22. 1. 2017

Vítr.... (Dobíráte si mě? V zimě?)


Přeji všem krásné předposlední nedělní zimní lednové ráno.
Krásný pohodový den, ať je do zpěvu nám všem! :-)
mp
P.S. Dívám se, že mám docela zmatek v číslování otázek... a nikdo nic, že by napsal, že v tom mám chyby :-))) Asi to přičítáte mé únavě nebo snad nastupujícímu stáří :-)) Tedy - opakující se otázky páté už necháme tak, ty včerejší opět sedmé jsem už na osmé opravila...



21. 1. 2017






Byla jsem dnes na karnevalu. Školním. Dětském.
Na okamžik se mi vrátila doba nejen z dětství mých dětí, ale také doba z dětství mého.
Byla jsem za berušku. Maminka šila kostýmek...
Ach, kde ty časy jsou :-)) Kde asi je ta beruška?
Ale pak mě napadla jiná myšlenka.
Ty děti, pokud nehrály nějaké soutěže, nebo netančily - divoce - podle nějaké hudby, na kterou se tančit snad ani nedalo, tak ty děti jinak neustále po té tělocvičně běhaly. Honily se, a to dokolečka, dokola.
Všimli jste si toho někdy?
Proč se děti honí? Proč pořád běhají?
Seděla jsem tam na takové té lavici, která je v tělocvičnách, a koukala na to.
Dětství je "můj" obor. A najednou mě napadlo, že vlastně nic o dětech a ani o tom dětství nevím, když neznám odpověď a nevím, proč toto... ?

Otázky (ne sedmé), ale již osmé, lednové, sobotní:
Proč si děti hrají na honičku? Je to obraz i celého našeho života?

"Honíme" se neustále navzájem, honíme čas, honíme druhé, honíme sebe?
Je opravdu vše jen honička za větrem? (Víte, kdo to řekl nebo kde to bylo řečeno?)

19. 1. 2017

Perličky

Chodíme po světě, s rukama v kapse, sníme si o samé velké lásce či láskách,
a v té chůzi, v této naší pouti, se neustále setkáváme s druhými lidmi.
Některé dokonce hodnotíme.
Jací jsou, jací nejsou, co umí, co neumí, co dělají nebo co nedělají, co by měli nebo co by neměli dělat, umět (či neumět).
A škatulkujeme. Nezbývá nám některým nic jiného. Musíme. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět... nebo A, B, C, D E, F.... takový je náš svět.
Asi to je k životu hodně důležité.

V naší spíži jsem se potkala s malou myšičkou. Papkala granulky, které jsem tam nachystala. Byla tmavohněděsametová, černý proužek od nosánku až po ocásek, a černými perličkami očí na mě chvíli koukala, než se vytratila. Krásné setkání. Akorát tak trochu na blbém místě.

Máme to tak i v životě, v setkávání s lidmi...


Otázky sedmé, lednové:
Přemýšleli jste někdy, jak a podle čeho vlastně hodnotíte, přemýšlíte o lidech kolem sebe?
Rozumíte lidem? Chápete je?
A co na to myška, která není myší, ale myšicí? (Našla jsem si na netu, že je chráněná. Ale co s ní ve spíži?) P.S. Ty granule, na kterých si pochutnávala, jsou totiž otrávené...

17. 1. 2017

otázky

Svět je plný otázek.
Někdy mi připadá, že všude jsou jen samé otazníky.
A kde je nějaká pravda? Existují vůbec nějaké pravdivé odpovědi?
Prolétáme si jen tak, putujeme si každý jen tak, tím svým chaosem...
Co vlastně ve svých životech chceme?


Otázky lednové šesté:
Už jsem se ptala, proč je štěstí muš-ka jenom zlatá. Ale co to vlastně je, to štěstí?
Měli jsme už tady chuť žít podle P. Teilharda de Chardina i jeho příčiny zla. Znáte jeho "teorii" štěstí? (nápověda - v publikaci Vychovávám nebo přímo v jeho dílku na netu.....)
A otázka jiná, znáte autora?: 
Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse, 
také můj svrchníček byl pouhou vidinou,
můzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou!
a přitom snil jsem jen o samé velké lásce.

15. 1. 2017

Krátká nedělní pohádka

Žila byla kdysi malá holčička, která chtěla všemu porozumět.
Žila byla kdysi zralá žena, která si myslela, že porozuměla.
Žila byla stařena, jejíž moudrost spočinula v tom, že pochopila,
že ničemu nerozumí.
Ani životu, ani lásce, ani smrti.

14. 1. 2017

Fackování

Svět fackuje tě a tak mu to vrať... zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní.
Ha, jsme prý fackováni životem.
Ale prý škoda každé rány, která padne vedle.
Cokoliv nás zraní, poraní, cokoliv nás profackuje, k našemu prý dobru dobré je.
Jak hezky se to říká, jak hezky se to radí, jak hezké to je moudro,
pokud zrovinka neležíte v slzách schouleni pod těmi ranami.
Také to tak vnímáte?
Nejkrásnější však je z těch slzí znovu povstát a dále jít...

Otázky páté lednové:
Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí. Myslíte si, že je to pravda?
Znamená podle Vás odpustit také zapomenout? Nebo jinak - v čem podle Vás odpuštění vlastně spočívá?
Znáte nějakou pohádku o odpuštění?