Zastaveníčko dvacáté první - poslední

 A máme tady štědrý večer a štědrovečerní noc.

Děťátko se narodilo. Děťátko, které symbolizuje lásku, dobro a naději.

Na-děje se nám, že se ve svých životech setkáme s nadějí. S nadějí k životu. 

Podle Gabriela Marcela smysl života spočívá v naději, že má smysl. To všechno i nesmyslné kolem nás.

Dnešní noc je toho připomínkou. Narodilo se nám děťátko. Děťátko naděje, že život nikdy nekončí. Ani po smrti.

A z tohoto radostného poznání, že jsme byli až takto obdarováni, si i my navzájem dáváme dárky. Jako poděkování za ten největší dar, který máme - život.

Přeji Vám krásnou štědrovečerní sváteční noc, v dalších dnech vánoční pohodu v kruhu těch nejbližších a vše jen dobré do nového roku 2024.

Otázka zastaveníčková dvacátá první:

1. Na-děje se vám, že máte naději?

2. Líbila se Vám naše zastaveníčka? Měla pro Vás osobně nějaký smysl? (Nebo jste odpovídali jen s tou vidinou, že nebudete muset podstoupit vědomostní test? Děkuji za upřímnost).

3. Na co byste se rádi zeptali Vy mne?

Zastaveníčko dvacáté

 Předvánoční noc.

Opět - píšu to tady snad každým rokem. V tuto noc mívám dostaveníčko s Ježíškem. 

Balíme spolu dárky, pečeme vánočku, uklízíme - prostě jsou to ty poslední okamžiky před dnem s velkým D - tím Štědrým a Štědrovečerním.

Stromeček zdobíme vždycky až ráno na Štědrý den. Máme také starodávný dřevěný Betlém. Panenka Maria už tam má useknuté ruce, Josefovi taky jedna chybí, oslík nemá ucho, no je to už schůzka invalidů, Ježíškovy jesličky se rozpadly a původní voskový Ježíšek se už rozpadl před lety. Jediná figurka vcelku a nepoškozená je kupodivu pastýř. Ten se drží v původním stavu... až tak nějak řekla bych zázrakem se nerozpadá. Kdo ví proč zrovna on ne, když všechny ostatní figurky mají téměř namále. Asi to bude mít nějaký důvod - ale což, nemusíme rozumět všemu. Nemusíme přece znát odpovědi na všechny otázky.

Tak přeji krásnou dobrou noc a zítra pohodový Štědrý den vám všem.

Otázky zastaveníčkové dvacáté:

1. Vzpomínáte ještě na dárek z dětství, který Vám osobně udělal největší radost? 

2. A otázka možná příliš osobní: jaký dárek si přejete tentokrát? Máte nějaké vyhraněné přání (se kterým se můžete svěřit? :-)

Zastaveníčkové intermezzo IV.

 Ráda vyprávím svůj dávný zážitek s dětmi tenkrát ve třetí třídě. Zeptala jsem se jich totiž, jestli by uměly vyjádřit, co je zlo. 

Jedno dítě mě naprosto šokovalo svou odpovědí. 

Zlo je jako bílá mlha nebo černá tma. 

Proč? Zeptala jsem se zcela nechápavě. Koukl na mě udiveně, čemu jako nerozumím, a vzápětí vysvětlil: 

V bílé mlze ani v černé tmě přece není vidět světýlko!

A od té doby vím - když nevidíme světýlko, nacházíme se ve spárech zla.

Ale svět je přece prosvětlen - a proto je světem. Světélkuje a neutápí se ve tmě. Kdyby tomu tak nebylo, ani svět by nebyl světem. 

Zastaveníčko devatenácté

Snad asi poprvé za ta léta, co píšu tato putování, sedím u počítače a hledím do něj s podivnou myšlenkou, co vlastně psát.

Máme poslední dny před sebou, ve kterých bychom měli dojít k cíli. Tedy k posledním otázkám. Měla jsem v úmyslu dovést vás až k momentu, kdy si uvědomíme, jak zvítězit nad zlem. Láskou a odpuštěním. Odpuštěním ve smyslu pustit zlo od sebe, nezatěžovat se tím, nešpinit si touhou oplatit zlo zlem své vlastní nitro a myšlení. Jinými slovy podle I. Kanta věřit ve vyšší spravedlnost a nechat to na ní samotné. A úplně jinými slovy - nezapalovat plamen pod hrncem s vodou, která se na každou zlobu už vaří. Neodsuzovat člověka jako takového, ale pouze jeho činy. 

V zrcadle včerejších událostí ta všechna výše napsaná slova znějí tak nějak podivně. Téměř nereálně. Raději se na to ani nebudu ptát...

Otázky zastaveníčkové devatenácté:

1. Které otázky z těchto zastaveníček Vás nejvíce zaujaly, oslovily?

2. Mohli byste shrnout, co si budete z tohoto zastaveníčkového putování nejvíce pamatovat? Dokázali byste vyjádřit, o čem vlastně bylo? Co si z něj vezmete do baťůžku na další cestu životem? (Pokud vůbec něco?)

3. Znáte tři nutné postuláty I. Kanta a dovedete vysvětlit, k čemu nám v životě jsou?

4. K čemu je nám vůbec filosofie?

Zastaveníčko včerejší - osmnácté

 Včera se život zastavil. Nebylo vhodné psát jakékoliv zastaveníčko ve chvíli, kdy chybí slova a kdy najednou skutečně stojíte.

Co se asi děje v hlavě člověka, který střílí - a v hlavách těch, co nečekaně přišli o své nejbližší.

Postůjme a mysleme na ty, kteří se Vánoc - období dobra a lásky - nedočkali, a na smutek těch, kterým se dobro a láska momentálně v bolesti uzavřelo.

Zastaveníčkové intermezzo III.

 Být zase chvíli dítětem. 

Aspoň o Vánocích. 

Těšit se na rozsvícený stromeček, na dárečky. 

Na maminku a na tatínka. 

Na zlaté prasátko. Na bramborový salát. 

Na babičku s dědou. Na bratra a sestřičku. 

Na zpívání koled u starobylého dřevěného Betlému pod stromečkem s opravdovými svíčkami a prskavkami. 

Být zase chvíli dítětem. Aspoň jednou, jedinkrát, o Vánocích. 

A vědět, že lidé, svět a my všichni jsme v pořádku.

Zastaveníčko sedmnácté

 Všichni jsme kdysi byli dětmi. A všichni přicházíme do dospělosti ze svého dětství. A Vánoce jsou o tomto - o setkání s narozeným dítětem a o dítěti, kterým pořád ještě jsme, jedno, kolik je nám let.

Jsme pořád těmi malými holčičkami a těmi kluky, kterými jsme kdysi dávno (někdo dávněji, někdo méně 😃 ) byli.

U mě to je (bohužel?) už trošku dávněji. Což nechápu, protože to bylo jako včera.

Ale ty právě blížící se Vánoce jsou o dětství. A jsou takové rok co rok...

Otázky sedmnácté:

1. Jaká znáte pojetí dítěte?

2. A vnímáte ještě někdy to Vaše dítě, kterým jste byli? Nebo ještě neustále jste?

3. Možná to jsou moc osobní otázky - omlouvám se, pokud se až příliš dotýkají Vašeho srdce, Vaší duše, Vaší paměti a vzpomínek. Ale zeptám se:  co byste rádi vzkázali tomu dítěti ve Vás samotných?

Zastaveníčko šestnácté

 Ráda jezdím v tomto předvánočním období předvánoční krajinou. Líbí se mi nazdobené domy a domečky, nazdobené rozsvícené stromky a ostatní světelná výzdoba. Nemůžu to říct jinak - kochám se. Pravda, někdy co je moc, toho je příliš, ale přiznám se, že se v posledních letech na tento rys adventu velice těším. (Když už teda nejsou ty roráty z dětství a mnohdy ani sníh). 

Ta světýlka nesou v sobě krásnou symboliku - symboliku života. Tak jako adventní svíce znamenají naději, lásku, radost, pokoj - tak také ta světýlka všude kolem nás by měla zazářit také v nás samotných. Tou nadějí, láskou, radostí, pokojem.

Ne vždy je tomu tak.

Ale i proto přece máme Vánoce - aby bylo i to, co není...

Otázky zastaveníčkové šestnácté:

1. Znáte typologii chuti žít podle P. Teilharda de Chardina? Pokud ano, vypište, pokud ne, najděte a rovněž vypište :-)

2. A do kterého typu žít byste zařadili sami sebe? 

3. A schválně - uměli byste nakreslit nebo nějak jinak vyjádřit Vaši chuť žít? Jak byste ji umělecky znázornili?

Zastaveníčko patnácté

 Možná je dobré věřit, že to dobro opravdu je a převládá, že lidé jsou v jádru dobří. Možná je dobré být v tomto tak trochu i naivní. Ráda tomu věřím. I když - vícekrát se mi to spíše nevyplatilo než vyplatilo. Spadla jsem tzv. na ústa, lépe řečeno čumák... Ale asi to k životu patří.

Dobro a zlo jsou jako jednovaječná dvojčata, napsal před lety C. G. Jung. Takže když se vrátím k tomu pádu na ústa-čumák, mohlo to být možná spíše nečekané pohlazení, které v té chvíli člověk tak nějak nepochopil. I to se stává.

Někdy ale z toho drobet i bolí hlava.

Otázky zastaveníčkové patnácté:

1. Jak chápete pojem dvojí naivita? A který autor jej zmiňuje?

2. A říká vám něco pojem Luciferův efekt?

3. A co na to pohádky? Která pohádka o souboji dobra a zla se Vám osobně nejvíce zamlouvá?

Zastaveníčkové intermezzo II.

 Hoří už třetí adventní svíčka. Tak trošku skomírá.

Zpoza okna na to koukají naše kočky. Jsme tady pro ně asi jako zvířátka za sklem ve své zoo - domečcích. A ony na nás koukají a občas mňoukají. Že by na pozdrav? To ne, spíše upozorňují, že myšičky jim nestačí a patrně chtějí další příjem potravy. To jako náš domácí králíček zakrslíček. Pokud mu něco chybí, dupe jak o závod. Od té doby, co jej máme, konečně vím, jak nám dupou králíci (v našem případě králík). Šíleně nahlas. Občas i v noci. Bortí se dům...Ta zvířátka prostě vědí, co je pro ně dobré a dožadují se toho.

Jen my lidé to občas nevíme. 

A čím jsem starší, tím více tápu. A nic naplat, že ten starý Indián kdesi kdysi vyprávěl svým vnoučátkům, že každý v sobě máme dva vlky - jednoho dobrého a druhého zlého. A že mezi sebou neustále bojují. A který zvítězí? - ptá se dítě. No přece ten, kterého každý den krmíš!

Tak pojďme krmit ty dobré vlky v nás. A pokud nepoznáme, který je který, nechme se řídit hlasem svého srdce a svého nitra - duše. 

Tak jednoduché to je. (?) Že by až tak?

Možná. Vypínám počítač a jdu si nechat zdát o dobrém světě v nás i mimo nás.

 

Zastaveníčko čtrnácté

Někdy je to těžké. Být tzv. dobrý. Protože co to vlastně to dobro je?

Začínáme poslední týden, který nám zbývá do Vánoc. A Vánoce jsou svátky lásky a dobra.

Někdy mám z toho stísněnou dušičku. Protože ne vždycky to, oč vlastně jde - zda o dobro či naopak, poznám.

Ale my jsme se už toho dotýkali - pozná to naše srdce (láska) a naše duše (svědomí?)

Ať je to jakkoliv, osobně bych chtěla být prostě a jednoduše dobrá. 

Ale je to jako s čokoládou a jiným cukrovím - pro někoho to je pochoutka, pro jiného člověka jed.

Ach jo. 

Poznat to vždycky stoprocentně není snadné. Ale jak to říkal M. de Montaigne? Jen blázni vědí všechno bezpečně a překypují rozhodností....

Takže buďme relativně v klidu :-)

Otázky zastaveníčkové čtrnácté:

1. Jaké je Vaše pojetí dobra? 

2. A co na to Sokrates a jiní filosofové?

A jak s tím vším souvisí dvojí naivita?

Zastaveníčko třinácté

 Ach jo - nebo no jo - výchova. V současné době dost omílané téma. Jak vlastně vychovávat? Dát dítěti svobodu, nebo, jak říkával Komenský, i kdyby andělem bylo, metly (řád) to dítě potřebuje?

Výchova podle Naomi Aldort, nebo Am Chuové, nebo kontaktní, nebo milující podle Prekopové, nebo ta bio-mateřská - nebo ta respektující - můžete si vybrat. Nebo rovnou Nevýchova podle Králové?

A co tak výchova podle starých Hebrejů jako péče o nefeš? Čili péče o duši?

Přemýšlím, jak jsem vlastně byla vychovávána já. Kam bych to zařadila... A co na to ta moje duše - dušička.

Otázky zastaveníčkové třinácté:

1. Jak se má Vaše duše?

2. A jakou prošla výchovou? Dokázali byste charakterizovat?

Zastaveníčko dvanácté

Duše.

Někdy ji mám malinkou, když nevím, co a jak, a kdy. 

A někdy mne nekonečně přesahuje, aniž vím, proč...

Je to takové zvláštní přemýšlet o své duši. Kdo ví vlastně, máme-li ji? Čím je, jak je, kde je?

Otázka filosofů, psychologů, myslitelů?

Dušičko moje, ztrácíš se v tom předvánočním shonu, který na mne letos nějak podivně dopadá.

Ztrácíš se v tom neustále dětském těšení se.

Nebo právě naopak, neztrácíš se, nalézáš?

Otázky zastaveníčkové dvanácté:

1. Máte duši? Jak se projevuje?

2. Jaká znáte pojetí duše? A které z těch pojetí se Vám osobně nejvíce líbí a zamlouvá?

Zastaveníčko jedenácté

 Co to vůbec znamená, ta hezká zdrobnělinka - zastaveníčko? S kým si obvykle dáme ne zastavení, ale přímo zastaveníčko?

S někým blízkým, milým, známým... A mile spolu pobudeme, zapomeneme na všechen světa shon a ruch, vydechneme si a příjemně strávíme společný čas v našem "zastaveníčku."

Je Vám tady u našich zastaveníček příjemně?

Hmm. Dala jsem si dnes zastaveníčko s vnoučetem při výběru vánočního stromku. Ještě před několika málo dny nádherná vánoční vesnička byla pod blátem. Vnoučkovi to ale vůbec nevadilo, táhl mě tím blátem k jednotlivým osvětleným postavičkám, bahno nebahno, boty neboty, hrůza nehrůza. Byl prostě nadšen do té míry asi jako já zděšená, že se vyválím v tom marasu.

Ale máme téma láska, že ano. A tak mě napadá přísloví tady od nás, jak se mění "láska" během let. Znáte? Na začátku vztahu: Zlatíčko, pozor, blátíčko!  Po nějakém čase: Zlato, pozor, bláto! A po letech společného života: Mamlase, stojíš v marase!

Tož tak.

Vnoučeti to bylo však (ono zlatíčko, zlato, i mamlas) úplně a zcela jedno...

Otázka zastaveníčková jedenáctá:

1. Co Vám říká pojem logika srdce?

2. A moje otázka nevhodně netaktně vlezlá: jste ještě zlatíčka, nebo už jen zlata? Na to poslední se neptám :-)

Zastaveníčko desáté

 Srdce to lidské, ach bože, prebože,

za zlobu može snaď, za lásku němože...

No jo. Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec nic neví. Poznáváme to z tisícerých věcí....

Vždyť silná jako smrt je láska. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.

A my v době adventní čekáme na příchod lásky, kterou jsme všichni obdarováni. Čekáme na žár ohně, na lásku silnější než smrt.

A já po nocích přemýšlím, kdy, kde, jak a za kolik.... (Hanba!)

Jinými slovy - zastavte zeměkouli..., i když vystupovat nechci :-)

Otázky zastaveníčkové desáté:

1. Lásko Bože lásko, kde ťa ludia berú? Na horách něrasteš, v poli ťa něsejú...

2. Znáte autory některých citátů uvedených v našem dnešním textu?

Zastaveníčko deváté

 Jsme ze svého dětství. Ze svých smutků a vzpomínek.

Možná to je až příliš jednoduše řečeno (?)

Jsme ze záblesků svého dětství, které se náhle nečekaně promítnou do myšlenek a zase se někam v jednom okamžiku vytratí. Vlastně i to dětství je jako sen. Možná celý náš život je jen takový sen, ze kterého se jednou probudíme. Sen v čase i v bez-časí. Kdo ví?

A možná to je všechno jinak. Protože láska? Je ta pouhým snem? A pokud by byla, nebyl by náš život realita, ale pouhé snění?

Ale láska je. Jsme jejími svědky dnes a denně. 

Nebo ne?

Otázky zastaveníčkové deváté:

1. Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera?

2. Jaké je Vaše pojetí lásky? Jak byste definovali?

3. Který z citátů o lásce je Váš nejoblíbenější?

Zastaveníčko osmé

 Někdy o tom přemýšlím. 

O čem? 

O tom, kdo jsme, čím jsme, proč jsme. V čase nám daném.

Jsme jen pouhým vánkem.... proletíme tímto světem v podobě iracionální, mytické, posléze rozumné bytosti, podobni Imago Dei, mnohdy mechanicky žijící ze dne na den. A najednou je - bude - konec.

V tomto čase iracionálně racionálně očekáváme příchod lásky a dobra, příchod smyslu.

Vnímáme ten smysl? Víme o něm?

Nevím. Nejsem si jistá.

A proto raději přemýšlím o dárcích, o tom, co chybí koupit, o tom, jak to všechno stihnout a zůstat přitom v klidu a v bezpečí bez stresu a honění. 

Máte to také tak? 

I proto tato zamyšlená zastaveníčka...

Otázky zastaveníčkové osmé:

1. Myslíte si, že jsme skutečně utkání ze svých smutků a vzpomínek?

2. Nebo se jen pohybujeme v přítomnosti, která vlastně není? (Proč není?)

3. Jak to "vyřešil" Gilgameš?

Zastaveníčko sedmé

 V tomto adventním čase, v předvánočním období, mi lidé připadají tak trošku jiní než kdykoliv jindy. Připadají mi také tak nějak před-vánočně. Každým rokem mne to samotnou překvapí, že najednou vnímám lidi kolem sebe tak nějak jinak, ne, že bych chtěla, ale přichází to samo sebou...

Člověk před-vánoční. Člověk, který na něco čeká, něco připravuje, shání dárky pro ty, které má rád. Člověk očekávající Štědrý den. Člověk obdarovávající a člověk obdarován.

No není to krásné? Nejsme krásní a šťastní, že toto máme?

Otázky zastaveníčkové sedmé:

1. Jaká znáte pojetí člověka podle paradigmat (Mythos, logos, Theos, Mechanos?)

2. Které pojetí je vám osobně nejbližší? A proč?

Zastaveníčkové intermezzo I.

Možná maminko, tam někde, kde teď jsi, vycházíš do mrazivého rána, držíš mě za malou dětskou dlaň, a kráčíme směrem do našeho kostela, sníh nám mrzne pod nohama, tváře mrazem červenají, a já vedle tebe klopýtám a třesu se zimou, ale v srdci je dobře a krásně teploučko.

Možná tyto okamžiky, maminko, neustále žijí, neustále jsou, nikde nezmizely.

A poté u nás doma pečete s tetou Femi a babičkou cukroví, které provoní celý náš domek.

Možná maminko jsme nějak tajemně pořád v těch chvílích, které jsme tolik milovali.

Protože láska nikdy neumírá...

Zastaveníčko šesté

 Končí za chvíli den a probudíme se do druhé adventní neděle.

Na adventním věnci se rozhoří druhá svíčka. Vzpomínám, že za mého dětství jsme adventní věnce ještě neměli, vůbec jsme tento zvyk ještě neznali. Stejně jako předvánoční výzdobu v takové míře, jaká je dnes.

Za to bylo něco úplně jiného - roráty. 

Každým rokem na ně vzpomínám s opravdovou nostalgií. Roráty byly ranní mše svaté, ještě před rozedněním, za světel svící, v setmělém kostele, a zpívalo se: Ejhle, Hospodin přijde. Vždy 3 x po sobě, ve vyšší tónině.

Maminka mne ráno budívala do mrazivého sněhového rána. Netuším, jak to bylo možné, ale nepamatuji si, že by někdy ten sníh nebyl. A šlapaly jsme do nedalekého kostela, promrzlé na kost, ve vysokém sněhu, a těšily se na Ejhle, Hospodin přijde. Přiznám se, nikdy bych v té době netušila, že právě toto bude má téměř nejhlubší vzpomínka na dobu předvánoční, na advent. Ne předčasně rozžatá světýlka v oknech, ne už rozsvícené vánoční stromečky na náměstích, ne vánoční trhy, a už vůbec ne žádní sobi, sáně a podivní trpaslíci bez očí, ale mrazivá rána s křupajícím sněhem pod nohama...

Otázky zastaveníčkové šesté:

1. Jaké jsou Vaše osobní vzpomínky na předvánoční období Vašeho dětství?

2. Vzpomínáte si ještě na Vaše největší vánoční přání, které jste chtěli najít pod stromečkem?

Zastaveníčko páté

Někdy mě napadá, když někam cestuji, kam ti lidé kolem mne, rovněž někam cestující, vlastně pořád jdou. A proč.

Proč třeba nesedí doma, někde v teplíčku a něco nedělají, třeba užitečně-neužitečného.

Když projíždíme krajinou, jedno jestli vlakem nebo autem, a vidím domy a domky kolem, představuji si, kdo v nich bydlí, jak ti, co tam bydlí, asi žijí, o čem přemýšlejí. Že třeba v rodinném kruhu zrovinka snídají, nebo obědvají, nebo večeří. Z dálky třeba voní káva nebo zrovna upečené pečivo... a tak si prostě představuji tento světa lidský běh.

Jak to vlastně, my lidé, žijeme? Jak nám utíká čas - čas k životu nám daný?

A proč se nedá aspoň na chvíli, na chviličenku zastavit. 

Cestujeme tímto světem a neustále na těch svých cestách rozšoupáváme své botičky, boty, botasky.... střevíčky? :-)😃

A víme vlastně, kam to jdeme?

Otázky zastaveníčkové páté

1. Co děláte v čase Vám daném? 

2. A moje oblíbená otázka:  kam se ztrácejí Vaše rozšoupané botičky? (Pokud se ztrácejí?)

3. A otázka vážná: ve kterém paradigmatu žijete? A proč?

Zastaveníčko čtvrté

 Takovej už je svět - zpíval kdysi zpěvák Petr Novák.

Takovej už prostě je. Jakovej? Napadá mě někdy.

Ten náš svět, kde se dějí pořád takové věci, nad kterými rozum, a nejen rozum, ale i srdce zůstává stát.

A nemusí to být jen pánem z vesmíru, který nosí tajně v noci dárky dětem na okenní parapety. 

Někdy prostě člověk nevychází z údivu. 

Svět je krásný - zpívá se zase v jiné písničce. 

Jaký je ten můj svět? 

Sněhový, zasněžený, třpytivě bílý...

Otázka zastaveníčková čtvrtá: 

1. Jaký je Vás svět? Co jste si Vy sami na pouť tímto světem zabalili na cestu do svých baťůžků?

2. A jak to vidí filosofové? 

3. A co na to vysmátý vědomý bloud? (nápověda R. D.)

Zastaveníčko třetí

 Ach jo, povzdychl si onen starý pán, když se opět vznášel k zemi.

Čeká mě tady spousta práce. Děti, čekající na obdarování nebo jen na úsměv.

Je to podivná planeta, plná nedočkavých dětí. Divná planeta, na které jí nestačím jen já, ale kde se musí ke mně přidávat ještě anděl a čert. Jako kdyby starý dobrotivý Mikuláš nestačil!

Ach jo, povzdychl si, když se přiblížil k modré planetě plné světýlek. Tak tady to opět žije! 

Honem, do práce! Rozdat dárky na okenní parapety tam, kde ve mně ještě věří. A pak rychle zase zmizet v hlubinách vesmíru...

Otázky zastaveníčkové třetí:

1. Do kterého paradigmatu patří sv. Mikuláš?

2. Vzpomínáte ještě, jak dlouho - do kolika let asi - jste v něj Vy samotní věřili?

3. A co na to sám Mikuláš? Má ještě sílu rozdávat dárky? 

Zastaveníčko druhé

 Tak a jsme na cestě.

Život je vlastně takové putování. Nevím jak vy, ale mám ho ráda. A v této době to vnímám více než kdykoliv jindy. Možná i proto, že mám ráda toto období předvánočních světýlek.

Sice mě udivuje, jak brzy letos přišlo, vlastně tak nějak netrpělivě, předčasně, ale někdy to tak prostě bývá. Čekání je někdy hodně nedočkavé.

Škoda, že někdy tak rychle všechno i pomíjí. A že vše tak nějak rychle utíká. 

Život je přece putování, ne běžecký závod.

Ach jo....

Otázky zastaveníčkové druhé:

1. Máte rádi čekání?

2. A na co vlastně čekáme- čekáte?

3. Běžíte? :-) A napadá mě čtvrtá otázka: kdo řekl: marné věci konají, z marných věcí se radují, dokud na svou marnost nezajdou? Znáte toho pána?

Předvánoční zastaveníčka 2023

 Buďte vítáni na našich zastaveníčkách.

Takových těch adventních, předvánočních. V očekávání toho, co přijde. 

V našem případě to budou malá každodenní zamyšlení s následnými otázkami. 

Jako všechno, i tato naše zastaveníčka mají svá pravidla.

Můžete odpovídat každý den, nebo jen průběžně, nebo úplně najednou nakonec. Poslední zastaveníčko bude na Štědrý den, termín odevzdání je do Silvestra 2023. 

Ti, kdo odpoví na všechny otázky, nemusí absolvovat vědomostní test. U zkoušky si jen popovídáme nad seminární prací a nad Vašimi odpověďmi tohoto našeho zastaveníčkového putování.

Přichystejte si tedy botky samochodky :-), dobrou náladu a čas daný k putování.

Vítejte!

A abych nezapomněla - své odpovědi posílejte na adresu: tohu-vabohu@seznam.cz 

Otázka zastaveníčková první: 

1. Co Vy a filosofie? Jste napojeni spíše na údiv, nebo spíše na zodpovědnost  či na létání?

2. Kdo jsou autoři výše vzpomínaných pojetí? A jak jim rozumíte?