název" otázky se Vám osobně nejvíce líbil a proč?
Otázka č. 25 protivně zkoumající a asi otravná: Dokázali byste spočítat, kolik různých názvů otázek v pedagogickém zastavení jsem použila?
Otázka č. 25 tentokrát normální, přesto zvídavá: A nad kterou otázkou jste se nejvíce v dobrém či ve zlém "pozastavili"?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté páté
Ani se mi nechce věřit, že jsme téměř na konci. Dvacet pět zastavení - a jakoby nic. Aspoň mám ten pocit.
Čeká nás zápočtový týden a pak Vánoce... a už se těším, až si budu v tom vánočním čase číst vaše odpovědi a co se všechno dočtu a co nového se dovím. A jestli mi z toho půjde hlava kolem nebo jestli to bude v pohodě. Bojím se, že jsme toho moc nestihli :-)
A budu si u toho čtení pojídat cukroví a vánočku a poslouchat koledy a spokojeně odpočívat.
A čas bude ubíhat u televizních pohádek a se všemi našimi dětmi, kteří se přes svátky u nás sejdou.
Je toto důležité pro filosofii?
Je pohoda a pocit štěstí součástí filosofického myšlení?
Zbytečně se ptám, protože to vím - je to téměř základ všech filosofických otázek....
Otázka č. 25 hlavní? Je na Vánocích něco filosofického? Pokud ano, dokážete to vysvětlit a vyjádřit?
Otázka č. 25 podivná: Co si myslíte, měli filosofové rádi Vánoce? Jak asi vypadaly "Vánoce" filosofa?
Otázka č. 25 přepodivně zvídavá: Mají dějiny filosofie pro Vás samotné nějaký smysl, a to nejen o Vánocích?

11. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté
Někdy se zdá, že je život jen a jen o práci. Někdy ta práce přerůstá přes hlavu. Někdy až moc.
Pomáhají mi myšlenky - jak jinak - Jana Amose. Ani nevím, čím to je, ale tak se mi tak nějak ten pán pořád motá do života.
A když mám moc práce a spěchám, občas mi prolétnou hlavou jeho slova: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." No a protože nejsem hovado, tak se uklidním a nekvaltuji. Protože proč, že jo.
A když mi přerůstá práce přes hlavu až tak, že se mi roztřesou ruce, vytanou mi na mysli další jeho slova: "Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci!" No a protože nejsem to hovado, jak už jsem vzpomínala, ale člověk, tak mi nezbývá nic jiného než pracovat. Však k tomu jsem, no ne?
A když mě bolí svět a říkám si, proč zrovna já musím žít to, co žiju, tak mě utěší opět slova Amosova: "Stůj v lose svém až do skonání svého, a to, co jsem ti připravil, přijímej s radosti!" (či tak nějak).
A tak se raduji, protože co jiného mi také zbývá. A myslím, že to nezbývá jen mně, ale nám všem...
Otázka č. 24 hlavní a těžká: Nevím, jestli se opět neopakuji, ale víte, jak souvisí slova resilience, frustrační tolerance a vulnerabilita s výchovou?
Otázka č. 24 náročná k přemýšlení: A jak s výše uvedenými otázkami souvisí slova básníka J. Mahena: Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj?
Otázka č. 24 doplňující pedagogická: Můžeme děti vychovávat k víře, že ať se děje co se děje, po každé noci slunce vyjde? Pokud ano, jak?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté
Určité kouty země bývají, nebo bývávaly něčím typické. Třeba v Portugalsku mě fascinovalo ranní i večerní zvonění zvonečků ovcí, vybíhajících na pastvu či z pastvy. Jak se to krásně neslo krajem, typické zvonění zvonečků doprovázené ovčím bekotem. Bylo to pěkné a romantické.
Nebo v jižní Francii, v Provence, tam zase neustále - nedá se to říct jinak - řvaly cikády. Až cestou směrem na sever postupně utichaly, až utichly zcela.
A bývávalo mi líto, že u nás nic z toho není.
Ale - celý podzim, a že byl letos krásný, mne na zahradě doprovázelo kejhání hus od sousedky. Kejhaly až tak a tak často, že jsem to skoro nevnímala, jen návštěvy se občas pozastavily nad tím podivným zvukem.
A teď v zimě, nevím jak u vás, ale naším krajem se neustále rozléhá krákání vran. Je jich všude plno, na zahradách, na cestě, na plotech, na stromech.... na obloze... A jejich krákání je slyšet hned zrána, přes den a tuším i zvečera. Někdy zní zlověstně, ale protože sluch si na ten zvuk rychle přivyká, tvoří každodenní kulisu našeho života.
Takže asi každé místo světa má nějaké to své kouzlo. Zvonění zvonků, zpěv cikád nebo krákorání vran.... romantiku a poezii jde najít všude.
Jen se umět dívat a vnímat...

Otázka č. 24 hlavní: Gabriel Marcel řekl, že milovat druhého člověka znamená "říci mu: Ty nikdy nezemřeš!" Jak tomu výroku rozumíte a znáte Vy sami nějaký pěkný citát o tom, co je láska?
Otázka č. 24 zjišťující: Kdo to byl Gabriel Marcel?
Otázka č. 24 jen tak namátková: Může krákorání vran souviset s filosofií a s životním pocitem?
P.S. Prý to nejsou vrány, ale havrani, protože vrány prý žijí v páru a havrani v hejnech. Tak teda nevím. Z toho plyne další otázka: čím se liší vrána od havrana a co nám to tady vlastně krákorá?

10. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté třetí
Hádalo se moje ID
s tím mým vlastním egem
o tom,
jak ten život
přece jen
ruku v ruce svedem.
Id chce to, a ego "ono"
je to práce hrozná
superego někde shůry
co je dobré
pozná.
Moje ID si nedá říct,
moje ego pláče,
superego nakonec vždy
samo to odskáče.
Možná, že to moje ego
časem zvládne ID
a pak podle superega
budem - budu
možná skvěle žít....

Otázka č. 23 hlavní protivně vlezlá a netaktní: Hádá se často Vaše ID s egem? A co myslíte, výchovou s tím něco svedem?
Otázka č. 23 zjišťující: A co na to S. Freud, a Jung a Adler?
Otázka č. 23 pro srandu králíkům: Líbí se Vám "básnička"? Zvládlo by Vaše ID s Egem za účasti Superega podobnou? (pozn. těším se.... :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté třetí
Dneska jsem procházela náměstím u nás v Ostravě a snažila se vnímat tu zvláštní atmosféru blížících se Vánoc.
Mám ráda toto období. Období, kdy se mi lidé zdají být jiní.
Kolikrát o tom přemýšlím, o čem jsou vlastně Vánoce.
O víře v dobro a v lásku, která se narodí,
protože kdysi dávno se už narodila, a tudíž je s námi napořád,
o lásce mezi lidmi, která by také měla přetrvávat,
nebo o dárcích, které si dáváme, protože jsme sami byli kdysi dávno obdarováni?
Jsou o něčem, co přetrvává nebo naopak o tom, co neustále pomíjí?
Na Slezské se dnes vypouštěly balónky, bylo jich více než tisíc. Taky jsem tam stála a jeden vypustila k nebi
a něco si tajně, jako spousta dětí kolem mne, přála.
Vzlétly k nebi a postupně mizely kdesi vysoko nad Ostravou.
I s těmi "myšlenými" přáníčky.
A přiznám se, že se svařeným vínem v plastovém kelímku a v prazvláštním dojetí nad mizejícími balónky jsem měla pocit,
že takto nějak vypadají i Vánoce.
Trvají jen chvíli, a zmizí někam pryč...
nakonec tak, jako všechno na světě.
Otázka č. 23 hlavní posmutnělá: Myslíte si, že všechno spíše pomíjí nebo naopak vše trvá? Existuje čas?
Otázka č. 23 doplňující smuténkově nadějná: A myslíte si, že vše kolem nás je jen iluze a "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého?" (G. Leopardi)
Otázka č. 23 vesele tvořící a těžká: Víte, kdo byla bájná tanečnice Mája a jak souvisí s výše položenými otázkami? A uměli byste ji nakreslit?

9. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté druhé
Dneska na semináři mne napadlo, co všechno bych tady měla ještě napsat a tím pádem i stihnout. Asi deset dalších témat to bylo. A teď sedím u počítače - a nic. Tak nějak to nemůžu z toho mozku vylovit. A tak krásné myšlenky to přitom byly. A jsou fuč.
Taky se Vám to stává? :-)
Probrali jsme letem světem alternativní školy, a směry, které ovlivnily pedagogiku ve 20. století, a pak pár nedodělků... a k některým tématům jsme se nedostali vůbec, třeba k systému školství v ČR.
Což mě mate. Protože by to mělo být podstatné a my se k tomu nedostali.
A k výzkumům v pedagogice a k dalším více méně podstatným věcem.
Nemáte dojem, že by semestr měl být delší? :-) Aspoň jednou tolik? :-)))
A zkoušky o to objemnější a těžší?
Vím, provokuji.
Ale....
no jo, no
Otázka č. 22 hlavní: Která z alternativních škol by Vám osobně byla nejsympatičtější a proč?
Otázka č. 22 troufalá: Prosím, našli byste na netu systém školského vzdělávání v ČR a v odpovědi mě s tím seznámili?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté druhé
Tak tak nějak jen prolítáváme dějinami filosofie a mně z toho začíná být úzko. Ani náhodou se nedá všechno stihnout, a ten "průlet" myšlením si někteří filosofové určitě nezaslouží. Říct k některým jen pár slov a jít zas o dům - filosofa - dál, pane jo, to je hrůza...
Takový Hegel, Schopenhauer, Nietszche, Kierkegaard, ti by každý sám byli krásným tématem na celý semestr. A nejen oni.
Asi mi to nebudete věřit, ale mě to bolí... za sebe, za ně, i za vás, studenty. A přemýšlím, jestli vám to vůbec něco dalo, proletět jen tak rychle myšlením jiných. A jak to na poslední chvíli napravit. Dá se to vůbec?
Ale na jednom semináři jste mne docela potěšili, když jste se ptali, kterou knihu nejlépe ke zkoušce použít.
Tak snad pilně studujete sami i tak
a já můžu jít s poklidem v duši spát
a o filosofech nechat si zdát

Otázka č. 22 hlavní: Který z výše uvedených filosofů Vás osobně nejvíce zaujal a proč?
Otázka č. 22 vedlejší vtíravá: Máte v sobě světového ducha?
Otázka č. 22 jen tak a odvážná: Obohatily Vás samotné a osobně ve Vašem životě dějiny filosofie? Pokud ano, jak a čím?

8. 12. 2009

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté první

Dvě věci naplňovaly I. Kanta neskonalým údivem - hvězdné nebe nad jeho hlavou a mravní zákon v něm samotném.  A povinnost, která má "tak vznešené jméno".

Mravní zákon v nás nás zavazuje k povinnosti jej dodržovat. Ale je to někdy hodně těžké. A věděl to i starý mládenec pan Kant. Jeli jsme jednou na dovolenou na sever Polska, a já tajně a pak i otevřeně doufala , že navštívíme dnešní město Kaliningrad, bývalý pruský Královec, ve kterém Kant po celý svůj život žil a odkud prý nikdy neodešel kouknout se do světa někam jinam. Protože je to však v dnešním Rusku, nedostali jsme se tam. Ale okolí Gdaňska je prý podobné - vysoké břízy a vysoké nebe nad studenými písčitými plážemi... To odsud Kant zvedal hlavu ke hvězdám a vzápětí se nořil do svého nitra a psal filosofické dílo, nad kterým si studenti zoufají, aby jej vůbec pochopili...

Musel to být zvláštní pán a podivín.

Ale myslím, že milý k tomu. 

Otázka č. 21 hlavní: Jsou Vám filosofové milí? A máte nějakého svého oblíbeného?

Otázka č. 21 nepodstatná: S kterými dobovými filosofy se Kant mohl sejít, kdyby byl býval někdy opustil svůj rodný Královec?





Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté první
Chudák Komenský. Kdyby jen býval věděl, že je v jednom článku spojován s hárajícími pejsky a se S. Freudem, ten by mi asi dal....
A přitom víte, aspoň vy, kdo chodíte na semináře, že se mi vlastně vše tak nějak kolem tohoto pána točí, vždycky nějak podivným způsobem skončím u něj, až mi to je samotné nemilé, jak jsem jím asi posedlá či co :-)
Chtěla bych ale přesto, ať o něm víte něco více než životopisná data.
Minimálně jeho pojetí člověka jako aktivní svobodné bytosti. A jeho pojetí zkroušených srdcí, ve kterých bydlí Bůh. A jeho pojetí tří věcí lidských a co znamenají a jaká je jejich náprava. A jeho pojetí tří světel, které vyzařují z člověka. A vůbec jeho pojetí výchovy a života a lidského osudu a lásky a co já nevím co všechno ještě...
Proč? Protože ho mám ráda a chtěla bych, aby Vy všichni každý jednotlivě taky.... k němu láskou vzplál a pedagogiku miloval :-))
"Když ráno vstanu, láskou ke světu vzplanu, v práci Komenského potkávám, s perfektními lidmi se setkávám" -
Otázka č. 21 hlavní trošku ujetá: A jak to máte Vy samotní s Komenským? Už jste se s ním setkali?
Otázka č. 21 zdánlivě ujetá zcela: Je možné potkat "minulého" člověka?
Pokud ano, jak, kdy a proč?
A není o tomto celá věda i pedagogika?

7. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté
Máme doma boží dopuštění. A tak nevinně to začalo.
V pátek mi prostě zazvonil telefon. A nějaký ženský hlas mi v něm radostně a překotně oznamoval, že: "ony mi obě hárají, představte si, paní Prokešová, ony obě hárají!"
V první chvíli jsem tak docela dobře nepochopila, kdo, kde hárá a co mám jako mít s tím já co společného. Tak jsem se docela blbě zeptala, kdo to jako volá a oč jde.
"Aha, no, já se nepředstavila", pokračoval hlas, který mi vzápětí vše vysvětlil. Ona má fenky maltézáčky a my máme psíky, tož v době háráné to docela k sobě jde.
A bylo to.
Od dnešního rána máme doma opět čtyři psy. Dvě fenky, které mají svůj čas, a dva z toho zpitomělé psy.
A mé nervy v háji, protože ony fakt hárají :-)
Nevím proč, ale myslím na Freuda...
a na antikoncepci :-)
Otázka č. 20 hlavní a rozmarná: Co má Freud společného s pedagogikou a s pejsky?
Otázka č. 20 vedlejší jen tak na okraj: A my? Co máme společného s Freudem?
Otázka č. 20 vtíravě všetečně rozmarná: A J. A. Komenský?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté

Tak, už jsme spolu prošli celkem veliký kus cesty. Jdeme spolu už dvacet dní - ani se nechce věřit, jak to uteklo. Tedy mi určitě, jak vám, to nevím :-)
Sedneme si na chvíli do trávy u cesty a budeme pozorovat svět kolem sebe jen tak. Nepůjdeme odněkud někam, ale budeme chvíli ze svého místa pozorovat kolemjdoucí.
O tom "zastavení se" přece nakonec je i filosofie. Je o schopnosti zastavit se v běhu či v chůzi životem a podívat se z nadhledu na ten okolní svět - i na nás samotné.
Možná to zastavení někdy hodně bolí.
Možná je láska k moudrosti nebo moudrost lásky zastavením se v tom, co nám připadá samozřejmé.
Přítomnost některých lidí a jiných živočichů či věcí nám kolikrát připadá tak samozřejmá, že nás ani nenapadne, že blízkost druhého nikdy samozřejmou není.
A pak ta blízkost pomine a my zůstáváme sami.
A sedneme si na chvíli do trávy u cesty
a čekáme, až
zase někdo půjde kolem a vyzve nás na společné putování světem i životem.
Nebo taky ne...

Otázka 20 hlavní: Sedáváte často v trávě u cesty?
Otázka č. 20 jen tak: Máte stále o čem přemýšlet? Divíte se ještě pořád věcem kolem vás? Vnímáte samozřejmou nesamozřejmost toho, že jsme?
Otázka č. 20 nechutně vlezlá: A co Vaše cesta? Moudrost chytrého je prý v tom, že rozumí své cestě. Rozumíte své cestě?

6. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení devatenácté
Dítě. Žák. Student. Kolega. Klient. Chovanec. Vychovávaný. Atd..
Hmm. Někdy nevím, jak přesně se vyjádřit, pokud mluvím o výchově a vlivu - vychovávajícího, tedy učitele, vychovatele, pedagoga - na výše řečené "kategorie" člověka.
Hmm.
Někdy se mi zdá, že v pedagogice zapomínáme na dítě. Dítě jako takové. Že je často vnímáme už raději pod jinými názvy, abychom se nemuseli zabývat "oním" dítětem.
Protože dítě je bezmocné, závislé, bezbranné. A přiznejme si, - nám se nechce na ty rozhýkané děti ve škole i všude jinde dívat zrovna tak. Říci o někom, že je dítě, znamená přiznat si, že za něj máme zodpovědnost.
A mít zodpovědnost je hrozně těžká věc.
Nejjednodušší je před ní utéct a schovat se a nebrat ji na vědomí.
Nebo zaútočit na ty, kdo nám to připomíná...
Otázka č. 19 hlavní: Co znamená pojem sociální závislost a kdy, kde a jak vzniká?
Otázka č. 19 k zamyšlení: Za co je podle vás učitel- vychovatel- pedagog ve své práci s dětmi - žáky- studenty- skutečně zodpovědný?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení devatenácté
Někdy mě to udivuje. Jsme někdy velice citliví, jak se k nám chovají druzí. Ale už vůbec nevnímáme, jakým způsobem se k těm druhým chováme my samotní.
Je to takové nepochopitelné. Vadí nám, když na nás někdo třeba zvýší hlas. Nebo málo poslouchá to, co říkáme. Nebo nás málo celkově vnímá a nevšímá si nás tak, jak bychom si podle našeho mínění zasloužili. A přitom - my se kolikrát k těm druhým chováme stejně nebo snad ještě hůře...
A přitom to neříkal už kdysi dávno, dávno již tomu Konfucius, ale mnoho dalších filosofů. Snad nejznámější je kategorický imperativ Immanuela Kanta (parafrázuji): Jednej s druhými tak, jak by sis přál, aby oni jednali s tebou. Chovej se vždy tak, aby tvé jednání mohlo být v každém okamžiku mravním zákonem...
Jak prosté a jednoduché. Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nečiň ani ty jim.
Kdybychom to chápali a fakticky se podle toho chovali, bylo by nám dobře mezi lidmi na zemi.
Bůh ví, proč to neumíme.
A chyby hledáme jen u těch druhých...
Otázka č. 19 hlavní: Na přednášce (tuším) jsme si už to říkali - vzpomínáte? Jaká jsou tři dogmata (tzv. nutné postuláty) I. Kanta, která nám napomáhají žít? Čemu máme prostě a jednoduše věřit a nepátrat rozumem proč?
Otázka č. 19 osobní, soukromá, jen pro vlastní zamyšlení: Chováme se k druhým vždy jen tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám?

5. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení osmnácté
Vzpomínám na jednoho Mikuláše, anděla a čerta kdysi dávno v mém dětství.
Bylo to u nás na kopci v mateřské školce. Vybavuji si úplně jasně tu atmosféru, vůni svíček a bílé vousy Mikuláše.
Pamatuji si, jak se usmíval a kde stál, když jsme se všichni fotili na památku.
A pamatuji si maminku na té mikulášské besídce a to, jak jsme se loučili s ostatními a šli z našeho kopečka dolů od školky směrem domů.
Někdy mám pocit, že na toho "tenkrát" Mikuláše vlastně vzpomínám každý rok. Prostě ho mám zažitého :-)
Ale k nám domů ten opravdový, ne besídkový, nikdy nepřišel tak, aby byl vidět. Jen jsme vždy před spaním nachystali talíře na okno. On pak chodíval v noci, a tajně. A na talíři ráno vždycky něco bylo.
Byla to krásná doba a krásný čas.
Někdy, ale opravdu jen někdy je mi smutno z toho, že se nevrátí... ani ten čas, ani ten opravdový Mikuláš...

Otázka č. 18 hlavní: Báli jste se někdy čerta a anděla a Mikuláše? Máte ve svých vzpomínkách nějaký pěkný "zažitý" zážitek s ním spojený?
Otázka č. 18 podhlavní a podstatná: Je poslušnost znakem dobré výchovy? A jak souvisí (pokud vůbec souvisí) s vývojovými teoriemi morálky?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení osmnácté
Tak a máme to. Demokritos "měl" atomy, další filosofové apeiron, další ještě substance nebo monády nebo... kdo ví co vlastně ještě. A všichni pátrali po tom, v čem to všecko vlastně je. Tedy podstata. Nebo vlastně kdo ví co. Něco, co je, že se žije. Možná ty myšlenky hledání byly podstatné již tím, že byly.
Nevím ale tak docela přesně, co je vlastně pro život a v životě podstatné.
Možná napéct vlastní domácí vánoční cukroví, umýt okna, vyprat záclony. Nebo nezapomínat na sliby a na práci, kterou jsme někomu slíbili a dosud neudělali. Nebo prostě žít jen tak, jak žít se má. Ale jak to vlastně je?
Milovat jen ty, které mít rádi máme.
Nikomu vědomě neubližovat a naučit se odpouštět těm, kteří ublížili či ubližují nám samotným.
Kdo ví.
Nebo být hodní, aby měl proč přijít Mikuláš a dát nám dárky, a čerti aby se nám z daleka vyhýbali.
Možná, asi, snad.
Tak pěknou mikulášskou noc vám všem...
Otázka č. 18 hlavní mikulášská: Byli jste hodní? :-)
Otázka č. 18 čertovská: Jak se žít má? Je možné to najít v myšlenkách filosofů?
Otázka č. 18 andělská: Myslíte si, že jsou mezi lidmi andělé? Znáte nějakého takového nezamaskovaného a opravdového?
P.S. Musí mít křídla?

4. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení sedmnácté
Žil byl kdysi jeden pedagog - filosof - dnes bychom řekli psycholog, a ten to měl nejen v životě, ale i po smrti těžké.
Byl špatně pochopen. Sice mimo jiné tvrdil, že učení probíhá na základě asociací, ale jeho následovníci si z jeho učení převzali pouhopouhé "zucht", či-li kázeň. A na základě této myšlenky se utvrdilo celé zkostnatělé dogmatické školství a kázeň byla považována za to, co je ve školách a ve výuce nejdůležitější.
Ale pak na základě myšlenek obnovy a s příhledem na dítě právě toto bylo překonáno jinými a celkem i novými myšlenkami, zakládajícími mnohé alternativní školy.
A onen pán se už nemusel obracet v hrobě.
Nebo že by ano?
Otázka č. 17 hlavní: O kom hovořím a co o něm víte?
Otázka č. 17 k zamyšlení: Co dnešní školy a kázeň? Jaký máte na to názor?
Otázka č. 17 na tělo: Víte, jak si ve třídě udržet kázeň? Znáte nebo máte nějaký vlastní "recept" či zaručený postup?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení sedmnácté
Filosofové se hodně zabývali otázkami pravdy a víry.
Také mi to občas vytane na mysli. A chtěla bych vědět, jak to vlastně je. Co to znamená věřit a je-li to pravda, - tedy je-li možné víru podpořit pravdou. Jaké to je, když "něco" je. A jaké to je věřit, že v to, co věřím, také doopravdy je...
Anselm z Canterbury si to vyřešil svou známou větou: Věřím, abych rozuměl (credo ut intelligam). Abélard to chápal opačně: Poznávám, abych věřil (intelligo ut credam). A Vilém Occam si klidně říká, že "credo quia absurdum..."
Tak jak to vlastně je?
Myslím, že lepší bude, když přestanu přemýšlet o tom, o čem již bylo "napřemýšleno" dost a dost. A budu věřit, že to, co je, prostě nějak je.
Sice nevím jak a proč,
ale taky nemusíme chápat všechno...
Otázka č. 17 hlavní: Co že to vlastně říkal ten Vilém Occam? :-) Dokážete to přeložit?
Otázka č. 17 barborkovsky naladěná: Věříte, že mají nějaký smysl třešňové větve natrhané v dnešní den?
Otázka č. 17 doplňková: Pokud ano, jaký? A proč?

3. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení šestnácté
Možná je na světě přece jen více dobrých lidí než těch zlých.
Možná je spousta dobrých učitelů, kteří ví, co dělají a proč. A hlavně jak. A nesou za to všechno zodpovědnost.
Možná nepodléháme negativním předsudkům a jsme ve vztahu k dětem skutečnými lidmi.
A uvědomujeme si také jejich důstojnost. Tedy dětí.
Protože - skutečně si to myslím - na důstojnost dítěte a potřebu nikdy ji neranit a neporanit, na tu ve školách v kontaktu s dítětem - žákem - nejvíce zapomínáme. Vždyť proč taky ne - žijeme ve světě, kde slovo důstojnost pomalu ztrácí svůj smysl...
Otázka č. 16 hlavní: Znáte nejčastější negativní efekty v interakci s dítětem?
Otázka č. 16 vedlejší zvídavá: Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s haló efektem?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení šestnácté
Jednoho dne vše končí. Přesto konec nikdy není koncem, - svět je v pohybu.
Ale konce bývají smutné a dojemné, když se nám zdá, že konečnou opravdu jsou.
Byla jsem dnes na přednášce pana profesora, který je ve svých 85 letech ještě aktivní a činný. Avšak řekl - dnes naposled, loučím se.
Je prosincový dnes, mrazivý, beze sněhu, s ranní mlhou a s večerní také, se smutkem v duši a se slovy - už na to nemám.
A zítra bude Barborky, a pak Mikuláše,
a pak Vánoce.
Čas, kdy na "to" máme.
Být lidmi a být spolu.

Otázka č. 16 hlavní: Nechte dětství v dětech uzrát. Kterýpak filosof řekl tuto větu?
Otázka vedlejší č. 16: A proč?
Otázka vtíravá, loudící z toho, jak posloucháte na semináři: A jak s tím vším souvisí kuňkání žab při rozbřesku?

2. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení patnácté
Typologie učitelů jsou, jak jsme si říkali, různé.
Hodně se mi líbí ta z hlediska postojů, které jsem upravila podle Kozieleckého.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych chtít "zachránit svět", a to i za cenu obětí, - tak jako Prométheus.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být zanícena touhou po kráse a dobru, které chci předávat ostatním, - tak jak Apollón.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych hořet touhou po poznání a vědění, - tak jako Sokrates.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych sršet a překypovat energií, měla bych se v tom dobrém slova smyslu umět radovat ze života, - tak jako Dionýsos.
A pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych mít schopnost vést jiné a v tom dobrém slova smyslu je chtít "ovládat" tak, aby chtěli jít mou cestou, - tak jako Hercules.
Z toho všeho vyplývá jediné - pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být především dobrý člověk... tak jako..... (doplňte si sami....)
Otázka č. 15 hlavní: Myslíte si, že je v dnešní době těžké být učitelem?
Otázka č. 15 vedlejší, poměrně těžká: Jak byste vysvětlili důvěru, ze které vyplývá autorita a rozdíl mezi respektem a autoritou?
Otázka č. 15 jen tak do vašich řad: Pokud byste chtěli být učiteli, tak jakými? Máte svou představu?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení patnácté
Co vlastně znamená "zastavit se"?
Zůstat stát a dívat se? Zůstat stát aktivně, nebo zůstat stát a nechat věci kolem sebe jen tak proplouvat?
Pokud sedím a koukám jen tak do blba, a v mozku nic, - zastavila jsem se? Nebo jsem byla zastavena?
A co chci po vás v našich zastaveních? Aktivní odpovědi na položené otázky, abyste se i vy sami tak nějak zastavili, a popřemýšleli tak, aby vám ten předmět - dějiny filosofie - neproklouzl jen tak mezi prsty, naopak, aby se dotkl vašich myšlenek -
ha, jdu tak daleko, že se chci dotknout i vašich srdcí. Proč?
Protože sama mám filosofii i její dějiny prostě a jednoduše ráda...
Otázka č. 15 hlavní: Vede se i dnes spor o tzv. univerzália?
Otázka č. 15 vedlejší: O kom se říkalo, že je doctor universalis, doctor angelicus, doctor subtilis, doctor invincibilis?
Otázka č. 15 trapně vychloubající se: Víte o tom, že je ve skriptárně k dostání má nová publikace Dítě v nás? :-)

Odpověď na některé vaše otázky k zastavením

Dobrý večer, množí se dotazy, takže se pokusím odpovědět (pro filosofická i pedagogická zastavení):
- na blogu jsou také otázky i povídání z minulých let. Pro rok 2009 platí buď předvánoční pedagogická nebo předvánoční filosofická zastavení. Jsout to ty nejnovější a poznáte je i podle data dole pod příspěvkem,
- obojí zastavení bude ukončeno ke dni 13.12. 2009, to budou poslední otázky,
- odevzdání vypracovaných odpovědí může být e-mailem (šetříme naše lesy) na adresu mia.proki@seznam.cz nebo miriam.prokesova@osu.cz,
- termín odevzdání je v pondělí 21.12.2009
- termíny zápočtu (u filosofie zkoušky) budou směrovány na leden, odevzdání seminární práce (min. 3 strany) prosím nejpozději 2 dny před termínem, na který se zapíšete. Dám písemně každému vědět, jak uspěl.
- k vypracovaným otázkám prosím přiložte svou fotografii, ať vidím, s kým si povídám :-))
- otázky jsou několika druhů - hlavní je povinná, ale tak nějak předpokládám, že když už se do toho pustíte, odpovíte na všechny :-) (na některé odpovědi se totiž moc těším, co se dovím)
- některé odpovědi najdete při troše trpělivosti a hledání zpracované i na blogu
- rozsah odpovědí je na studentu samotném, jen bych ráda, kdybyste některé odpovědi neodbyli jednou větou. Chci, ať vám samotným zastavení něco přinesou a hodně si budu považovat vlastních názorů a originálních přístupů i netradičních (ale v podstatě správných) odpovědí.
- pokud uvidím snahu, vlastní invenci, pokud bude patrné, že vám samotným naše zastavení něco přinesla, bude splněn účel - pak nebudu mít proč zápočet neuznat a neudělit. Naopak - budu ráda, že jsme tak krásně spolu šli a zastavovali se...
Takže přeji pohodu a příjemné chvíle při zpracovávání otázek a těším se na vaše odpovědi,
mp

1. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení čtrnácté
Dnes jsme na semináři hovořili o kompetencích. Motivační, komunikační, prezentační, diagnostická, hodnotící.
Každá je jedno velké nosné téma.
V teorii i v životě.
Kolikrát mě napadá, v čem jsme jako lidé vůbec kompetentní. A v čem jako vychovatelé, jako rodiče či jako učitelé.
A jak se ta kompetence pozná a hlavně jak ji získat.
Zkušeností? Silou vlastní osobnosti?
Nevím.
Slova kompetence se bojím, protože nevím, jaká je k ní cesta.
Ale přála bych ji nám všem, kdo chceme kompetentní být...
Otázka č. 14 hlavní: Jaký by měl být učitel, aby byl skutečným učitelem?
Otázka č. 14 vedlejší: Znáte nějakého takového opravdového?
Otázka č. 14 všetečná: Vyprávíte rádi pohádky? :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení čtrnácté
Žena, i kdyby moudrá být chtěla, zůstane pouze blázínkem, tak jako opice v purpur oděná je stále opicí" - řekl Erasmus Rotterdamský. "Žena je blázínkem, který rozveseluje zasmušilou tvář muže."
Vůbec se na toho pána za to nezlobím. Je to milé. A rozveselovat zasmušilou tvář, to dokáže jen člověk moudrý a s nadhledem.
Ale myslím si, bohužel, že ženy v dnešní době mívají pod tíhou povinností tvář také zasmušilou a nadhled a humor jim chybí.
Tak nějak není odkud tu sílu brát...
Otázka č. 14 hlavní: Také si myslíte, že humor je moudrý? Proč?
Otázka č. 14 vedlejší: Smějete se rádi a často? Co vám v poslední době nejvíce připadalo k smíchu? Vzpomenete si?