31. 1. 2009

C´est la vie

Sedím u počítače a blíží se půlnoc. Mé děti taky někde sedí - ne nebojte, nápravné zařízení to není, prozatím, - sedí někde v kavárně, tuším u Daniela, a dobře se baví. Doufám.
Kavárna u Daniela je taková příjemná, domácí, o několika místnostech, se zařízením ve stylu bytu a s křesílky i pohovkami a s klecí pro andulky a fotografiemi na stěnách a s květinami a vůbec, je tam moc dobře. A můžete si tam mimo jiné koupit "domácí štěstí", které je taky moc dobré a chutná skutečně domácky.
Upekla jsem podobný štrůdl, umím uvařit podobné kafe a posypat skořicí, klec pro andulky a kanárka tady máme taky, domácí atmosféru doplňují nejen obrazy a další věcičky, dokonce i ty květiny tady jsou, i ta křesla a pohovku tu máme, a židle taky, tak nevím
klidně by mohli sedět tady a povídat si
před půlnocí
třeba i se mnou...
Ale jsem tady sama a sedím u počítače a mé děti taky někde sedí
a mne k tomu už nepotřebují
c´est la vie

29. 1. 2009

Bez-odpočinkově

Pomalu končí zkouškové období a začne opět semestr. Docela se těším - je to zvláštní, ale semináře a přednášky už mi tak nějak i chybí :-)
Ale věřím, že studenti na tom asi zrovna moc podobně nejsou. Zkouškové je dost náročné (zkoušení vlastně taky) a pokud si to jeden dobře časově nerozloží, tak naběhne na nový semestr vlastně bez odpočinku.
Otázka je, jestli život jako takový vůbec někdy odpočinkový je - a jestli nakonec škola není přece jen dobrou průpravou života právě tím, že "vydechnout" nenechá - protože vydecháváme teprve tehdy, když umíráme... aspoň se to tak říká, protože umírání prozatím prožité nemám a asi ani vy ne
tak vlastně buďte, buďme rádi za ten nádech a příval
čehokoliv

17. 1. 2009

Kanárek a svědomí

Mám "ptačí" období. Přišla jsem předevčírem domů, a růžový kanárek na bidýlku neskákal ani nezpíval.. Dokonce ani po zaklepání na klec se vevnitř nic nehnulo. Zatrlo mi ve zlé předtuše - a opravdu, ležel chuděra na dně klece a nehýbal se.
Prý ho asi trefilo z dvou našich černých koček, nad kterými jsem se slitovala v těch uplynulých mrazivých dnech. Ta jedna, která má křivou tlamičku a je po srážce s autem bez přední nožičky dokonce na něj cenila - říkala dcera - svůj křivý zub, který jí trčí z tlamy, když mu seděla na kleci. Z toho by trefilo i tebe mami, kdybys byla kanárek...
No jo, no.
Pohřbili jsme jej. Prozatím do hlíny od krtince a zasypali jej sněhem. Ale tím to neskončilo. Ta prázdná klec mi nedělala dobře, navíc, když ve mně vyvolávala pocity viny.
Vytáhla jsem proto dnes odpoledne manžela do Teska. Úplně stejný růžovoučký tam skákal na bidýlku. Trvala jsem na svém. Koupili jsme ho.
Teď sedím u počítače. Kanárek je znovu tam, kde být má a je mi opět dobře na světě. Jako kdyby se nic nestalo. I temné svědomí z toho, že tamten bůhví proč nepřežil, je umlčeno. Vše je tak, jak být má...
Doufám, že tím mé smutné ptačí obdodí prozatím končí...

13. 1. 2009

Ptáček chudáček

Ach jo. Děje se v poslední době - a hned začátkem roku - strašně moc věcí, až mám pocit, že události kolem ani nestíhám sledovat, natož nějak prožívat :-)
Ale přece jen, jak to tak vše pluje kolem, "něco" ve mně zanechalo docela podivný pocit. Teď budu asi vypadat divně, protože je mnohem více důležitějších a závažnějších věcí v životě, ve světě i ve vesmíru, ale -
viděla jsem oknem na našem schodovém rámu (ani teď nevím, jak se to vlastně jmenuje), kam dávám každé ráno snídani našim nenažraným kočkám, malého černého ptáčka, jak marně klove svým zobáčkem do zmrzlých kousků masa
i slitovala jsem se nad ním, a vsypala mu na to místo zrní. Hmm. Spokojená tím, že jsem sobě i jemu ušetřila cestu ke krmítku, zasedla jsem opět k počítači.
To bylo dopoledne.
K večeru přišel domů z práce manžel a hned ve dveřích mě šokoval otázkou, proč je na schodišti tolik peří...
achich jo
a mi doklaplo,
že jsem ušetřila tomu ptákovi cestu už kamkoliv
a kočičkám potvorám poskytla doplněk stravy
a nejhorší na tom je,
že tomu ptáčkovi to už nikdy nevysvětlím, že v tom nebyla zlá vůle....

5. 1. 2009

Kotě a mráz

Uhodily mrazy na náš bědný lid.
Už ani nevím, odkud tato věta vlastně je. Ale při pohledu ven a hlavně při odchodu z domu mě prostě napadá.
Svět vypadá krásně, když je celý v bílém. A mráz je takový jako z pohádky, takový zimně nostalgický z dětských let. Ale do rukou zebe a pálí, a do tváří se vtírá taky pěkně realisticky, žádné nostalgické vzpomínání v tom není.
Naše malé černé kotě vyběhlo k večeru ven z teplíčka někam na zahradu. A pak se někam asi zatoulalo. Celý večer jsem chodila v různých intervalech ke dveřím a volala ho, - marně. Docela jsem se bála, aby se někde neztratilo a neumrzlo, neb je to takové tele, co neví, kudy kam...
Před chvílí mne ale vyděsilo podivné škrábání - a ejhle, kotě se drápalo zvenčí na okenní sklo a očividně chtělo domů.
Teď už tiše spinká na topení a nic zlého mu nehrozí.
Takže venku si může mrznout až praštět, i meluzína ať se klidně s kvílením prohání ve větvech stromů,
a mráz ať si klidně maluje své fantaskní obrazce,
jen když ten, ta nebo to, co chráněno být má, je v bezpečí...

3. 1. 2009

Prokrastinace

Tak nám to opět znovu začalo. Sváteční dny uběhly, jako kdyby ani nebyly, ještě zítra neděle, a pak už jen zase práce...
Mezi různými novoročenkami a přáními jsem dostala také jednu, ve které mi dotyčný přál, ať dobře prokrastinuji. Ha, zpozorněla jsem, co to asi je? Cože to mám jako dělat? A hele - nemám dělat nic, ono to totiž znamená nedělat nic. Prokrastinace je schopnost odložit si práci na zítřejší den. Je to prý proti stresu a přepracování a proti současnému zrychlení života a vůbec všeho a vůbec - je to prostě zdravé. Být zdravě lenivý a nezbláznit se.
No jo, dobrá rada, ale už to tak dělám léta letoucí. "Prokrastinuji" dnes a denně jako divá, a ono se ne vždy všecko samo vyřeší a ne vždy udělá a nakonec vždycky jsem to já, kdo ve finiši práce stresuje až hrůza... prokrastinace neprokrastinace, vždycky je to prostě práce :-)
A možná je to právě o tom. Vždyť už D. Diderot prý kdysi řekl, že: "lépe je se opotřebovat, než zrezivět."
A navíc, pokud pracujete rádi.
Tak jdu prokrastinovat či jak. Jdu si lehnout k televizi - celé svátky jsem ji totiž zcela opotřebovaná a nezrezivělá snad ani nezahlídla...