24. 12. 2017

Na konci

Jsme na konci cesty. Došli jsme až k cíli. Můžeme si třeba představit, že jsme došli na nějaký vrchol nebo kopeček. Pro někoho to mohla být pohodová cesta rovinkou, pro někoho naopak prudké stoupání.
V obývacím pokoji svítí vánoční stromeček, - už je po večeři, po vybalování dárků, nastala noc.
Noc, ve které se narodila láska.
Celý svět - tedy téměř celý svět, oslavuje v tyto dny toto narození - narození dítěte, které změnilo, spasilo svět. Ne nějakou bitvou, násilím, ale láskou.
Nepochopitelné se stalo skutečností.
A tak i my každým rokem vzpomínáme na to tajemno, ve kterém zazněla slova andělů: pokoj lidem dobré vůle.
Přeji ho, tedy ten pokoj, také vám všem poutníkům na této naší cestě.
Nebo už v jejím cíli.
Nebo na začátku?

23. 12. 2017

Čekání

Tato noc je pro mne "Ježíškova" noc. Už léta, opravdu už léta, balím o této noci dárky. A přichází Ježíšek, sedíme spolu u jednoho stolu, povídáme si, vymýšlíme básničky na dárečky. Obvykle se k tomuto peče v troubě i vánočka, která provoní celý domek.
Taková krásná předvánocční noc.
Zítra nás ještě čeká zdobení stromečku a Betlému.
A Vánoce mohou přijít.
A pak už zase nebudou.
Nejkrásnější je to čekání...

Vlastně vše v životě je neustálým čekáním. Jsme lidé na "čekané."  Čekáme. Život samotný je čekáním.
Na co vlastně čekáme?

22. 12. 2017

Martinova husa je už dávno za námi.
Ušli jsme kus cesty....
Před námi je cíl - tajemný, krásný, kouzelný.
Vonící dětství, štěstím, láskou...
námi všemi.

Čím vám nejvíce voní Vánoce?

21. 12. 2017

Tvář

Každá facka prý letí světem, pokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.
Zvláštní věta. Zvláštní představa.
A otázka - proč jako?
Proč facka letí, střídá a dopadá na tváře, a svůj let dokončí jen tam, kde je jí odpuštěno? Kde někdo řekne - tak jo, budiž, bolelo to, ale fajn, dál už nepoletíš, odpuštěno, zlo zničeno?
Lehce se to říká, těžce se to koná.
Vracet facky je docela fajn a máme k tomu přirozené tendence.
Říci jí -nevadí - je již o něčem jiném.
O čem tak asi?

20. 12. 2017

Přání

Mívám občas prapodivná přání. Manžel se někdy opravdu diví.
Ale tomu z dnešního rána se patrně v očích mého muže nic nevyrovná.
Vánoce se totiž rapidně rychle blíží, a tak došlo i na mě - začala jsem uklízet. Protože Ježíšek nepřijde, pokud nebude uklizeno...
A tak uklízím. Likviduju ten vesmírný prach u nás doma, snažím se.
A večer - v noci - jsem při úklidu přišla na něco, co nutně potřebuji a co chci. Nejlépe ihned.
Univerzální štěrbinovou hadici Flexi clean k vysavači.
Nemohla jsem se dočkat, až ráno toto veliké přání, bez kterého už nemůžu dále žít (a uklízet) svému muži vyslovím.
Málem upadl do mdlob.
Ale vyhověl...
Objednal onu děsivě znějící věc přes internet.
Možná přijde do Vánoc.
Když ne do těch letošních, tak určitě do těch příštích....


Jaké bylo v dětství Vaše největší přání k Vánocům? Pamatujete si ještě?

19. 12. 2017

Srdce

P. Teilhard de Chardin hovoří v jedné ze svých knih o štěstí v několika rozměrech:
a to jako o:
štěstí růstu,
štěstí lásky
štěstí adorace.
Jinými slovy být, milovat, děkovat.
Takže co je štěstí? Spočívá v tom, že si uvědomujeme, že jsme, že máme ten veliký dar zde na zemi prostě být. Pak v tom, že milujeme, že máme ten veliký dar lásky. A nakonec adorace - se skloněnou hlavou děkujeme za vše, co máme... i nemáme.
Takže štěstí je ukryto hluboko v nás. Máme ho na dosah. Netřeba ho hledat někde v dalekých krajinách. Nebo čekat, až odněkud přijde. Nepřijde. Ono už totiž je.
Kde?
V našem srdci.
Co nám brání k tomu, abychom byli šťastní?

18. 12. 2017

Bude půlnoc.
Choulím se do Tvých myšlenek,
do tvého dechu

schoulím se pod deku
a budu nevěsta
na útěku