29. 12. 2013

Povánoční přání

Povánoční ticho a klid.
Dům plný těch nejbližších je opět, někdy až děsivě, prázdný.
Už jen poslední dny v roce, který bude nenávratně pryč.
A nový, nastávající, který již přichází.

Co si přát?
Dobrou mysl a dobré zdraví.
A ještě něco, takové zvláštní přání: abychom my samotní byli po celý další rok pro druhé tím nejlepším dárkem, 
když se s námi potkají...





23. 12. 2013

4. den po pouti: Ježíšek

Těsto na vánočku už kyne, bramborový salát už "odpočívá", aby se uležel, hrách na polévku se již namáčí, aby se zítra jen uvařil. Stromeček čeká v předsíni...
a já jsem unavená jak pes :-)
Nebo ne tak. Jak po veliké namáhavé pouti.
Ale konečně nastává ten čas, kdy sesbírám na hromadu všechny dárky,
nachystám si balící papír, stuhy a nůžky a jmenovky,
pustím si koledy a začnu balit dárečky. Letos jen drobnosti. Děti už jsou velké, a čím jsou větší, tím jsou dárky menší... zajímavý to jev.
A když začnu balit dárky
znenadání přijde Ježíšek
a bude tu se mnou.
A v těch chvílích vím - je láska, je štěstí, je krása
a všechno kolem nás i v nás má smysl...

22. 12. 2013

3. den po pouti: Předvánoční "dělání"

Proletěli jsme včera s manželem obchody, koupili pár dárků, stromeček a kapra.
Vánoce možná i budou.
A pak jsme se potkali s nejstarším synem na Masarykově náměstí  v Ostravě, postáli u Indiánů, prošli vánoční trhy, podívali se, jak se lije olovo, dali si vánoční punč a "kladivo" (svařák s rumem, fakt síla) a koupili si žitné placky se slaninou.
Nádhera. Vánoce jsou tady :-)
Dnes ještě dokončit poslední úklidové práce, zítra už jen zadělat na vánočku, odpoledne připravit bramborový salát, aby se uležel, večer zabalit pár těch dárečků, co máme.
Joo, a pak již jen Štědrý den.
Krásné Vánoce...

20. 12. 2013

Dárek pro kočku

Máme doma dvě kočky. Jednu starou britku Lily, jednu mladou bíločernou kočku "obecnou", Mendy.
Vždy na večer jim sypu granule, aby měly do rána nějakou zásobu :-))
A tak si tak jdu, vezmu sáček s granulemi, a sypu do mističky, když tu - ejhle! Myšička!
Vysypala jsem ji kočkám do misky zároveň s granulema.
Kočky to neočekávaly. Že by jim až takový servis panička obstarala? Myšičku až pod nosánek?
Lily vykulila oči nad tím, co viděla, ale bleskurychle zareagovala a okamžitě myš chytila jako svou kořist.
Kotě Mendy se na mne vyčítavě podívalo, jako by se ptalo: A co já? Pro mě nic?
No není člověk ten, aby se zavděčil kočkám všem.

A takto hezky u nás započaly Vánoce.
Nevítaným, ale přesto s radostí "přijatým" dárkem pro kočku...


2. den po pouti: Samota a Vánoce

Samota a Vánoce.
Ano, ano, na Vánoce by nikdo neměl být sám.
Proč?
Protože samota, osamělost, hodně tíží.
Člověk už ze své podstaty potřebuje k životu druhého člověka.
Hezky řečeno, ale někdy přijdou i okamžiky, kdy není odkud ho vzít... prostě nejsou lidi...
A také (ale nejen o tom) jsou  Vánoce. O tom, že máme jeden toho druhého a ten druhý má nás.
Ne vždy tomu tak bývá. Tak proto před tímto svátkem zavíráme někdy oči a odmítáme Vánoce. Protože něco být má a není.
Protože něco kdysi bylo, v době, kdy jsme byli dětmi (důkazem je to, že žijeme, protože bez péče druhých bychom nepřežili), a teď to už není.
Před stromečkem, stejně jako před sebou samotnými, můžeme být sami. Sami na světě. Osamocení. Osamělí.
A do očí to vhání slzy...
nejen vzpomínek

Druhé vánoční otázky pro radost jen tak:
Jak asi tráví Vánoce lidé osamocení, bez domova?
A jaké jsou, jaké by byly nejkrásnější Vánoce Vašich snů?

19. 12. 2013

1.den po pouti: tajuplné Vánoce?

Magické, krásné, tajuplné. Prostě Vánoce.
U nás to zatím tak nevypadá.
Ježíšek asi nepřijde.
Nemáme ještě uklizeno, napečeno, ani nakoupeno.
Nemáme ani stromeček.
Potřebovala bych, aby Vánoce byly aspoň tak o týden později.
Ale nebudou. Neptají se. Přijdou si samy, protože je jejich čas.

Tak jako láska. Tak jako štěstí. Tak jako radost.
Hmm. Tak jako smrt.

Není ten život divný a zvláštní?
Ne. Je jen: magický, krásný, tajuplný.
Tak jako Vánoce...

Vánoční otázky jen tak pro radost: 
Čím jsou pro Vás Vánoce? Co na nich máte nejraději?

18. 12. 2013

25. den: u cíle

Tak jsme u cíle našeho putování. Ani nevím, jaké bylo. Uteklo tak strašlivě, až strašidelně rychle.
Jako ostatně celý život.
Kolikrát jdeme, a ani nevíme kam a proč.
Kolikrát jdeme a ani nevíme, že stále ještě jdeme. A hodně krát se přestáváme ptát. Vlastně nevím, co je lepší. Možná je lepší jít bez otázek, prostě jen jít...
Nevím.
Ale napadlo mne - jedna moje kamarádka mi jednou řekla, že je jí vlastně jedno, kam v životě jde. A doplnila to slovy Karla Čapka z jedné jeho povídek, kde ovce, jdoucí na popravu, říká: Ať si mne zabijou, jen když mne vedou.
Tak to tedy ne...
Ať si mne třeba zabijou, ale na popraviště si dojdu zcela svobodně a sama:-)

Zvláštní závěr našeho putování, že?
Pro dnešek tedy končíme s otázkami. Další putování až do Štědrého dne (možná déle:-) bude už jen takové setrvačné, už bez "povinných" otázek, už pouze jen tak, pro zájemce.
Ještě se mi totiž nechce naši cestu opouštět. Ale otázkami Vás již trápit před Vánocemi nehodlám.
Takže těm, pro které dnešní pouť končí s tím, že už si od těchto stránek a otázek oddechnou, přeji radostné a šťastné Vánoce.
A s těmi, kdo si tyto stránky s radostí otevřou jen tak, se loučím slovy: na shledanou....

P.S. Těším se na Vaše odpovědi...

17. 12. 2013

24. den: štědrovečerní lidé

Přesně za týden bude Štědrý den.
Budou z nás "vánoční" lidé.
Takoví štědrovečerní.
Tak tedy nejen štědrovečerní večeře, štědrovečerní bramborový salát, štědrovečerní kapr, ale také štědrovečerní "člověk", štědrovečerní lidé.
A k tomu Dítě v jesličkách.


 24. otázka pro pedagogy: 
Jak se liší dětské prožívání od prožívání dospělého člověka?

24. otázka pro filosofy výchovy:
Co Vás nejvíce zaujalo na pojetí dítěte?

16. 12. 2013

23. den : pohádka bratří Grimmů

Pohádka bratří Grimmů o věku člověka, a tudíž o životním smyslu

Pán Bůh stvořil nebe i zemi a všechny rostliny a živočichy a hvězdy a člověka. A když se to všechno již veselo množilo a rostlo a pracovalo, uvědomil si najednou, že zapomněl na to nejdůležitější – určit, kolik let života si každý jednotlivý živočich vlastně přeje na zemi žít.     A protože to nechtěl sám rozhodnout, řekl si, že si zavolá jednotlivé zástupce živočichů a zeptá se jich přímo, kolik let tady na zemi chtějí žít.
Jak první zástupce živočichů přišel osel.
Tobě, osle, jsem vyměřil 30 let života. Líbí se ti to? Souhlasíš?
Třicet let, Pane bože, třicet let života? To je tak strašně hodně, prosím tě, smiluj se a dej mi míň!
Ale třicet let není žádná dlouhá doba, uplyne ti rychle, tak jako voda v řece. Ani se nenaděješ a bude to pryč…co vlastně, oslíku, v životě děláš, že se ti to zdá dlouho?
Co dělám? Zamyslel se oslík. Nosím na svých bedrech těžký náklad, a kolikrát pod ním klesám k zemi, kolikrát dokonce padnu k zemi. Místo nějaké pomoci dostávám jen samé rány a kopance. To Pane Bože těch 30 dlouhých let, které mi dáváš, opravdu nevydržím!
Pán Bůh chvíli přemýšlel a pak řekl? Dobře tedy, přesvědčil jsi mě. Dám ti tedy 18 let života. Líbí se ti to? Jsi spokojený?
A oslík spokojeně zahýkal, poděkoval a s vděčností v srdci odešel.
Jako druhý zástupce živočichů přišel k Pánu bohu pes. Tady si Bůh pomyslel – pes žádné těžké náklady na svých bedrech nenosí, ten bude jistě spokojený s tím, co mu nabízím. A rovnou se psa zeptal:
Tobě pse, jsem vyměřil 30 let života. Líbí se ti to? Jsi spokojený?
A pes se na pána Boha podíval a řekl: Pane Bože, tolik let? Prosím tě, smiluj se a dej mi míň!
Ale vždyť ty přece žádnou těžkou práci neděláš, jaký máš problém, že ta má léta odmítáš? Co vlastně v životě děláš?
Co dělám? Odpověděl pes. Po celý den hlídám majetek svého pána, bohatství svého pána a nakonec i pána samotného. Musím být neustále zdravý a ve formě, musím neustále dobře vidět, dobře slyšet, dobře se koncentrovat. S léty na mne přicházejí nemoce, nejsem už tolik zdráv, síly mne opouštějí a někdy ležím v koutě a nikdo mne už nepotřebuje. To Pane Bože nevydržím ani 18 let, které jsi dal oslíkovi, natož těch 30 let, které mi dáváš! Prosím, dej mi míň!
I zamyslel se Bůh a řekl: dobře tedy, dávám ti 12 let života. Jsi spokojený? Líbí se ti to?
A pejsek šťastně zaštěkal, zamával ohonem, poděkoval a s vděčností v srdci odběhl.
Do třetice přišla za Pánem Bohem opice. Tady si Bůh řkl – opice nevykonává žádnou práci ani nikoho nehlídá, ta bude určitě spokojená, ta nebude mít žádný problém!
A hned se opice zeptal: Tobě, opice, dávám třicet let života. Líbí se ti to a jsi spokojená, že ano?
Opice na Pána Boha vytřeštila oči a řekla: Pane bože, dlouhých třicet, třicet let? To je tak dlouhatááánská doba! Prosím, smiluj se a dej mi míň!
Ale vždyť co ty vlastně v životě děláš? Nedřeš se jako osel, nic nehlídáš jako pes, vždyť ty jen rozveseluješ a bavíš lidi? A to je nějaký problém?
Opice chvíli v úžasu stála, než se zmohla na odpověď: A ty Pane Bože, nevíš, ty skutečně nevíš, ž rozveselovat a bavit lidi je ta nejtěžší věc na světě? To nemůžu vydržet ani 12 let psa, ani 18 let osla, natož 30 let, které mi dáváš! Prosím tě, prosím, smiluj se a dej mi míň!
A tak se pán bůh hluboce zamyslel a po chvíli říká: dobře opice, dám ti tedy 8 let, líbí se ti to, jsi spokojená?
A opice šťastně zavýskla, poděkovala a s vděčností v srdci odešla.
Jako poslední ze zástupců živočichů nešel za Pánem Bohem nikdo jiný než – člověk.
A to si Pán bůh už jen pomyslel: Když jsem to neodhadl ani u osla, psa či opice, tady u tohoto tvora se raději nechám sám překvapit.
I řekl: tobě, člověče, jsem vyměřil 30 let života. Líbí se ti to? Jsi spokojený?
A člověk se na Pána boha podíval a v úžasu řekl: Pane Bože, jenom, jenom 30 let? Vždyť to sotva vyrostu, sotva se někým stanu, sotva zasadím strom, postavím dům, přivedu na svět děti… a ty chceš, abych už odešel? Vždyť stojím na začátku své cesty! Prosím tě, smiluj se, a dej mi víc!
Tak ti dám 18 let osla, odvětil Bůh.
Ano, to už je lepší číslo, ale nebylo by ještě?
Pokud chceš, můžu ti dát ještě 12 let psa.
No dobře, Pane Bože, je to už lepší číslo, je to jednou tolik, ale prosím, nebylo by ještě?
Tak pokud chceš, mám tady ještě 8 let opice.
A člověk znovu přepočítává. Víš, Pane Bože, je to pěkné, ale pořád to je hodně málo. Nebylo by ještě?
Ne, odvětil Pán Bůh. Osm let opice a dost. Už dále nesmlouvej!
Pane Bože, prosím…
Ne, už jsem řekl, nedal se přemluvit Bůh.
A tak člověk jen pokrčil rameny a řekl: Tak ti teda pěkně děkuji, a odešel, aniž by pocítil vděčnost v srdci.
Od té doby máme my lidé to, co jsme chtěli. 30 let života, který nám patří. Vyrůstáme, prožíváme své první, druhé, třetí lásky… někým se stáváme, sadíme stromy, stavíme domy, přivádíme na svět potomky. Všechny problémy a tíhu života zvládáme ještě s jakž takž vztyčenou hlavou. Pak přijdou léta oslí. To kolikrát klesáme pod tíhou svých starostí, pracovních i soukromých. Kolikrát skutečně dopadneme až k zemi a místo pomoci dostáváme jen samé rány a kopance. To nám ale nestačilo. Přijdou léta psí. Síly nám pomalu odcházejí, už se neumíme tak dobře soustředit, přicházejí různé nemoci a kolikrát ležíme někde v koutku zesláblí a bezmocní a k nepotřebě a nikdo si nás nevšímá.  To nám ale nestačilo. Nakonec přijdou léta opičí. Opice rozveselovala a bavila lidi. My jsem ale kolikrát k smíchu ostatním ne svou moudrostí a humorným nadhledem, ale právě naopak tím, jak jsme vztahovační, nepoučitelní, jak jsou s léty naše nepěkné vlastnosti patrnější i tím, že je neumím ovládat…
A tak každý z nás žije ten svůj život. Žijeme tak jak umíme nebo neumíme, jak chceme nebo nechceme, jak zvládáme nebo nezvládáme, jak se nám daří nebo nedaří… prostě každý podle svého.
A Pán Bůh se odněkud shora na nás dívá, pokyvuje hlavou a říká: Jo jo, člověče, jo jo. Když už jsi po mně tolik let chtěl, a já ti je dal, žij je tak, aby až jednou budeš na jejich konci, tak aby ses mohl podívat zpět a s klidným srdcem a mírem v duši si mohl říct: přes všechna ta léta, která mi patřila, ale i přes všechna ta léta oslí, psí a opičí, přes všechno to, co bylo krásné, ale i přes všechno to, co někdy hodně bolelo, můžu si dnes říct: bylo to nádherné a mělo to smysl. A já ti Pane Bože za vše s vděčností v srdci děkuji!



Otázky společné: 
Nepletly se Vám někdy otázky? Zvládali jste stíhat.co je pro pedagogy a filosofy a nebylo Vám někdy líto, že máte jiné otázky? Lákalo Vás přemýšlet o otázkách té druhé skupiny?
Uměli byste dnešní pohádku ilustrovat? :-))



15. 12. 2013

Den 22.: Třetí neděle adventní

Třetí adventní neděle je nedělí zvanou stříbrná. Tento název je svým způsobem odpovídající symbolice třetí svíce, kterou je radost. Svíce nese název „pastýřská.“
Byli to pastýři, kterým byla zvěstována radost převeliká. Byli to chudí pastýři, kteří jako první lidé slyšeli o narození Ježíška. A byli patrně první, kteří kromě Josefa a Marie byli schopni v tom okamžiku pochopit, jak veliká věc nás lidstvo potkala. A měli radost.
Radost je jako stříbro. Všimněte si, radostný smích je smích „stříbrný“, vesele klokotá, tříští se…

Radost je podle E. Fromma neuhasínající žár v našich srdcích. Není to jen chvilková záležitost, okamžitá emoce. Skutečná radost neuhasíná… tak jako ani lásku nezastaví ani velké vody a řeky ji nezaplaví, tak ani radost není uhasitelná. 
Radovat se máme vždy, tedy nejen tehdy, pokud máme k radosti důvod. Přes­tože třeba nejsou peníze na ban­kov­ním účtu, přes­tože se naše nemoci zhor­šují a bolest pře­tr­vává, přes­tože lidé kolem nás jsou jací jsou. Naši vnitřní radost to neuhasí. 
Radost je jako sněhové vločky. Bílá, poletující vzduchem, dopadající na zem, někdy hodně chladivá, ale tvořící sněhovou pokrývku, která chrání vše, co je pod ní, i zem, která odpočívá. Jako sněhové vločky se třpytí smíchem. Je čistá a běloskvoucí jako sníh…

Toto je radost třetí neděle adventní. Lehce se říká, těžko se někdy koná :-))

Putujícím naší pouti dnes můžu udělat radost nenáročnými společnými dvacátými druhými otázkami:
Máte radost? Co Vám v životě dělá radost? Co si představujete pod tímto slovem?


14. 12. 2013

21. den: hra na lásku?

Sobotní ráno.
O Vánocích se mluví snad skoro všude. Odevšad na mne padají. Jako kdyby se celý svět zbláznil.
Už více let mě to v tomto období napadá. Hrajeme si takovou velkou celosvětovou hru. Na lásku. Na Vánoce. Není na tom nic zlého a je to svým způsobem krásné.
Ale já si nechci na lásku a na štěstí jen hrát...

Máme novou kočičku. Takové malé černobílé koťátko. Skočilo mi teď na rameno a usadilo se mi na paži a vrní a lísá se. Je spokojené. A je mu zcela jedno, že nemám jak psát.
KL                                               jhuuuuuuuu
toto je jeho dílo:-)))
Venku je vítr a chladno, tak se obléknu a půjdu nakrmit naše koně.
A připravovat Vánoce.
Jsou někde tam nahoře, nad oblaky
někde v mém nitru v srdci a v duši
někde v minulosti v dětství...
Být zase tou malou holčičkou, hrající si s kočičkou :-)

Otázky dvacáté první dnes opačné pro pedagogy i filosofy?
Na co byste se rádi zeptali Vy? 
Která podstatná otázka Vám v putování chyběla?
Mělo to pro Vás nějaký smysl?



13. 12. 2013

20.den: běh času

Semestr máme za sebou. Teď už zbývá jen zápočtový týden, a pak už jen zkouškové.
Asi se opakuji, ale mne opravdu šokuje, jak to rychle utíká. 
Vidíme to i tady na naší pouti. Před chvílí jsme začali, a už tady máme dvacátý den. A přitom mám pocit, že jsem se Vás vlastně na nic podstatného ani nezeptala. 
Ten neustálý běh času mě opravdu děsí. Všechno trvá jen chvíli. A nevstoupíme dvakrát do jedné řeky. 
Co s tím dělat ve výchově?
A ve filosofii výchovy?

Otázky dvacáté pedagogické: 
Co je ve výchově nejdůležitější? Slyšeli jste někdy pojem furor paedagogicus?(nápověda - že by zde na blogu?)
Je facka výchovná? Jak to je s kázní a s tělesnými tresty?
A co alternativní školy a tresty?  Jsou tam přípustné?Jaké alternativní školy znáte?

Otázky dvacáté filosofické:
Jak rozumíte výroku, že: Každá facka letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí?
Může odpuštění porazit zlo?
A co na to logika srdce? Souvisí s tím?


12. 12. 2013

19. den: hajdrláček

Tak jakpak se nám jde?
Zazpívejte si prosím se mnou:
Já s písničkou jdu jak ten ptáček...
i když padám na čumáček
vím, má to jen jeden háček
jak se dostat na obláček
a létat si jak ten ptáček.
Já s písničkou jdu, nejsem ptáček
protože jsem
hajdrláček
laláček. ....


Otázky veselé písničkové pedagogické:

Může být píseň a smích pedagogickou metodou výuky?
Nebo patří spíše mezi zásady? Principy?
Kdo je podle Vás hajdrláček?
Jaká byla Vaše nejoblíbenější pohádková postava? Proč děti potřebují pohádky? A potřebují je i v této naší době?

Otázky filosofické:

Může být hajdrláček zlý, když zažije neúspěch?
Jaké jsou příčiny zlého a podle koho?
A co na to teorie chuti žít?

11. 12. 2013

18. den: smutek a malá mořská víla

Malá mořská víla
prý lásce lidské uvěřila.
Jsme na lásku lidskou odkázáni. Od narození, po celé dětství, po celý život. A je jedno, kým nebo čím jsme.
Chováme se vždy tak, že je na nás znát, že to víme?
Kolikrát máme vlastní pravdu, vlastní neshody a konflikty, vlastní sobectví, vlastní hněv na druhého, protože neuznává ty naše názory.
Je to mezi lidmi někdy hodně těžké.
A kdyby jenom to - celkově nepochopitelné.
A hodně smutné.

Otázky společné pro pedagogy i filosofy výchovy:
Co myslel S. Freud svou prací smutku a prací vzpomínek?(nápověda tuším zde na blogu?)
Z čeho "vzniká" smutek podle teorie S. Freuda?
Co znamená dvojí naivita a k čemu je učiteli "dobrá"? 
A co na to malá mořská víla? (Uměli byste ji nakreslit?)

10. 12. 2013

17. den:

Tak už stoupáme hezky do kopce.
Konec semestru se blíží, příští týden už bude zápočtový. Tak nějak to uteklo strašně rychle, nezdá se vám?
Mně ano.
A přesně za 14 dnů budou Vánoce. Štědrovečerní noc.
Těšíte se?
Ale k dnešním otázkám.

Otázka sedmnáctá pedagogická i filosofická odpočinková (když ty včerejší byly teoretické až hrůza):                                                         


                                          Dětská mravouka

1. Nežádej si všeho, co vidíš.
2. Nevěř všemu, co slyšíš.
3. Neříkej všechno, co víš.
4. Nedělej všechno, co můžeš.
5. Nebuď důvěrný se všemi, s nimiž se náhodou seznámíš.
6. Věř, ale viz, komu.
7. Co tam, to tam, s tím si hlavy nelam.
8. Co bylo, tím se nevyrušuj a nemuč.
9. Oči měj vpředu, ne na patách.
10. Nedělej, co je uděláno, nýbrž co se má udělat.
                                              A budeš moudrý.


Víte, kdo je autorem této Mravouky?
Která rada se Vám zdá pro dnešní svět a výchovu nejdůležitější a proč?
Daly by se tyto rady shrnout do nějaké zkrácené poučky? 

Chybí zde nějaká rada, kterou byste z vlastní životní zkušenosti přidali?




9. 12. 2013

16. den: O duši a tváři

Dívám se do tváří lidí.
Vidím cizí tváře,
tu svou nevidím.
"Vidím" duše jiných lidí,
o své nic netuším.
Nevím, kde je.
V těchto slovech?
V myšlenkách?
V úsměvu nebo v pláči?

Hledám sebe,
ale stále nacházím
jen Tebe...


Otázky šestnácté pedagogické:
Čím se zabývá pedagogická diagnostika?
Může nám při hodnocení pomoci Bloomova taxonomie výukových cílů?
Co při hodnocení žáků, studentů hodnotíme? Můžeme hodnotit i jejich duši?
A co na to Golem, Halo a Pygmalion?

Otázky šestnácté pro filosofy výchovy:
Jaká známe pojetí duše? A které je Vaši duši nejbližší?
Čím se liší duše od ducha?
Jak toto řeší J. A. Komenský? (nápověda - pojetí trojího světla)
A co s tím vším má společného výchova?






8. 12. 2013

15. den - doplnění: děvčátko s copánky

Děvčátko s copánky
za rohem ulice
mizí tam za obzor
tiše a neslyšně

nikdy se nevrátí
cestu však neztratí

15. den - pohádková neděle

Dnes je druhá adventní neděle. Svíčka na adventním věnci nese název betlémská. Její symbolikou je láska.
Taková pohádková neděle.
V noci ze soboty trošku nasněžilo. Ráno bylo hned bělejší a veselejší.
Takové předvánoční.
Někdy se divím, proč lidé v tom předvánočním čase pociťují jen shon a napětí a konzum a nákupy a nevím co všechno, co je negativní.
Vánoční výzdoba všude kolem nás je romanticky příjemná. Lidé jsou takoví nějací jiní. Dívám se na ně zevnitř, ne zvenčí :-))
A vidím tu touhu po lásce, po blízkosti, po tajuplném světě, po dárcích, po dětství....
Být tak ještě někdy znovu dítětem
a koukat na ty stromečky, i Mikuláše s čerty a s anděly dětskýma očima
kdy svět ještě nebyl tímto světem...
kdy ještě byl světem kouzelným...


Otázky patnácté pedagogické a filosoficko - výchovné zároveň:
Jaké bylo to dítě, kterým jste kdysi byli? Máte to dítě rádi? Nebo už není?(Kam se ztratilo?)
A co vaše logika srdce?
A co na to paní Trůda?
(nápověda: velmi těžce stoupáme do kopce naší poutě...)

Mezihra třetí: pohádka bratří Grimmů o paní Trůdě

O paní Trůdě

Byla jednou jedna dědinka uprostřed hlubokých lesů. V tom lese stál kamenný hrad, ve kterém žila paní Trůda. Kdokoliv kdy v tento směr zabloudil, ten se nikdy domů nevrátil. A tak všichni rodiče neustále říkávali svým dětem – nechoďte do toho hlubokého lesa, tam stojí děsivý hrad a v něm žije zlá paní Trůda. Ještě nikdo nikdy se odtamtud nevrátil…
Po dlouhá léta žili obyvatelé dědinky spokojeně a šťastně, protože nikdo v tu stranu, kde měl stát hrad, nechodil a ani se do lesa tím směrem neodvážil vstoupit.
Jednoho dne však jedna zvědavá holčička, která si hrála venku s ostatními dětmi, neovládla svou zvídavost, která s neustálými zákazy jen rostla, a řekla si, že když se jen malinký kousíček do lesa podívá, nic se jí nemůže stát. "Vždyť budu opatrná a cestu si uhlídám, abych nezabloudila“, řekla si a beze strachu do zakázaného lesa vstoupila.
Krása lesa ji naprosto okouzlila. Aniž si to uvědomovala, šla stále hlouběji a hlouběji a ani nezpozorovala, že večerní soumrak se proměňuje ve večerní stíny… Náhle se setmělo a holčička si uvědomila, že je čas vrátit se domů. Ale ouha – cesta zpět se zahalila do večerní tmy a holčička cestu zpět nenašla, začala bloudit. Dala se do běhu a do pláče, ale cestu zpět nenašla. Noční les se změnil ve strašidelné bludiště, odevšad se k ní vztahovaly větve stromů a oči nočních zvířat a ptáků ji pozorovaly odevšad. I přesto se uklidnila a utěšila tím, že ráno bude moudřejší, a že v noci cestu nenajde; najde si tedy místečko k odpočinku a pak se vrátí domů.
Když již jakž takž uklidněná hledala místečko, na kterém by si na chvíli odpočinula, přišla najednou na mýtinku a spatřila před sebou stát veliký a temný kamenný hrad.  
„Že by hrad paní Trůdy?“ Pomyslela si. Ale únava ji přemáhala natolik, a už si tak hodně chtěla odpočinout, a nebylo kde, že si řekla, že přece někde v tom hradě nějaké vhodné místečko k odpočinku být musí. Opřela se tedy o těžkou bránu, která se jí po určitém úsilí přece jen otevřela, a vešla do krásné zahrady, kde svítila spousta světýlek a zurčela tam spousta malinkých vodopádů a vodotrysků a všude kvetly a voněly různé druhy květin a keřů… Na tak krásném místě přece nemůže být nic zlého, pomyslela si holčička, tady paní Trůda přece žít nemůže. Možná tady najdu i nějaké místečko k odpočinku. A beze strachu vešla do prostor zahrady, až přišla k samotnému vstupu na hradní schodiště, vedoucí někam vzhůru.
Vystoupala několik schodů, když se najednou před ní objevila obrovská temná postava. Z očí jí šlehaly plameny. Holčička se velice vyděsila a v hrůze zůstala stát. Postava však kolem ní prošla téměř bez povšimnutí a nijak holčičce neublížila. Ta se po chvíli úděsu vzpamatovala. „Nevím, co jsem viděla, ale neublížilo mi to.“ A rozhodla se jít dále. Došla až na podestu mezi schody, kde byla veliká okna, vedoucí do hradního nádvoří. Holčička se podívala ven a uviděla spoustu podivných draků a hadů a dalších nestvůr, které ječely a létaly a z očí a z tlam jim šlehaly plameny, podobně jako temné postavě na schodech. Spatřily holčičku a na chvíli ustaly ve své podivné činnosti. Posléze si jí však přestaly všímat. Holčička odvrátila od nádvoří tvář a řekla si – nevím, co jsem viděla, ale neublížilo mi to. A šla dále, až vystoupala zcela nahoru k místu, kde schody končily. Před ní se objevila veliká místnost. V jednom rohu stál velikánský krb, ve kterém plápolal oheň, v druhém rohu místnosti seděla na houpacím křesle babička a něco pletla. Holčička, která byla slušně vychovaná, přišla až k babičce a pozdravila: „Dobrý večer, babičko!“
„Dobrý večer, holčičko!“ Odpověděla babička. „Copak tady děláš?“
„Ale, šla jsem jen náhodou kolem…“
„A nikoho jsi cestou nepotkala?“
„Ano, nějaké divného pána, z očí mu šlehaly plameny.“
„Ohó, tak to jsi potkala samotného vládce pekel!“
„Ale nic mi neudělal!“
„A nikoho dalšího jsi nepotkala?“
„Nepotkala, jen jsem se dívala z okna na nádvoří, a tam byla spousta podivných draků a hadů…“
„Tak to jsi viděla samotné peklo!“ Řekla babička.
„Ale nic mi neudělalo… A Ty nejsi paní Trůda, že ne? Ty babičko, ty mi taky neublížíš, že ne?“
„Když myslíš?“ Ušklíbla se babička – paní Trůda, a zvedla se ze svého křesla, uchopila holčičku za ruku a společně prošly místností až ke krbu.
Chvíli stály, 
když najednou paní Trůda uchopila dívku do náruče, ta se změnila v poleno, hodila ji do ohně, zamnula si ruce a řekla:
„Ale jak ta holka hezky pálí a svítí!“

7. 12. 2013

Druhá mezihra: štěstí

Štěstí.
Takové malé kulaťoučké nic, co se světem kutálí. Jen občas se zastaví.
Štěstíčko. Malinkaté, jen tak do dlaně.
Mihotavý pocit v srdci
a dlouhodobý žár.
Štěstí ve vzpomínkách
i v každém okamžiku.
To, co nevyslovím.

Ráda se o něj podělím, ráda vám také kousíček dám :-))

14.den: štěstí

Jít světem s radostí a vždycky vesel, zpívá se v jedné písničce.
Mít radost, těšit se a obdarovávat tím druhé.
Jinými slovy - nebýt mrzutý, pořád se mračit a otravovat tím druhé:-)
J. S. Mill údajně řekl, že člověk by měl být vychováván k tomu, aby uměl najít své vlastní štěstí, protože jen šťastný člověk má druhým lidem co nabídnout. A jen šťastný člověk rozdává své štěstí dál....

Otázky čtrnácté pedagogické:
Jste šťastní?
Uměli byste nakreslit nebo jinak (třeba básničkou, pohádkou) vyjádřit své štěstí? 
Může být štěstí lékem proti efektu vyhoření? Znáte jeho fáze (myslím toho vyhoření?)
Co je štěstí? Muž-ka nebo muš-ka jenom zlatá?


Otázky čtrnácté pro filosofy výchovy:
Souvisí štěstí s chutí žít? Jaké znáte "typy" této "chuti"?
Uměli byste nakreslit nebo jinak (třeba básničkou, pohádkou) vyjádřit své štěstí? 
Víte, co je dvojí naivita?
Co je štěstí? Muž-ka nebo muš-ka jenom zlatá?
 

6. 12. 2013

13. den Komenský by smutnil

Jací vlastně jsme? Jaká jsem?
Přiznám se, je to má častá otázka. I tady na stránkách tohu-vabohu. I v životě.
Neznám svůj sebeobraz.
Komenský by se ze mne chytil za hlavu. Možná by i zesmutněl. Nevím, kdo jsem, kam jdu a odkud jsem přišla.... On to patrně věděl, když psal o podobných lidech, jací že to jsou nešťastníci. On nebyl. I přes svá životní neštěstí věděl, kdo je, odkud jde, kam jde a proč.
Kdo jsem a jaká je pravda o nás samotných?
Pro mne jsou toto všechno jen těžko zodpověditelné otázky.
Zeptám se tedy vás ostatních...Snad na tom budete líp.


Otázky třinácté pedagogické:
Jaké znáte typy negativních - konfliktních - učitelů? (nápověda zde na blogu).
Jaké znáte "typy" hlav podle Komenského?
Máte nějaký oblíbený citát, týkající se učitelů, žáků, prostě školy? Mohli byste ho napsat?
A co Mikuláš, přišel?


Otázky třinácté pro filosofii výchovy: 
Jaké znáte příčiny zla a podle kterého autora? (nápověda - ve skriptech, i na poslední přednášce)
Proč mluví Komenský o zkroušených srdcích a co to podle něj znamená? (nápověda zde na blogu)
Víte, kdo jste? Ke kterému pojetí člověka byste se přiřadili? Proč Komenský věděl, kdo je? (Že by to byla snad jen výsada mužů?)
Proč chodí s Mikulášem i andělé a čerti?

5. 12. 2013

12. den: světýlka

Dobro a zlo. Odvěký protipól.
Co je dobré a co je zlé, špatné?
Odvěká otázka....
Špatné a zlé je to, v čem nevidíme naději.
Tak jak mi jednou odpovědělo jedno dítě - zlo je jako bílá mlha nebo černá tma.
Proč?
Nevidíš světýlko....

Nám dnešní večer krouží světem čerti a andělé a Mikuláši.
A ptají se dětí, jestli byly hodné

a dobro a zlo je tak jednoduché....

Otázky pedagogické dvanácté:
Proč si učitelé mají myslet, že děti jsou ve své podstatě dobré?
Co zjistily výzkumy, týkající se Pygmalion nebo Golem efektu?
Víte, co je kolektivní hloupost?
V čem spočívají Vaše světýlka?

Otázky dvanácté pro filosofy výchovy:
Mohou se k sobě dobro a zlo mít jako jednovaječná dvojčata? A jak je to myšleno?
Podle Komenského je člověk bytostí tří světel. Souvisí světlo s dobrem? Mělo to dítě  v mém "povídání" pravdu?
Co znamená výraz privatio boni?
V čem spočívají Vaše světýlka?

4. 12. 2013

11. den: O zvířátkách u nás doma

Mezi naše zvířátka přibyla černobílá kočička. Kotě. Mandy.
Je zajímavé pozorovat, jak se seznamuje s prostředím. Jak proleze vším a všude. A jak se snaží skamarádit s ostatním zvířectvem u nás doma.
Maltézáček Pepa je z ní nadšený, ňuchá k ní a vrtí ocáskem.
Stařenka britská kočka Lily na ni kouká jako na vetřelce a ježí chlupy, když ji vidí.
Bílý boxer Beďa si asi myslí, že jsme mu koupili novou hračku.
Ptáci jsou z ní doslova na větvi. A žebřička dokonce z ní spadla, když to hrozné zvíře skočilo na její klec.
Teď už se všechno to zvířectvo chystá ke spánku. Však je čas.
I koníci venku na zahradě již spí. Před chvílí se tam ještě pohybovali ve tmě jen jako strašidelné stíny...

To jen pro mne začíná "pracovní" doba.
Spící zvířata, spící svět, jen noc,
někde také  možná vy
 a já....

Otázky jedenácté pedagogické, na první pohled zmatené:
Souvisí chov zvířat s vývojovými teoriemi morálky?
A s výchovou? Jak se liší "výchova" zvířete od výchovy člověka?
Máte rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst?
Máte své vlastní zvířátko?


Otázky jedenácté filosofické, na první pohled méně zmatené:
Čím se liší lidé od zvířat?
Mají zvířata duši? Jak to řešil Platon a Aristoteles? 
A co na to R. Descartes?
A jakou duši máme my, lidé?

3. 12. 2013

10. den: kutálení se životem

Desátý den. Je to tak zvláštní, počítat dny. Uplývají tak nějak samo sebou.
Na něco se těšíme, a zdá se nám to vzdálené, ale pak to najednou už je...
Stejně tak jako to, čeho se obáváme. Jako kdyby čas ani nebyl.
Všechno se slévá dohromady, do jednoho životního pocitu.
Někdy mne udivuje, že jsem tady.
Že jste vy... že jsme.
Aniž to víme, "kutálíme" se po světě.
Nebo jen prolétáváme?
Vzpomínkami, i současným životem...?

Otázky desáté pro pedagogy:
Pedagogické principy... - jaký pocit ve Vás vyvolávají? Jsou vůbec nějaké principy pro život potřebné? Které jsou podle Vás nejdůležitější?
Měli jste - máte - nějakou oblíbenou básničku z dětství? A mohli byste ji napsat?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti?
A co myslíte: "Kutálíme se" nebo jen prolétáváme životem? Jaký je v tom rozdíl?:-)
A otázka bonusová: Co dělají skřítci v Avionu?

Otázky desáté pro filosofii výchovy:
Co znamená, že dítě okny své lásky vidí svět?
Hrozí dnešním dětem ztráta dětství?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti?
A co myslíte: "Kutálíme se" nebo jen prolétáváme životem?Jaký je v tom rozdíl? :-)
A otázka bonusová: Co dělají skřítci v Avionu?

2. 12. 2013

9. den: jen tak

Máme už tady devátý den poutě. Utíká to, že? Možná bychom si měli na chvíli odpočinout, nabrat dech, než půjdeme dále.
Ale - vždyť jsem se ještě v podstatě na nic podstatného nezeptala.
Nebo se mi to jen zdá?
Kdo ví....


 Otázky deváté pro pedagogy:
 Může si učitel jen tak trochu písknout? 
Co vlastně učitel může nebo měl by? (nápověda zní - kompetence)
A co na to pan Caselmann a Döring?

 Otázky deváté pro filosofii výchovy:
Jsme bezdomovci ve svých vlastních domovech? 
Ztratila se nám všem střecha nad hlavou? 
A co děti? Kde tu střechu najdou? 
A co my dospělí? Vidíme okny své lásky tento svět? (nápověda zní - M. Scheler)

1. 12. 2013

8. den: adventní svíce

Přečetla jsem si teď na novinkách diskusi k článku o adventním věnci. Reakce jsou zvláštní a zajímavé :-)
Nehledě tedy na to, našla jsem ke svícím i jiné pěkné povídání a chci se s Vámi o to podělit.

Každá ze čtyř svící má nejen svou symboliku, ale i název. Věděli jste to?
Ta dnešní, první svíce, kterou rozžínáme, nese název prorocká a je symbolem světla naděje a očekávání. 
Svíce druhé adventní neděle je svící betlémskou. Její světelná symbolika je nádherná - je  nositelkou lásky.
Třetí adventní svíce, ta je pastýřská, a její světlo znamená radost.
A ta poslední, ze čtvrté neděle adventní? Ta je svící andělskou. Lidem přináší mír a pokoj.

Není to krása? Během 4 týdnů, které zbývají do Vánoc, nám bude svítit postupně naděje, láska, radost a pokoj.
Co si do života přát více (než hořící adventní svíce :-)

Otázky sedmé (už? :-) Ne, osmé!!!!

Pro pedagogy:
Jak vnímáte Vy samotní cíle výchovy a cíle výuky? Prosím, popište je a srovnejte.
Který z přístupů k pedagogice je Vám nejbližší?
A co světlo svící na adventním věnci? Zaujalo Vás? Hodi se do pedagogiky?

Pro filosofy výchovy:
Jaká znáte pojetí lásky? Které z jmenovaných se Vám nejvíce zamlouvá?
Jak se Vám líbí symbolika adventních svící? Má současnému člověku ještě co říci? :-)
A co na to počítačový člověk?
A Prométheus?